Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XXVIII.

Byli tři hodiny ráno, když jsem zaslechla klíče v zámku a to mě donutilo se trochu probrat. Předemnou stála již druhá skoro prázdná láhev od vína a v televizi běžel jakýsi detektivní pořad.

„ Ty nespíš?" zeptal se Carl, který se objevil o chvíli později v obýváku. Když pohlédl na stůl, posadil se do křesla a s očekáváním, co mu řeknu na mě hleděl.

„ Je to v háji. Celé jsem to zkazila. Kdybych neodešla, bylo by vše jinak," řekla jsem upila ze sklenky.

„ Chceš o tom mluvit? Nebudu tě nutit, pokud ne," řekl a já přikývla na souhlas. Trápilo mě to, co Tess řekla. Vlastně jsem to i chápala, ale v tuhle chvíli jsem si nedovedla představit, že bych jí měla ztratit.

„ Nemiluje mě, Carle. Už nikdy to nebude jako dříve, nebude mě tak moc milovat. Pokud mě bude vůbec milovat."

„ Jsi opilá a nevíš, co říkáš. Prožily jste skvělou noc a krásné odpoledne."

„ Opilá? Možná ano, ale její slova si pamatuji. Řekla mi, že přemýšlela nad tím, zda by nebylo lepší jít od sebe už napořád. Že jsem se vrátila jen proto, že jsem neměla kde být a ne kvůli ní. A víš, co je nejhorší?"

„ Nemám ani ponětí, ale pokud chceš, promluvím s ní."

„ Nejhorší je, že má pravdu. Přijela jsem sem jen proto, že jsem neměla kde být. Nepřijela jsem proto, abych jí získala zpět, protože jsem v tu chvíli měla myšlenky u někoho jiného. Nezasloužím si jí, má na lepší než jsem já."

„ A, co chceš dělat? Chceš to celé hodit za hlavu? Nebylo by lepší tomu dát ještě šanci?"

„ Já nevím, co je lepší a, co ne. Ale nechci, aby se kvůli mě trápila. Půjdu spát do pokoje a ještě se rozhodnu," řekla jsem trochu vrávoravě se zvedla. Carl mi pomohl dojít až do pokoje, kde jsem ihned ulehla a během několika vteřin se odebrala do říše snů. Vzbudila mě až nepříjemná nevolnost a nutnost odběhnout na wc. Na chodbě jsem málem porazila Carla, který malém nestihl uhnout a poté zamnou zavřel dveře.

„ Až se vzpamatuješ přijď dolů, je hotová snídaně a čeká na tebe Tess," ozvalo se za dveřmi a já se vyčerpaně opřela o zeď. Po několika minutách jsem se zvedla a opláchla si obličej a vypláchla ústa. S obavami jsem se vydala do kuchyně, kde jsem zaslechla Tess s Carlem. Bavily se o tom, co se včera událo a tak jsem zůstala stát a rozhodla jsem se, že si rozhovor poslechnu.

„ Tess, tohle přeci nemůžeš udělat. Snaží se, aby si tě získala zpátky," řekl Carl a mě docházel smysl jeho slov. Byla rozhodnutá to vzdát.

„ To ano, snaží se. Ale jsou tu okolnosti, které tomuhle vztahu brání."

„ Jaké?" zeptal se a já zpozorněla. Zajímalo mě, co nám brání v tom, aby jsme začaly znovu."

„ Vím, že mě nemiluje. Zkoušela to, ale v srdci má někoho jiného. A já už jí prostě věřit nedokážu," odpověděla a já sklopila oči k zemi. Svým způsobem měla pravdu, ale chtěla jsem to zkusit. Vrátit se tam, kde jsme byli před dvěma lety. Seběhla jsem schody a došla do kuchyně. Pohled Carla a Tess byl překvapený a zřejmě jim došlo, že jsem musela vše slyšet.

„ Tess, dej tomu šanci. Vím, že se zvládneme vrátit tam, kde jsme byli," řekla jsem a ona stočila pohled zpět ke Carlovi.

„ Ne, nedokážeme. Přiznej si alespoň jednu věc. Máš ve svém srdci někoho jiného. A já ti už věřit nedokážu, chtěla jsem, ale nejde to."

„ Takže, tohle je úplný konec?"

„ Ano, je. Co nejdříve si najdi bydlení, protože za této situace, spolu bydlet nemůžeme," řekla a já s kývnutím hlavy opustila kuchyni. Odešla jsem do pokoje, kde jsem se posadila na postel a snažila se to přebrat v hlavě. Všechno jsem pokazila a nejen u Tess.

Vážně je tohle konec Tess a Scarlett? Je toto od Tess pochopitelné, nebo to šlo nějak zachránit? Jaké má asi teď Scarlett možnosti? Skutečně odejde? A pokud ano, kam?
Díky za přečtení, komentáře a hvězdičky :-)