Ta Pravá[DOKONČENO]

Část V.

Přišla těsně ke mě a mlčky se mi dívala do očí. Snažila jsem se vyčíst nad čím přemýšlí, ale bylo to marné. Její oči nic neprozradili a místo úsměvu se mračila. Srdce mi začalo bít, jakoby mi šlo o život a chvílemi jsem měla pocit, že se nemohu nadechnout. Mé tělo poléval studený pot a ruce se mi neuvěřitelně klepali. V tuhle chvíli jsem litovala svého rozhodnutí jí to říci. Začala jsem litovat toho, že jsem se k tomu přiznala.

„ To myslíš vážně? Asi bych to potřebovala slyšet znovu. Nějak jsem v té rychlosti, kterou jsi použila při svém mluvení, nic nepochopila," řekla najednou a já na ní vykulila oči. Chce to slyšet znovu. Jak to mám jen zopakovat, když se mi dívá do očí? Běželo mi hlavou a já sklopila hlavu. Zhluboka jsem se nadechla a připravovala se k opakování mých slov. Demi se v tu chvíli otočila a dala se k odchodu. Tak moc jsem chtěla, aby mě slyšela a mohly jsme spolu normálně mluvit.

„ Chci, abys mi patřila," řekla jsem znenadání a tím zastavila její kroky. Sama jsem se podivila nad slovy, která jsem zvolila, ale řekla jsem to, co chtěla.

„ Abych ti...patřila? Nemohu nikomu patřit, protože už mě má tisíce fanoušků. A pak je tu jeden problém," řekla a otočila se ke mně. Přesně jsem věděla v čem ten problém spočívá. Nebo jsem to, alespoň tušila.

„ Jde snad o to, že jsem jen obyčejný řidič a pro tebe vlastně nula? Že ty jsi něco víc?" zeptala jsem se zklamaně a nespouštěla z ní oči.

„ O to ani nejde, ale nerada bych ti ublížila. Jsi hrozně citlivá osoba a mnohé bys nemusela zvládnout."

„ Pokud miluješ, neublížíš. Miluješ mě, přiznej si to," řekla jsem a došla k ní. Až teprve teď jsem si uvědomila, že jí tykám a tak jsem sklonila hlavu k zemi. Nehodlala jsem to vzdát, protože jsem viděla šanci. „ Nevzdám to, zvu tě na večeři, k sobě. Můžeme si tak v klidu promluvit," řekla jsem a dala se k odchodu. Čekala jsem, že by mě zastavila, ale nestalo se tak. Vyšla jsem ven na zahradu a nadechla se čerstvého vzduchu.

„ Vyhodila tě?" zeptal se Carl, který stál kousek odemne. Trochu jsem se ho lekla, protože jsem ho vůbec nezaregistrovala.

„ Nevyhodila, vlastně se mě snažila přesvědčit, že necítí to, co já. Carle, co skrývá? Prý jsou věci, které bych nemusela zvládnout," zeptala jsem se a pohlédla na něj. Když se chystal odpovědět, otevřeli se dveře a když jsem viděla Demi, která s sebou měla jen menší kapsičku, vytáhla jsem klíčky od auta a došla pro něj. Po zbytek dne semnou moc nepromluvila, jen mě sledovala. Její pohled říkal mnoho a zároveň nic. Čím více se blížil večer, tím více jsem byla nervózní. Nevěděla jsem, co čekat, jak bude večer probíhat ani zda se dozvím to, co si přeji.

„ V kolik mám u tebe být?" zeptala se jakmile jsme dorazili ze studia k domu. Trochu mne otázka překvapila, protože jsem její odpověď neočekávala. Vlastně jsem nevěřila tomu, že by skutečně mohla přijít.

„ Doražte na osmou, slečno Lovato. Dveře budou odemčené," řekla jsem a zaslechla její smích. Trochu jsem nechápala a tak jsem se na ní otočila.

„ V domě, mi začneš tykat, aniž by jsi se mě zeptala a teď mi vykáš? To, jako vážně? Scarlett, tykej mi, prosím," odpověděla a opustila auto. Chvíli po ní vystoupil i Carl a já dala auto do garáže. Chvíli jsem v něm jen seděla a usmívala se. Věděla jsem, že tenhle večer bude stát za to.