Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XLVI.

Když jsem vylezla ze sprchy tak se ozval zvonek. Odhadovala jsem, že přijelo jídlo a tak jsem na hlavu dala ručník a oblékla si župan. Dee zrovna předávala muži peníze a vzala od něj jídlo.

„ Co jsi objednala dobrého?" zeptala jsem se a v kuchyni si vzala láhev s limonádou a skleničkami.

„ Kuřecí s hranolkami a nějakou omáčkou. Snad to bude dobré, protože jsem si to objednala taky," řekla a já jen pokrčila rameny. Když jsem vše dala na stůl, vrátila jsem se pro příbory a notebook, který jsem potřebovala.

„ Vybrala jsi nějakou tu dovolenou?" zeptala jsem se a s prvním spuštění jídla jsem zapnula notebook.

„ Ano, vybrala. Jen si říkám, zda to má smysl. Pořád sedíš u práce a vůbec si neodpočineš. A dovolená je od toho, aby se na ní nepracovalo."

„ Já vím, ale nemám jinou možnost. Někdo tu práci udělat musí, stejně jako ty děláš svojí. Kam teda poletíme?" řekla jsem a pokračovala v jídle. Dee vypadala zamyšleně a jídlo do ní padalo, jakoby vůbec nejedla.

„ Objednala jsem to samé, jak jsme tam už byli. Líbilo se nám tam, nebo ne?"

„ Jo, líbilo se nám tam. Takže volba skvělá. Neznáš někoho, kdo potřebuje práci?" zeptala jsem se a začala zadávat důležité věci do systému. V emailu jsem měla nějaké nezadané jízdy a tak jsem je začala připravovat, aby řidiči měli vše připravené.

„ A dost, nechci se doma bavit o práci. Vzala jsi si volno, takže to koukej zavřít a věnovat se také jiným věcem," řekla rázně a ve chvíli kdy jsem vše dala do systému mi notebook zavřela. Já se o chvíli později zvedla a zamířila do koupelny. Věděla jsem, že tam dlouho sama nebudu, většinou se tam během chvíle objevila.

„ Mohu se k tobě připojit?" ozvalo se kousek odemne a následně jsem ucítila dotek jejích dlaní na svých ramenech.

„ Proč se ptáš, když už jsi tady?"

„ Vzalo tě to hodně, že? Ale musíš myslet taky na jiné věci. Třeba se víc věnovat i mě," řekla a já se na ní tázavě podívala. Nepřišlo mi, že bych se jí věnovala nějak málo.

„ Já se ti snad málo věnuji? Nepřijde mi to tak."

„ Takhle jsem to nemyslela. Bylo to myšleno tak, že nechci řešit jen práci. Chci se bavit o nás, naší budoucnosti. Ale ty nic jiného než práci neřešíš."

„ Asi mám toho víc než ty. Mě firma nevydělává miliony denně, jako tobě. Máš dost zaměstnanců, kteří plno práce udělají za tebe, ale já je nemám. A, co se týče intimního vztahu mezi námi, spíme spolu téměř každou noc," řekla jsem a vyšla ze sprchy.

„ Tak nějaké najdeme a přijmou se další řidiči. Tím to práce ubyde a my můžeme řešit konečně budoucnost a Marcuse. A to, že spolu spíme, to mi má všechno vynahradit?"

„ Co všechno? To ti nestačí, že jsme spolu? Trávíme spolu večery, chodíme na večeře a cestujeme? Že za tebe řeším problémy, které těmi svými děláš i mě?"

„ Nikdo se tě neprosil, aby jsi mě a Demi řešila. Vyřešila bych si to sama. A většinu toho platím já, ty jsi nezaplatila skoro nic. Skoro nic za celé čtyři roky," řekla a já na sebe hodila župan. Její slova, která zrovna vypustila ze svých úst mě zabolela. Naštvaně jsem opustila koupelnu a vydala se do ložnice. Vzala jsem si polštář s dekou a přesunula to do obýváku na gauč.

„ Co děláš? Nebudeš spát semnou?" ozvalo se za mými zády a já se zhluboka nadechla. Musela jsem potlačit své slzy, které se mi drápy skrz víčka.

„ Ne, protože nemám zapotřebí spát vedle někoho, kdo neumí uznat, že jsem pro něj udělala také dost. Ráda bych šla spát. Dobrou noc," řekla jsem  a roztáhla si gauč. Poté jsem si hned ustlala a vlezla si pod deku.

„ Jak myslíš. Aspoň si zítra sbal věci, protože pozítří odlétáme. Teda pokud vůbec semnou poletíš, abych zbytečné nevyhodila peníze," řekla a poté odešla. Nechápala jsem kde se to v ní vzalo. Přes den byla klidná a milá a večer otočila skoro o třista šedesátá stupňů.