Ta Pravá[DOKONČENO]

Část LV.

Bylo ráno a seděly jsme u hrnku kávy. Hlavou mi běželo spousta myšlenek. Přemýšlela jsem nad tím jak se zachovat až se ukáže.

„ Za chvilku by měla dorazit, jsi na to připravená?" zeptala se Demi a chytla mě za ruku. Uklidňovalo mě to a tak jsem se tomu nebránila.

„ Já nevím, Dems. Dá se na tohle připravit? Ani nevím jak to řešit. Jak jí mám věřit?"

„ To nevím, ale zkus to. Aspoň jí vyslechni a pak se rozhodni, mohla by to být tvoje největší chyba."

„ Chyba už možná byla to, že jsem si jí vzala. Ale uvidíme."

„ Vzala jsi si jí z lásky, tak tohle neříkej. Budu tu s tebou, ano?"

„ Díky, jsi hodná. Ale..." nedořekla jsem, protože jsme zaslechli zaklepání. Věděla jsem, že je to Dee. Demi se zvedla a odešla ke dveřím. Když jsem souhlasně kývla hlavou, dveře otevřela a já se setkala s pohledem Dee. Demi jí vyzvala, aby vešla dovnitř a vydaly se ke mě. Nakonec jsem to byla já, kdo uhnul pohledem. Nevydržela jsem se jí dívat do očí a snažit se v nich číst.

„ Máš radost? Právě jsem vyhodila peníze do vzduchu," řekla a já na ní překvapeně pohlédla. Měla jsem pocit, že si ze mě snad dělá legraci.

„ Jak můžeš teď myslet na peníze? Máme snad jiný problém a mnohem větší."

„ Omlouvám se," řekla jen a já se podívala z okna. Musela jsem tohle vstřebat. Řekla něco, co pro ni nemá žádný význam.

„ Omlouvám se? Nic víc? Žádné vysvětlení nebo něco?"

„ A, co chceš víc? Omluvila jsem se, tak to snad stačí."

„ Třeba vysvětlení, proč jsi mě podváděla. Proč jsi si našla náhradu? Kde sem třeba udělala chybu? Poprosit mě, abych ti odpustila? Nebo řešit, co bude dál? Říct mi konečně celou pravdu?!" řekla jsem už naštvaně a snažila se držet slzy za očními víčky. Ucítila jsem jak mě Demi chytila pod stolem za ruku a já se jen pousmála.

„ Kdybych to uměla vysvětlit, ale nevím jak. Nechci, aby tě to bolelo ještě více," řekla a já se nestačila divit. Její slova mě překvapovala čím dál více. I přes to, že mě Demi držela, jsem se zvedla a došla k Dee.

„ Dee, prosím vzpamatuj se. Miluji tě tak moc, že ti to odpustím, ale potřebuji znát důvod. Proč se to stalo? Nechci o tebe přijít. Nezahodíme přeci ty krásný čtyři roky kvůli hlouposti," řekla jsem už se slzami a dívala se na ní. Občas se mi dívala do očí, ale každou chvíli uhýbala.

„ Chyba byla ve mě. Ty jsi neudělala nic špatného. Jen mi nestačí, co mám doma. Ale já se zamilovala. Zamilovala jsem se do člověka, který mi to, co doma nemám dokáže dát," řekla a utřela si stékající slzu na tváři. Nechápavě jsem na ní koukala a snažila se si přebrat to, co mi řekla. Demi se zvedla a odvedla mě na židli. Věděla, že nejsem schopná žádné reakce. „ Omlouvám se, takhle to být nemělo."

„ Řekni mi, že se mi to zdá. Že jsi tohle vůbec neřekla. Že jsem špatně slyšela. Dee, nemůžeš se semnou rozvést. Chápeš, co pro mě znamenáš? Jak moc tě miluji? Tak moc jsem nikoho nikdy nemilovala. Vzala jsi si mě z lásky a já tebe. Tohle mi udělat nemůžeš," řekla jsem s pláčem a vzala si kapesník, který mi Demi podala.

„ Vím, že jsem ti ublížila. Ty čtyři roky byli nádherné, ale ty mi nedokážeš dát to, co bych chtěla. Budu nějakou dobu na hotelu a vše si promyslím a nechám projít hlavou."

„ Dee, nemůžeš odejít pryč z našeho bytu. Potřebuji tě mít u sebe, usínat s tebou. Neodcházej a řekni mi o co jde," řekla jsem a sledovala jí. Jen zakroutila hlavou a zvedla se. Viděla jsem to. Plakala stejně jako já. Nic jsem nechápala.

„ Jedu domů a zabalím si pár věcí. Možná zůstanu, ale spíše odjedu," řekla a opustila pokoj. Já se sesunula z židle na zem a plakala.

Skutečně to může být konec vztahu Scar a Dee? Nebo je ještě nějaká naděje? Co jí Scar nemůže dát, ale Jane ano? Měla by se Scar za Jane vydat a vyptávat se víc? Má se ještě snažit o záchranu vztahu?