Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XLI.

Ráno jsem se probudila v objetí Audrey, kterou měla kolem mého pasu pod dekou a spokojeně oddechovala. Opatrně jsem se otočila čelem k ní a pramínek vlasů, který jí spadal do očí, dala za ucho.

„ Kolik je hodin?" zeptala se a otevřela oči.

„ Skoro sedm, nechtěla jsem tě vzbudit. Když spíš, jsi sladká," řekla jsem a políbila jí.„ Včerejšek byl naprosto dokonalý," šeptla jsem ještě a začala jí líbat.

„ A to znamená, že je čas vstávat, pokud se chci klidně najíst. Od devíti mám jednání," řekla a já si položila hlavu na její hruď. Začala mě hladit ve vlasech, věděla, že se mi to líbí.

„ Já musím být v devět taky ve firmě a v jedenáct vystřídat kolegu. Něco zase odjezdím a ve tři mi přijdou na pohovor nějaký zájemci o práci."

„ Takže by jsi pak třeba nemusela jezdit a starala by jsi se jen o firmu?" zeptala se a já se posadila.

„ Občas bych jezdila, protože mě to baví, ale většinu práce bych mohla dělat z domova. Jaký máš jednání?" zeptala jsem se a posadila se. Snažila jsem se trochu probrat, ale šlo to hodně špatně.

„ Víš, že to nemohu doma probírat, ale stejně se mě na to ptáš. Ale jinak jde o projednání nové smlouvy s novým klientem," řekla a já chápavé pokývala hlavou. Po chvíli se zvedla i ona a začaly jsme se oblékat. Ona si vzala kalhoty s halenkou která snad více ukazovala, než zahalovala. Bylo mi to proti srsti, ale mlčela jsem. Sama jsem si vzala košili a čisté kalhoty k saku, které se válelo kdesi u schodů. Cestou jsem oblečení posbírala a dala na židli u vchodu. Když jsem se dala do přípravy kávy, obmotala mi Audrey ruce kolem pasu.

„ Co kdyby jsme si večer zopakovaly včerejšek? Bylo to krásné ne?" zeptala se a já vložila do hrníčků kávu a zapnula konvici.

„ Jako, že by jsi mě vzala znovu na cestu kolem světa?" zeptala jsem se a ona se odtáhla. Zřejmě jí mé přirovnání překvapilo.„ A vůbec, kdy jsi převzala balíček?"

„ Takhle tomu říkáš? To by mě vůbec nenapadlo. Skutečně zajímavé přirovnání. A balíček jsem si převzala v práci," odpověděla a odešla ke stolu. Když jsem zalila kávu a položila jí na stůl, vzala jsem pečivo a dala ho doprostřed stolu.

„ Přišla jsem si tak, omlouvám se za mé troufalé přirovnání. Co k tomu? Máslo, džem, čokoládu? Je tu ještě nějaký sýr a salám, ale ten už asi nebude k jídlu," řekla jsem a otočila se na ní.

„ Myslím, že máslo, džem a čokoláda je nejlepší volba, pokud naše ubytování nemá být na wc. Po práci dojedeme na nákup," odpověděla a já souhlasně přikývla. Vše jsem dala na stůl a posadila se na druhou židli.„ A, co ten večer?"

„ Zlato, je ráno a už chceš vědět, co bude večer? Uvidíme, ano?" řekla jsem a dala se s chutí do jídla. V půl deváté jsme obě vyrazily do práce. Trochu jsem přemýšlela nad tím, co všechno musím vyřešit a zda mám někoho nové přijmout. V tuhle chvíli mám osm řidičů a objednávek přibývá. Zatím to nějak stíháme, ale to se může změnit.

„ Scar, je dobře, že jsi tady. Chtěl jsem ti volat, protože máme asi menší problém," ozval se za mými zády hlas jednoho z kolegů.

„ Jimme, co se děje? Nemám moc času," řekla jsem a otočila se.

„ Daniel před chvílí boural i se zákazníkem."

„ Poslaly jste tam někoho jiného, aby zákazníka odvezl?"

„ To ano, ale problém je jinde. Policie ho podrobila testu na alkohol a drogy. Na obojí byl pozitivní. Policie je na cestě sem."

„ To je vážně skvělé. Nikdo mu před jízdou nedal dýchnout? Víš, že je to podmínkou!" řekla jsem naštvaně a vydala se do kanceláře.

„ Zřejmě ne. Přitom zápis o tom v knize je. Až přijdou, mohu je rovnou vzít sem? A jinak Daniel je momentálně v nemocnici na ošetření a následně bude převezen na záchytku a pak ho vyslechnou."

„ Jo, až dorazí, pošli je sem. A pošli sem taky toho, kdo mu dělal test na alkohol. Na půl jedenáctou svolej schůzi. V jedenáct střídám Briana," řekla jsem a Jimmy opustil kancelář. Naštvaně jsem se opřela do křesla a snažila se nějak tuto informaci vstřebat. Krev se ve mě vařila, toto selhání jsem musela trestat. Vzala jsem do ruky telefon a napsala zprávu Audrey.

„ Chybíš mi už, abych byla zase s tebou," napsala jsem a zprávu odeslala. Během chvíle mi došla odpověď, že já jí také a brzy spolu budeme. Musela jsem se nad tím pousmát. Alespoň něco, co mi dokázalo zvednout náladu.