Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XIV.

Ráno jsem vstala docela brzy. Kupodivu mě nebolela hlava a ani mi nebylo špatně. V kuchyni ležel pouze lístek od Carla, který si šel něco zařídit a tak jsem v domě zůstala pouze se spící Theresou. V pokoji jsem si vzala džíny s tričkem a odešla zpět do kuchyně. Byla jsem ráda, že jsem toho nevypila moc a nic se mezi mnou a Tess nestalo. Ovšem horší už by to být asi nemohlo. Tess se během chvilky objevila v kuchyni. Na sobě měla krátké tričko a spodní prádlo. Nevěděla jsem zda to jen předstírá, nebo si mě vůbec nevšimla, ale udělala si vodu a dala se opět k odchodu.

„ Třeba dobré ráno, nebo něco by neuškodilo. Je ti hodně špatně?" zeptala jsem se ona se jen zastavila. Nelekla se a to mne přesvědčilo, že o mě věděla.

„ Do toho ti nic není. Je to jen moje věc," odpověděla a já došla rychle k ní. Bylo vidět, že jí skutečně není nejlépe a tak jsem jí donutila dojít do obýváku a posadit se. Byla jsem rozhodnutá jí do pokoje dojít pro prášek, ale její ruka mě zastavila.„ Neodcházej, prosím. Zůstaň u mě."

„ Chtěla jsem ti dojít pro prášek, nic víc," odpověděla jsem a posadila se vedle ní. Držela jsem si raději odstup, protože jsem netušila, čeho je v tuhle chvíli schopná.

„ Nechci prášek. Proč jsi včera couvla? Líbilo se ti to, nebo ne?"

„ Tess, ty si včerejšek pamatuješ? Po tolika alkoholu se trošku divím."

„ Ano, pamatuji. A neodbíhej od tématu. Na něco jsem se ptala."

„ Jo, líbilo se mi to, ale já prostě teď nemohu. Nedokážu chvíli po rozchodu navázat nový vztah. I kdybych tě milovala sebevíc, nedokážu to," odpověděla jsem a sklopila hlavu. Prohrávala jsem si s prsty a neodvážila se jí podívat do očí. Musela mě pochopit, protože sama od našeho rozchodu nikoho neměla.

„ Teď jsi to řekla, ten polibek se ti líbil, tak proč se tomu nepoddáš? Třeba by jsi zapomněla a nás by to dalo znova dohromady. Scarlett, patříme k sobě a ty to víš," řekla a já stále sledovala své ruce. Jí se to říkalo lehce, ale kdyby zažila to, co já, mluvila by jinak. Možná jsem jí ještě milovala, možná jsem jí měla víc než ráda, ale v sobě jsem měla v tuhle chvíli spousty pocitů. Byl to strach, bolest, láska a hlavně vzpomínky. Strach z toho, co se může stát, bolest v srdci, která po odchodu od Demi nemizela, láska, která mě táhla k Tess, ale to vše ničili vzpomínky na to jak jsem jí opustila a pak líbala jinou.

„ Já, nemohu Tess. Nevím proč, ale bojím se, že ti znovu ublížím a ty..." nedořekla jsem, protože ona opět spojila naše rty v jedny. Její polibky byli opatrné a něžné. Takové, jaké jsem u ní zažila jen občas. Zkusila jsem se řídit její řadou a zkusit zapomenout na to, co se stalo. Zavřela jsem oči a chvíli jí polibky oplácela. Usmála se do polibku a rukou mne přejela po tváři.

„ Neboj se, neudělám nic, co nechceš," řekla a já jí v tu chvíli odstrčila. Vybavil se mi obraz Demi a neznámé ženy. Jediná vzpomínka, která dokázala zničit vše, co se mohlo stát.

„ Tess,promiň, ale já musím jít. Musím se jít projít," řekla jsem a než stačila zareagovat vyběhla jsem z obýváku. Na chodbě jsem si vzala pouze bundu s klíčema a botami a vyšla ven na ulici. Potřebovala jsem si v hlavě vše srovnat a zkusit promluvit s člověkem, který tohle celé způsobil. Otázkou, ale zůstávalo, zda je to dobrý nápad. Chci skutečně mluvit s někým, kdo mi tolik ublížil?

Tak, jak to vidíte? Zavolá Scarlett Demi? Proč jí chce vlastně volat? Je snad něco, co jí chce říci, nebo se od ní dozvědět? Může se skutečně dát znovu dohromady s Theresou? Vaše úvahy, připomínky a třeba nápady, pište do komentářů :-)