Ta Pravá[DOKONČENO]

Část LII.

Blížila se osmá večer a já seděla u baru a přemýšlela, co dál. Představu, že bych spala vedle ní, byla v tuto chvíli nemyslitelná. Stále sem brečela a nechápala to. Tak moc jí miluji, ale ona přemýšlí nad rozvodem a podvádí mě. Když jsem si nechala dolít dalšího panáka a požádala o dalšího, přisedla si ke mě Audrey.

„ Slečna už si nedá a půjde spát. Vypila více než je zdrávo," řekla a já se na ní s úšklebkem podívala. Pravda byla, že jsem byla dost opilá, ale ne tolik, abych jí poslouchala.

„ To říká ta, která tohe zavinila? A teď mi chceš prokazovat, co mám dělat?"

„ Pojď na pokoj a až se vyspíš, promluvíme si. Nemusí to slyšet každý," snažila se mluvit tiše, ale přesto se po nás všichni otáčeli. Nohy se mi znatelně motaly, ale byla jsem zcela při smyslech.

„ Jen ať to všichni vědí, že jsi mě podváděla. Že jsi chtěla požádat o rozvod! Vlastně ty papíry pořád máš a svojí milenku sis sem přivezla taky! A mám spát vedle tebe? A v jednom pokoji?"

„ Dee, nech jí. Vezmu jí k sobě a ráno si promluvíte. Tohle nemá žádný smysl jí nutit," ozvala se vedle nás Jane a já se musela posadit, abych se tam nesložila. Mezitím jsem stačila vypít ještě tři panáky a čekala až si to vyřídí. Bylo mi jedno kde budu spát, ale v jedné posteli s Dee, to bylo nemyslitelné. Nakonec Dee odešla a já odešla k Jane na pokoj. Bylo to zvláštní. Odmítala jsem spát s ní v pokoji. Se svojí ženou. Ale spát na jednom pokoji se její milenkou byl mnohem menší problém.

„ Jane, proč? Proč to udělala? Měla všechno. Miluji jí, nechápu to," řekla jsem přiopile a posadila se na postel.

„ To ti musí říct sama, říkala bych už mnoho. A ty se musíš nejprve vyspat. Teď nemá cenu tohle řešit."

„ Ráno odlétám. Mám koupenou letenku. Nemám na to nervy a ani sílu. Musím si vše promyslet," řekla jsem a vzala si skleničku s vodou. Odmítla mi dát alkohol, ale chápala sem to.

„ Chceš odletět? Kam? Domů?" zeptala se a posadila se vedle mě.„ Měla by jsi o tom říct Audrey, aby o tebe neměla strach."

„ Poletím do Londýna a pak uvidím, co dál. Moc si cením toho, že si mi to řekla, ale je to moc silné kafe. A já musím pryč. Jí to bude jedno, bude tu mít tebe a na mě si nevzpomene," řekla jsem a natáhla se. Z ruky mi zmizela sklenička a vedle mě se prohnula postel.

„ To se pleteš. Za to, že jsem ti to řekla mě nenávidí a zřejmě přijdu o práci."

„ Tak přijdeš ke mě a já ti práci dám. Dojdi mi k ní pro kufr, prosím. Letí mi to v sedm."

„ Ráno si to nebudeš ani pamatovat, že si chtěla odletět. A Dee, by tě nepustila."

„ Jane, nezajímá mě. Chce se rozvádět a bezdůvodně mě podváděla."

„ Tu žádost nepodala, takže nechce. A nenapadlo tě, že k tomu třeba důvod měla?" zeptala se, ale já se zmohla jen na lehké zakroucení hlavou. Začínala sem usínat a to, že sem oblečená, to mě netrápilo.