Ta Pravá[DOKONČENO]

Část VII.

Když jsem do sebe kopla jednoho panáka, podala jsem na stůl palačinky.  Demi se do nich s chutí dala a usmívala se. Ze svíčky, která byla na stole, zbyla už jen půlka, ale hořela dál. Neměla jsem ani chuť k jídlu, byla jsem ráda, že je tam semnou a já jí mám tak blízko sebe.

„ Proč se ke mě chováš takhle? Myslím si, že tohle si nezasloužím, nebo ano?" začala jsem se ptát poté, co jsem dojedla palačinku. Demi semnou upíjela vodku, kterou přinesla a u toho jedla.

„ Jak se k tobě chovám? Platím ti dobře, můžeš si dělat, co chceš, máš své bydlení. O tom si může mnoho lidí nechat jenom zdát," odpověděla a já nám nalila další skleničku.

„ Chováš se ke mě nadřazeně. Vím, že jsem jen obyčejná řidička, ale to ti nedává právo mě ponižovat," odpověděla jsem a vypila dalšího panáka. Demi udělala to samé a dolila dalšího.

„ Já vím, že ne. Omlouvám se a už se to nebude opakovat. Asi jsem si to jen neuvědomovala," odpověděla a usmála se. Povídali jsme si ještě dlouhé hodiny a tekutina v láhvi ubývala. Cítila jsem, že ztrácím zábrany a moje nohy už mě nebudou poslouchat tak jako za střízliva. Pomalu jsem se zvedla a s opíráním o stůl došla k Demi. Pomohla jsem jí vstát na nohy a opřela o stůl.

„ Nejsem si jistá, ale možná bys už měla jít," šeptla jsem a vdechovala její krásnou vůni.

„ Asi, ano. Jsi opilá a já taky nejsem úplně střízlivá. Ale budu muset zavolat Carlovi, aby mi pomohl," šeptla a já jí políbila na krk. Rukama jsem jí přejížděla po těle a poté jsem otřela svůj nos o její.

„ Určitě už spí, není třeba ho budit," odpověděla jsem a v tu chvíli spojila naše rty. Polibky byli zprvu opatrné a velmi pomalé, ale po chvíli se stávaly vášnivějšími a plné touhy. Mé ruce zabloudily k zipu jejích šatů a začala ho pomalu rozepínat. Ramínka šatů sklouzla k jejím loktům. S polibky jsem sjela na krk a vnímala pouze její dech a dotyky. Pomalu jsem si svlékla košili a poté jí stáhla šaty.

„ Tohle by jsme neměli, není to správné," šeptla mezi polibky a tichými vzdechy.

„ Nezáleží na tom, co je správné, ale na tom, co chceme," odpověděla jsem a stáhla jí horní díl spodního prádla. Když jsem vzala její jádro do ruky, tiše vzdychla. Pro mne to bylo jako impuls a pomalu s polibky sklouzla k hrudníku, kde jsem se chvíli věnovala jejím ňadrům. Opatrně jsem jí postavila na nohy a s trochou nejistoty jí dovedla do obýváku, kde jsem jí posadila na gauč. Sama si lehla a já pokračovala tam kde jsem skončila.

„ Scarlett, přestaň! Tohle nemůžeme," řekla najednou a odstrčila mě. Chtěla jsem jí umlčet dalším polibkem, ale rychle se zvedla a mojí ruku setřásla ze své.

„ Můžeme, chceme to obě. Tak, co je na tom špatného? Dej tomu šanci a nebudeš litovat," řekla jsem a vstala. Přitáhla jsem si jí k sobě, ale měla větší sílu a znovu mě odstrčila.

„ Radši půjdu," řekla a začala sbírat své oblečení. Oblékla si pouze šaty a boty. Poté opustila dům a zmizela. Jen jsem se posadila na pohovku a vložila hlavu do dlaní. Slzy jsem nechala stékat po tváři. Natáhla jsem se na gauč a začala plakat.

„ Co jsem udělala špatně? Proč?" ptala jsem se sama sebe a nechápavě koukala do stropu. Nevěděla jsem kolik bylo hodin, ale vrávoravě jsem došla pro láhev tekutiny a náraz jí dopila. Obula jsem si boty a pomalu se vydala k domu Demi. Když jsem zahlédla otevřené dveře,usmála jsem se. Zřejmě nedovřela dveře a ty se otevřeli.

„ Demi, kde jsi? Ozvy se, prosím. Chci ti něco říct!" Zvolala jsem nahlas a rozhlížela se kolem sebe. Hlava se mi motala a chvílemi jsem měla problém stát na nohou.

„ Scarlett, co tu proboha děláš?" ozval se Carl kousek odemne a rozsvítil malou lampičku. Dala jsem si ruku před oči a sklouzla na zem.

„ Chci...Chci mluvit s Demi. Potřebuji s ní...potřebuji s ní mluvit," řekla jsem a opřela si hlavu o kolena.

„ Ta už spí a ty bys měla taky. Obě teda vypadáte skvěle. Pojď," řekl a pomohl mi na nohy. Dovedl mě do obýváku a položil na gauč.

„ Musím s ní mluvit. Zavolej jí. Všechno to bylo nedorozumění," řekla jsem a poslední, co jsem zaregistrovala, byla deka, kterou na mě Carl položil.