Můj EX

4.

Rychle jsem z něho slezla. Možná jsem si to měla rozmyslet a zvednout se pomaleji, protože se mi zamotala hlava a já trochu pookřála a klopýtla ,až jsem málem zase spadla. Fred mě ale rychle chytil a tím mi zajistil stabilitu. 

,,Asi jsme se zasekli," oznámí mi Fred úplně jistou zprávu. Došla jsem k ovládacímu panelu a vyhledala tlačítko se zvonečkem. Třikrát ho zmáčkla, pro jistotu že mě nikdo neslyšel.

Potom se ozval, mně, neznámý hlas. ,,Už jsme volali na opravnu, měli by tady být do půl hodiny," řekl a já si povzdechla. Fred taky nevypadal úplně nadšeně. To ho ale hne přešlo a usmál se svým pracovním úsměvem. Dřív jsem na něj letěla, ale teď bych se z něho možná tak pozvracela přímo na jeho vyleštěné boty. 

,,Ann, ber to jako příležitost se více seznámit," povzbudivě se na mě usmál. Mě teda moc do smíchu nebylo.

,,Frede, já si myslím že se známe dost,"nuceně jsem se na něho usmála.

,,Jo? A proč jsi byla tak překvapena když jsi zjistila že jsem ženatý?" Tak teď mě dostal. Přesně k tomu jsem se dostat nechtěla.

,, Víš, nikdy ses do manželství nehrnul, nebo nevím jestli jsem to tehdy nedávala tak najevo jako tvoje žena, ale vždycky jsi mě akorát poslal k čertům. A dítě? Huh, vždycky jsem s tebou chtěla dítě. Ale jednou jsi se zachoval tak hnusně a radši jsem se mého snu vzdala," v očích se mi leskly slzy.

,, Okolnosti se změnily. A asi jsem zestárl," sedl si na podlahu, ale pohledem zůstal stále na mně. Najednou se mi udělalo hrozně špatně.

,,Pane Bože, asi budu zvracet," okamžitě se zvedl a přešel ke mně. Sundal mi sako. A papíry  začal pohybovat tak , aby vydávali lehký vánek. Měl pravdu, bylo tady hrozné vedro a on moc dobře ví, že se mi vždycky děla špatně z velkého vedra. Posadil mě na podlahu a dělal ze sebe větrák dál.

,, Je to už lepší?" Zeptal se starostlivě. Tak z našeho drsného Freda se stává vážně starostlivý otec. Cha, tak to ho chci vidět s dítětem.

,,Je to lepší, děkuji," usmála jsem se na něho pravým úsměvem. Myslím si že ho to potěšilo.  Po dlouhém tichu jsem se ho znova zeptala. ,,A co čekáte?" milovala jsem děti a Fred to moc dobře věděl, ale i tak se mnou dítě nechtěl.

,,Měla by to být holka. Ale jméno fakt nevím. To si vybere Cynthia," řekl trochu otráveně. Asi se do dítěte moc šťastně nehrnul.

,,Koukám že ses moc do dítěte šťastně nehrnul, co?" musela jsem si rýpnout, ale nemusel mi ani odpovídat. Odpověď jsem věděla sama. 

,,Víš co? Budeme se bavit taky o tobě. Píšeš teď nějakou novou knihu?" zeptal se na úplně pitomou otázku. Vždyť je to můj sponzor. Jestli není blbý, a to Fred blby není, tak ví že mám rozepsanou jednu romantickou detektivku. 

,,Mám jednu romantickou detektivku, ale psaní jsem musela pozastavit, kvůli týhle práci," řekla jsem mu trochu vyčítavě.

,,An, klidně můžeš svoje knihy psát i tady. Já tě v tom budu jenom podporovat. Stejně tady budeš řešit jenom nějaká lejstra a potom mi vařit kafe, ale na svoji knihu budeš mít hodně čas, který ti i rád dopřeji." dopověděl svůj povzbudivý monolog. Najednou výtah škubl a my úspěšně dojeli do dvanáctého patra. 

,,Myslím si, že si teď zasloužíme kafe," pousměje se na mě, když konečně vylezeme z té hrozné plechovky. Asi mám od téhle doby strach z výtahů.

,,Máš pravdu. Zvu tě do nějaké kavárny. Do jaké chodíš rád?" neznala jsem tady žádnou kavárnu a neměla ponětí ani kde se skoro nacházím. Doufám že mě nevezme do nějaký mega drahý kavárny a já budu muset dát do jednoho kafe celou svou výplatu. 

-------------------------

,,An, takže zítra v osm v kanceláři. Ahoj a hezký večer," usmál se na mě a políbil mi ruku. 

,,Ahoj," usmála se na něj a nasedla do svého nového auta. Tak to byl zajímavý den. Doufám že zítřek bude lepší než dnešek. Radši jsem rychle nastartovala, zamávala mu a jela do bytu.

Další část. Dneska ráno jsem se probudila brzo a měla jsem chuť psát. A tak je to tady. Užijte si část. 

Můžu tady už vážně říct, že Děvka se úspěšně navrací. Chcete abych každou kapitolu vydala zvlášť nebo až budu mít všechny napsaný, tak dát ty všechny? Napište mi váš názor prosím.

Vaše Vall