Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XXXIX.

Když jsem dojela před dům, bylo už tam i auto Audrey. Musela jsem se usmát a rychle jsem zaparkovala a vběhla domů.

„ Dee? Jsi tu někde?" zeptala jsem se a zamířila do obýváku, kde jsem jí ovšem nenašla.

„ Byla jsem se převléct, než přijdeš. Stihla jsi to celkem brzo, je půl druhé," řekla a já se otočila. Měla na sobě delší červené šaty, vlasy stažené do drdolu a úsměv, který jí málo kdy opustil. V tu chvíli jsem začala přemýšlet nad tím na, co jsem zapomněla. Narozeniny měla Dee za měsíc a já až v říjnu. Když jsem se podívala na datum, došlo mi o co jde. Zapomněla jsem na naše výročí.

„ Moc ti to sluší, ale ještě musíš chvilku vydržet. Zapomněla jsem někoho vyzvednout," řekla jsem rychle a znovu se obula.

„ Ne nezapomněla jsi nikoho vyzvednout. Zapomněla jsi, že máme výročí, že ano?"

„ Nezapomněla, ale dárek jsem ti nevyzvedla," zalhala jsem a vzala klíče od auta.„ Za půl hodiny nejdéle jsem zpátky," řekla jsem a než stačila cokoliv říct, vyšla jsem z domu a nasedla do auta. V tu chvíli jsem si uvědomila, že ani nevím, co koupit. Když jsem vyrazila zarezervovala jsem nám místa v jedné z nejlepších restaurací a v klenotnictví jí koupila náramek. Ten, co nosila už byl celkem odřený a měla ho od začátku našeho vztahu. Já sama jsem jí žádný šperk kromě zásnubního prstýnku nekoupila. Moc dobře jsem věděla, který náramek se jí líbil, ale s koupí pořád váhala. Vrátila jsem se téměř za třičtvrtě hodiny a dárek vložila do saka, aby to neviděla.

„ Jsem zpátky, zlato! Můžeme vyrazit?" zvolala jsem a došla do kuchyně kde seděla a upíjela vodu ze sklenky.

„ Patnáct minut zpoždění, ale můžeme vyrazit," řekla a vydala se ke mě. Nechala jsem jí vyjít první a pak zamknula dveře. Chytila jsem jí za ruku a společně s ní se vydala ulicí do města.„ Máš nějaký přesný plán?"

„ Ano, mám. Zajdeme si na dobré jídlo k Jacksonovi, dáme si nějaké dobré víno a oslavíme naše výročí. Toť zbytek dne, který jsem krátce shrnula."

„ Ale přiznej, že jsi na to zapomněla. Jela jsi něco sehnat narychlo a stůl jsi rezervoval před chvílí," odpověděla a já sklonila hlavu. Ona se zastavila a přitáhla si mě do objetí. Poté mě krátce políbila a usmála se.„ Nemusíš se za to stydět, stalo se. Bylo toho na nás teď moc a tak se nemohu divit."

„ Ale je to ostuda. Jako bych zapomněla na to, že jsou to krásné čtyři roky. Jinak bys měla vědět, že Demi to oznámení stáhla," odpověděla jsem a přešla silnici, aby jsme mohly zamířit k restauraci.

„ Jak to? Nevypadala, že by to měla v plánu."

„ No, byla jsem za ní, abych jí přemluvila. Udělala jsem tam sice ze sebe vola, ale to nevadí. Řekla, že to stáhla, což je důležitější," odpověděla jsem a vešla do restaurace, kde nás ihned odvedl číšník ke stolu.

„ Měla bych se ti omluvit za to, co se stalo..," začala, ale včas jsem jí gestem zastavila.

„ Už nic neříkej, nebudeme si kazit den, ne? Tenhle den si máme užít a ne řešit to, co bylo," řekla jsem a do ruky jí vtiskla malou krabičku s náramkem. „ Krásné výročí," řekla jsem s úsměvem a  dala ze stolů pryč ruce, aby číšník mohl nalít víno. Každá jsme si objednaly jídlo a ona pak podala zabalený dárek i mě. Trochu mě to překvapilo, nebyla jsem na dárky zvyklá a od ní to bylo neobvyklé. Ani jsem nečekala, že bych něco dostala a trochu jsem se obávala toho, co v krabičce je. I přes mojí dobře fungující firmu jsem se jí nemohla vyrovnat.

„ To je ten náramek, co jsem si ho chtěla koupit? Zlato, nemusela jsi mi kupovat nic. Stačí mi, že mám tebe," řekla a natáhla se ke mě. Spojila v dlouhém polibku naše rty. Snad jí bylo i jedno, že jsme v restauraci a líbala mě tak ctižádostivě až sem jí musela od sebe odstrčit.

„ Tohle necháme domu. A ano, je to on. Chtěla jsem ti něčím udělat radost a tušila jsem, že tohle je správná volba. Tak jako ty jsi mě udělala radost tímhle řetízkem," řekla jsem a usmála jsem se. Na řetízku byl přívěsek srdce s datem naší svatby a byl v bílém zlatu. Náramek pro Audrey byl zlatý s několika karáty, které na náramku skutečně vynikali. O chvíli později nám číšník donesl i jídla a já požádala o další víno. Měly jsme spoustu času, který jsem chtěla využít ať už to bylo jakkoliv.

Názor na kapitolu? Stalo se vám někdy, že jste zapomněly na něco důležitého? Díky za komentáře, přečtení a hlasy :-)