Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XVI.

Když jsem se vydala na cestu, přemýšlela jsem nad tím, co Tess říct. Moc dobře jsem věděla, že mě nebude brát vážně a bude si myslet, že si z ní dělám jen srandu. Věděla jsem, že bude potřebovat čas, aby si ke mě získala důvěru, ale chtěla jsem začít zcela od nuly. Ale bude něco takového možné? Byla jsem si jistá, že pokud mě Tess stále miluje, neodmítne. I já jí měla stále ve svém srdci, ale láska k Demi byla silnější, než odvaha vrátit se tam, kde mi bylo nejlépe. Auto jsem zaparkovala přímo před domem a s výdechem se vydala ke dveřím. Když jsem vešla do domu, zarazilo mne až zvláštní ticho. Když jsme spolu byli, vždy už seděla u televize a snídala. Chvíli jsem se obávala, že někam odešla, když jsem jí ráno odmítla, ale její boty dokazovaly, že doma je. 

,, Tess, jsem zpátky!" zvolala jsem a doufala, že se někde ukáže. Když se tak nestalo, musela jsem jen sklopit hlavu. Věděla jsem, že jsem jí ublížila, ale dokud jsem neměla vše vyřešené, nemohla jsem začít znovu. Sundala jsem si boty a pomalu se vydala po schodech do druhého patra. Jediná možnost byla, že je v koupelně nebo v ložnici. Zamířila jsem rovnou do ložnice a po zaklepání vešla. Ležela otočená zády ke dveřím, ale nespala. Znala jsem jí moc dobře a za tu dobu jsem už věděla kdy spí a kdy ne.,, Nemusíš předstírat, že spíš. Stačí jen říct ať vypadnu a já odejdu. Víš, že poznám, jestli spíš, nebo ne."

,, Tak potom odejdi, protože s tebou nechci opravdu mluvit," řekla a já se zarazila. Čekala jsem, že mi řekne ať neodcházím, ale stal se pravý opak. Nevěřícně jsem stála mezi dveřmi a sledovala jí. 

,, Tohle opravdu chceš? Abych odešla? Mám znovu odejít z tvého života?"

,, Nemusíš se stěhovat, ale teď odejdi. Chci být sama, tvoje přítomnost mi není momentálně příjemná," odpověděla a nevěnovala mi jediný pohled. Mrzelo mě to, protože zpráva, kterou jí chtěla říci, mohla vše změnit.

,, Chápu, prostě jsem ti ráno tolik ublížila, že už o mě nechceš ani slyšet. Až se mnou budeš chtít mluvit, dej mi vědět. Ráda bych ti něco řekla," odpověděla jsem a zavřela dveře od ložnice. Odešla jsem hned dolů a v kuchyni si postavila vodu na kávu. Pořád jsem přemýšlela jak jí donutit, aby se mnou mluvila, ale nenapadalo mě nic normálního. Zaslechla jsem cvaknutí dveří a tak jsem se otočila směrem k chodbě.

,, Ahoj, tak jsi dopadl?" zeptala jsem se, když jsem zahlédla Carla. Stihla jsem si setřít slzu, než ke mě vzhlédl a došel ke mě.

,, No nic moc, protože to není práce pro mě. Jsem bodyguard a ne nějaký vyhazovač. Na tohle bych vážně neměl nervy. Co ty, jak tu válčíte?"

,, Válčíme, to je dokonalé slovní spojení. Ráno jsem něco podělala a teď to mám na talíři," řekla jsem a zalila si kávu. Vzala jsem hrníček a posadila se s tím ke stolu. Podívala jsem se z okna a jen si povzdychla. Carl vyndal z ledničky plechovku piva a posadil se naproti mě. ,, Včera se opila a já šla za ní, že si o všem promluvíme. Políbila mě a chtěla, aby bylo víc, ale to jsem zastavila, protože by si ráno nic nepamatovala a mohla by toho dost litovat. Chyba, pamatovala si všechno a ráno to zkusila znovu," odpověděla jsem a napila se z hrnku.

,, Takže se dáte zase dohromady?"

,, To asi nehrozí. Já jí odstrčila a utekla jsem ven. Odjela jsem za Demi, abych mohla jít dál, dokonce mi k tomu dala svolení, nemilovala mě. přiznala mi to do očí. Jenže s Theresou si nepromluvím, protože se mnou odmítá mluvit a vyhodila mě z pokoje," odpověděla jsem a pohlédla mu do očí. 

,, Myslíš si, že j to kvůli tomu, že jsi utekla?"

,, To vím, protože v ničem jiným to být nemůže. Odmítla jsem jí a tak jí ublížila. Jenže, já bych to s ní chtěla zkusit znovu, ale to se nemůže dozvědět, protože o mě nechce ani slyšet," odpověděla jsem s klidem a znovu se napila. 

,, Dej jí čas a třeba se vše urovná. Nebo za ní jdi a řekni jí to, ale nezaručím ti, že tě bude poslouchat, pokud je naštvaná." 

,, Nevím, co je správné. Nevím, zda nebyla chyba utéct, ale já prostě nemohla. Vždycky všechno pokazím a nejspíše jsem přišla tímhle o vše," řekla jsem smutně a zvedla se ze židle. Bez jakéhokoliv slova jsem se sebrala odešla k sobě do pokoje. Potřebovala jsem si pořádně promyslet, co udělám. Tak moc mě to mrzelo, tak moc bych to chtěla vrátit, ale pro mojí smůlu, nebylo to možné.

Celkem mne zajímá váš názor na tuto kapitolu. Co chování Tess? Byli by jste ti, co to chápou, nebo ne? Jak by jste se pokusili tuto situaci napravit? Má vůbec Scarlett nějaké možnosti? Nějakou šanci?