Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XX.

Ráno jsem se na můj vkus vzbudila opravdu brzy. Sáhla jsem vedle sebe, ale nikdo tam nebyl. Musela jsem přivřít oči, protože světlo mě téměř oslepilo. Když jsem si přivykla, začala jsem hledat Tess. Seděla na sedačce o kousek dál a nepřítomně sledovala podmořský svět.

„ Proč ještě nespíš? Je pět ráno," řekla jsem a pokusila se o úsměv. Místo jejího úsměvu, jsem zahlédla utrápený výraz a lesknoucí se oči.

„ Nemohu spát, přemýšlela jsem," řekla a sledovala mě. Tušila jsem nad čím, ale doufala jsem, že to tak není.

„ Nad čím můžeš v pět ráno přemýšlet?"

„ Nad tím, co se stalo. Hodláš zase odejít, že? Bavila jsi se dobře?"

„ O čem to mluvíš? Nikam odcházet nechci. Myslela jsem, že se ti to líbilo. Lituješ snad toho?"

„ Asi ano, Scarlett. Vše bylo v pořádku, dokud ti nenapsala. Bylo to naprosto dokonalé a vlastně pořád je, ale čím dál více vidím, že ti nemohu věřit," řekla smutně a já zpozorněla. V tuhle chvíli jsem nevěděla o čem mluví, ale na důkaz všeho ukázala můj telefon, který držela v ruce.

„ Kdo mi psal? Můžeš jít ke mě a ukázat mi to? Nevím o čem mluvíš," řekla jsem a ona jen sklopila hlavu. Mrzelo mě to, protože všechno mohla zastavit, ale neudělala to. V tuhle chvíli mě zajímala ovšem jiná věc. To, kdo mi psal. Přišla ke mě a jen mi podala telefon. Poté se vrátila ke sklu a zírala před sebe.

„ Než si to přečtu, chci se tě na něco zeptat. Proč jsi se semnou vyspala, když jsi o to nestála?"

„ Protože tě miluji, Scar. Ale t si jen hraješ a to mě ničí," šeptla a já otevřela zprávy. Všechny byli od Demi, která mě žádala, abych se jí ozvala. Psala, že jí chybím a nemůže bezemne být. Nechápala jsem to. Sama mě poslala do háje a teď mě chce zpátky. Bylo, ale příliš pozdě. Své srdce jsem odevzdala Tess.

„ Tess, můžeš jít prosím ke mě?" zeptala jsem se a ona došla k posteli na, kterou se pomalu posadila. Sedla jsem si vedle ní a i když se bránila, stáhla jsem jí k sobě do objetí.„ Nic s ní nemám, ano? Kdybych si s tebou chtěla jen hrát, nejsme tady. Věř mi, prosím."

„ Přísaháš, že nikdy neodejdeš? Že už mě nenecháš o samotě?"

„ Přísahám ti, že už to nikdy neudělám. Vím, že jsem to teď uspěchala, ale mohla jsi to zastavit," řekla jsem a ona se uvolnila. Opřela se o mě a já jí donutila si lehnout. Lehla jsem si vedle ní a chytila jí za ruku.

„ Dobře, pokusím se ti věřit, ale musíš to s ní skončit. A druhá věc, nemohla jsem zastavit něco, co se mi líbilo, ale měly bychom brzdit," řekla už o něco klidněji a stulila se mi do náruče. Přikryla jsem jí svou dekou a pevně jí objala.

„ Pojedeš tam semnou a budeš svědkem toho, co jí řeknu, hm? A v tom druhém máš pravdu, moc jsem to uspěchala."

„ Ne, ty ne. To já jsem měla říci dost a nenechat to zajít tak daleko. Vážně chceš, abych se do toho pletla? Nemám tam, co dělat a může mě vyhodit," řekla a já se pousmála.

„ Mojí holku nebude nikdo vyhazovat a chci, aby jsi jela semnou. Třeba to bylo myšleno jinak," odpověděla jsem mile a pevně jí svírala ve svém náručí.

„ Scarlett, pokud mi ještě někdy takhle ublížíš, tak jsi u mě skončila. Po druhé už bych to nezvládla," řekla a já se k ní naklonila. Lehce jsem jí políbila na rty a ona nás polibek prohloubila.

„ Už nikdy neodejdu. Zůstanu s tebou navždy" šeptla jsem a lehla si na záda. Tess se ke mě přitulila, hlavu mi dala na rameno a za chvíli už spala. Mě to chvíli trvalo, přemýšlela jsem, proč mi píše Demi."