Ta Pravá[DOKONČENO]

Část XXXVI.

Když jsem dojela k hotelu, její auto už tam stalo. Bohužel pro mě, ona v něm nebyla. Když jsem sáhla na kapotu, odhadla jsem, že už tu může být dobrou půl hodinu možná déle. Cesta mi trvala o něco déle, protože jsem se zasekla v koloně a neměla jsem to jak objet.

„ Jestli hledáte přítelkyni, je nahoře i s policií a hotelovým lékařem," řekla mi recepční a já se vydala k výtahu. Když mi řekla, že je tam policie i lékař, trochu jsem se zděsila. Nedokázala jsem si představit, co se tam muselo stát, když byla nutná tato asistence. Když jsem vyjela výtahem do třetího patra, zamířila jsem ihned k pokoji, kde se mělo vše odehrát. Dveře byli naštěstí pootevřené a tak jsem bez jakéhokoliv zaklepání vešla dovnitř. V pokoji to vypadalo jako kdyby tam bouchala menší bomba. Že skleněného stolku, který stál v obýváku, zbyli jen střepy a na zemi byla trocha krve. Demi seděla v křesle a hotelový lékař ji zběžně ošetřoval. Měla zřejmě nějaké zranění na hlavě, rukou a rozseklý ret. Audrey měla zavázanou ruku obvazem skrz který prosakovala lehce krev.

„ Dobrý den, mohu se zeptat, kdo jste?" zeptal se policista, který ke mě došel. Chvíli mi trvalo než jsem se z toho vzpamatovala a věnovala mu pozornost.

„ Jsem Scarlett Davisová. A Audrey je moje žena. Co se tu stalo?" zeptala jsem se a stále se rozhlížela. Audrey mi nevěnovala jediný pohled, což mě dost mrzelo. Byla jsem momentálně jediná, kdo ji z tohoto mohl nějak dostat.

„ Aha, tak to je v pořádku. Jsem poručík Morris. Co se tu stalo? To moc nikdo netuší, protože když jsme přijely už leželi v těch střepech a rvaly se jak o život. A když jsme jí od ní chtěli dostat tak to schytal ještě můj kolega. Může být ráda, že nemá pouta," řekl a já si nešťastně projela prsty vlasy.

„ Výborný, takže nejen ublížení na zdraví, ale ještě napadení policisty. Co se bude teď dít?"

„ Obě pojedou do nemocnice na ošetření, kde si slečna Lovato musí vzít zprávu a poté přijet k nám na oddělení. A vaše žena pojede z nemocnice s námi, kde to bude muset vysvětlit a potom se uvidí. Záleží na tom jak vážný zranění bude mít slečna Lovato a jestli podá trestní oznámení."

„ To rozhodně podám, to si pište! Malém mě zabila," řekla Demi a já jen zakroutila hlavou.

„ Ale nezabila, žiješ. A moc si tu nevyskakuj nebo zavřou mě. Můžeš si za to sama," odpověděla jsem a sledovala jen překvapený výraz policisty. Jen sem nad tím mávla rukou a pousmála se.

„ Kdybys mlčela, nikdy by se to nestalo. Líbilo se ti to, tak nevím nač si tu hraješ," řekla a já zaťala ruce v pěst. Vydala jsem se za Audrey a posadila se k ní.

„ Co tě to napadlo? Víš do jakých problémů jsi se teď dostala? Jak jsi vůbec věděla, že je tady?"

„ Víš proč sem to udělala? Miluji tě, proto jsem to udělala. Nikdo nebude líbat mojí ženu. Nikdo se jí nebude dotýkat tak, jak mohu jen já. A ano, vím, ale je mi to jedno. Mám tu známou na recepci, zavolala mi, že jsi byla s ní na pokoji. Proto jsem věděla, kde je ubytovaná," odpověděla a já v sobě musela dusit narůstající vztek. Žena neměla sebemenší právo jí to říkat. Musela tušit, že se něco odehraje, znala Audrey až moc dobře.

„ Taky tě miluji, ale tohle nebylo nutné. Teď pojedeš s Demi do nemocnice, kde vás ošetří. Už žádný hlouposti a raději jí ignoruj. Přijedu za tebou do nemocnice a pak pojedeme na policii a pokusíme se to vyřešit, ano?"

„ Dobře, omlouvám se. Můj vztek byl dost velký a já se neovládla. Řekla, že se k ní vrátíš, protože se ti to líbilo a semnou se rozvedeš," řekla a já jí pevně objala. Potom jsem se zvedla a odešla k Demi. Moje ruka přistála na její tváři a poté jsem jí za tričko zvedla.

„ Lhát ti šlo vždycky dobře,ale tentokrát ti to nevyjde. Doufám, že už tě nikdy neuvidím," řekla jsem naštvaně a poté se vrátila k Audrey. O chvíli později už jsme byli na cestě do nemocnice, kde se mělo rozhodnout, co bude dál.