Ta Pravá[DOKONČENO]

XIII.

„ Myslíš si, že ti lžu? Máš pocit, že jsem tě snad nikdy nemilovala? Víš, není to tak dlouho, co jsem se zamilovala. Vyznala té osobě lásku, ona jí opětovala, ale jen na oko. Když jsme měli mít večeři ve dvou, měla tam někoho jiného. Ale poté jsem si uvědomila, co jsem ztratila, když jsem odešla od tebe. Ty by jsi to neudělala," řekla jsem jakmile jsem došla do obýváku. Její pohled byl překvapený a zároveň zklamaný.

„ Nevím proč mi to říkáš? Myslíš si, že mě zajímá, co jsi kde dělala? Nezajímá mě to. Kdyby jsi mě milovala, neopustila by jsi mě. Rozešla jsi se semnou kvůli práci, víš jak mi bylo?"

„ Věř mi, že vím a kdybych mohla, vrátím čas a vše bych udělala jinak."

„ Jenomže, to nejde. Ale i přesto, tě pořád miluji," odpověděla a dala se na odchod ke schodům.„ Kdyby jsi sháněla práci, mám volné místo v kavárně," řekla než zmizela za dveřmi a já se pousmála. Bezradně jsem se posadila na gauč a opřela se. Stále jsem nemohla zapomenout na to, co se odehrálo u Demi. Věděla jsem, že musím zapomenout, ale bude jedna z nejtěžších věci. Zrovna jsem upila z hrnku, když se otevřeli dveře a do dveří vešel Carl se třemi taškami.

„ Už jsem si říkal, jestli to máte vyřízené. Kam zmizela? Myslel jsem, že si dá s námi skleničku," zeptal se a já jen sklopila hlavu.

„ Šla do ložnice, takže nejspíše šla spát. Carle, nikdy mi neodpustí, vím to moc dobře," řekla jsem skoro neslyšitelně a odnesla hrnek do kuchyně.

„ Scar promiň, ale do tohoto já nevidím a ani nechci. Vyndáš nákup, nebo mohu sám?"

„ To je v pohodě. Jdi si lehnout a já to vyndám. Snad ještě vím kde, co je," odpověděla jsem a když jsem Carlovi ukázala koupelnu, dala jsem se do vybalování nákupu. Pravda byla, že jsem musela chvílemi hledat, protože přeci jen něco se v domě změnilo. Mnoho věcí bylo jinde, než v době kdy jsme byli spolu. Když jsem chtěla uložit láhev s vínem, ve skříni ležel štos nějakých dopisů a dvě menší alba s fotkami. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem to vyndala a pohlédla na obálky. Všechny dopisy Bi adresované mě, ale vždy byli vrácené odesílateli.

„ Proč jsi nepřišla, když se ti to vracelo," zeptala jsem se spíše sama sebe a pousmála se. Vzala jsem do ruky skleničku s lahví vína a dopisy a odebrala se do obýváku. Láhev jsem otevřela a nalila si do skleničky. Z gauče vzala složenou deku, hodila jí přes sebe a natáhla se.

„ Tohle by jsi neměla, ty dopisy ti nepatří," ozval se zamnou hlas Carla a já se na něj bezradně podívala.

„ Musím si je přečíst, protože byli adresovaný mně. Ale nikdy se ke mě nedostaly."

„ Jak myslíš, ale pokud to zjistí, bude naštvaná ještě víc. Dobrou noc," řekl a poté odešel. Když jsem zaslechla zavření dveří, vzala jsem první dopis a otevřela ho. U toho jsem upíjela víno ze skleničky a bedlivě četla každý řádek psaný její rukou.

Má milovaná Scar,
prosím, vrať se. Práce nás přece nemůže rozdělit. Nemůže zničit to pouto mezi námi. Čekám na tebe.
Tvá Theresa

Dočetla jsem první z dopisů a usmála jsem se. Kdyby se ke mě tento dopis dostal, zřejmě bych se vrátila, ale měla jsem strach. Byla na mě naštvaná a já nebyla člověk, co žádal druhého o odpuštění. Ve čtení jsem se rozhodla pokračovat v pokoji. Přeci jen jsem měla tak jistotu, že mě u toho neuvidí. Dokonce jsem tušila, že bude naštvaná, ale potřebovala jsem si to přečíst. Pomáhalo mi to zapomenout a zjišťovala jsem, jak moc jsem jí ublížila.

Má milovaná Scarlett,
už snad ani nevěřím, že tenhle dopis k tobě dojde. Proč se nevracíš? Život bez tebe, nemá smysl. Tak moc se mi po tobě stýská. Jsi snad bezemne šťastnější? Dala ti snad jiná, co já ne? Udělám cokoliv proto, aby jsi se vrátila. Co mám udělat?
Tvá stále milující tě Tess

Stálo v dalším z dopisů a já si musela promnout oči ve, kterých mě pálily slzy. Nedokázala jsem pochopit proč nepřišla. Měla tolik času a stále posílala jen dopisy, které se jí vraceli. Napsala jich hned několik, ale sama mne nepřemlouvala, abych neodcházela.

„ Kdybys přišla, bylo by vše jinak," řekla jsem spíše pro sebe, sesbírala dopisy a vzala je do ruky. Vydala jsem ven z pokoje a zamířila za Tess, která byla v ložnici. Nevěděla jsem zda to tam nějak změnila, protože jsme jí zařizovaly spolu, ale pravda byla, že tohle mne příliš nezajímalo. Cestou jsem seběhly do kuchyně a vzala ještě láhev a jednu skleničku. Chtěla jsem si sní popovídat a nejlépe to šlo u skleničky s dobrým vínem.

„ Tess? Jsi vzhůru?" zeptala jsem se při klepání na dveře a nastražila uši.

„ Pojď dál, nespím," ozvalo se a já vzala za kliku. Když jsem vešla tak jsem se pozastavila a pohlédla na láhev a na skleničku, kterou držela v ruce. Její oči se leskli slzami a na stolku mě k mému překvapení mojí fotku.Její pohled byl ovšem překvapený mnohem víc.

„ Mohu dál? Pokud ti nebude vadit, že mám víno, které si semnou nedáš?" zeptala jsem se a po kývnutí jsem vešla a zavřela dveře. Na stolek u zrcadla jsem položila její skleničku a poté se posadila vedle ní. Její pohled ovšem směřoval k dopisům. Chvíli jsme jen mlčeli a já upila ze sklenky.

„ Neměla jsi žádné právo ty dopisy číst," řekla a sklopila hlavu. Měla svým způsobem pravdu, ale potřebovala jsem vědět, co v těch dopisech bylo.

„ Proč jsi nepřišla, když se ti dopisy vracely? Adresu jsi měla, stačilo přijít," řekla jsem a pohlédla na ní. Vypila dalšího panáka rumu a jen se pousmála.

„ Proč jsi se nevrátila ty? Milovala sem tě a odpustila bych ti. A místo toho, abych tě za to nenáviděla, miluji tě. Pořád, tě miluji," odpověděla a já pozvedla hlavu a pohlédla na ní. Po tvářích jí tekly slzy a ona se je nepokoušela ani zastavit.

„ Za celou dobu, co spolu nejsme, jsi si nikoho nenašla?"

„ Ne, nemohla jsem. Pořád jsem doufala, že se vrátíš. Že se vrátíš, omluvíš se mi a budeme zase spolu," odpověděla a nalila si dalšího panáka. Než ho ovšem stačila vzít do ruky, stáhla jsem jí k sobě do náruče a snažila se utišit její pláč. Odložila jsem k jejímu panáku svojí skleničku a pevně jí sevřela. Když mne ovšem začala lehce líbat na krk, odtáhla jsem se a vstala.

„ Jsi opilá, raději půjdu. Tohodle bys pak litovala," řekla jsem klidně a chystala se vzít lahve a skleničky. V mžiku jsem se opět posadila díky jejímu stáhnutí za ruku a její rty se ocitli na mých.

„ Nebudu litovat ničeho, protože si to zřejmě nebudu pamatovat. A když jo, budu ráda," řekla a já se rychle postavila. Sebrala jsem svojí skleničku s lahví a vzala i její láhev.

„ Když jsem řekla ne, myslela jsem to vážně," odpověděla jsem a opustila ložnici. Vše jsem odnesla do kuchyně a vrátila se do svého pokoje. Ani nevím jak se mi to povedlo, ale usnula jsem během několika minut.