Můj EX

20.

Annabelle

Utřela jsem si slzy a sklidila naši vyvedenou večeři. Myslela jsem si že se spolu normálně domluvíme jako dva rozumní dospělí, ale jakoby do něj někdo uhodil bleskem a on se úplně změnil. Připomněl mi svoji tvář když jsem s ním dřív chodila. Jeho oči byly tmavé a já  opět cítila to brnění v celém těle. Od konečků prstů na nohou až do mé hlavy, kde se mi ozýval červený alarm, který křičel ať se někam schovám a už nikdy nevylezu. Chtěla jsem zachovat klidnou hlavu narozdíl od něho, ale když začal mluvit o tom, že se mnou chtěl mít rodinu a tyhle nesmysly, tak mě fakt naštval. Vůbec nemyslel na tu svoji co má teď. Možná jsem s tou výpovědí, jednala trochu  unáhleně, ale já už nezvládnu ho deno denně potkávat v práci a ještě s ním sdílet kancelář.

Musím si najít svůj byt, určitě bude chtít abych se odstěhovala. Možná bych se mohla na nějakou dobu vrátit zpět do NYC, ale nevím jak to bude se mnou a s Nashem.  Musím zavolat Nashovi. Potřebuji se s ním domluvit. Řekli jsem si že tomu necháme čas.  

,,Nashi, ahoj, nechtěl bys přijet? Mám pro tebe nějaké zprávičky," řeknu mu hned jak to zvedne. 

,,Hned jsem u tebe krásko," odpoví mi a já slyším jak startuje svoje auto. Jak jsem již zjistila, Nash je milovník aut, takže nějaké své miláčky má. Hlavně teda sporťáky, no já tomu nerozumím, takže se musíte zeptat jeho. 

Asi za deset minut jsem ho vítala a vařila nám kafe. Doufám že tady přespí, nějak jsem si zvykla na mužskou přítomnost a hlavně v tu posteli. Když se můžete ráno probudit vedle vašeho milovaného a sledovat jak roztomile spinká.

,,Tak jak to šlo?" zeptal se mě když jsme se posadili do obýváku.

,,No, moc dobře ne. Řekla jsem mu ty svoje důvody a on mi hned začal nadávat, že jsem všechno zkazila a tak. Dala jsem výpověď," napila jsem se kafe a podívala se na něho. V jeho tváři bylo vidět jakési rozhořčení. Bylo tam ještě něco, co jsem však nedokázala vyčíst a určit.

,,Doufám že tě neuhodil, jinak bych ho asi zabil," záporně jsem zakroutila hlavou a on si oddechl.

,,Chtěla jsem s tebou ještě o něčem mluvit. Jak jistě víš, mám své rodiče v NYC a už delší dobu bych tam chtěla jet. Chtěla jsem tam zůstat až do Vánoc. Tak jsem se chtěla zeptat jestli bys nechtěl letět se mnou?" s nadějí že bude souhlasit jsem ho chytla za ruku.

,,Je to dobrý nápad, já můžu pracovat z domova. Budu s tebou klidně i na Vánoce. S rodinou se moc nevídám, kromě bratra a tomu bych mohl dát letenku do NYC, že by za námi přijel. Pokud by to tedy nevadilo?" 

,,V pohodě, mám tam byt a tři se tam vecpeme úplně v pohodě. Maxe nechám tady Leně, takže budeme mít klid na jiný věci," nalepím se na něho a on mi spokojeně zamručí do ucha.

,,Jaký máš například na mysli?" Přetočil si mě k sobě čelem. Nosy jsme se dotýkali a já se zákeřně.

,,Vážně pořád nevíš?" zeptala jsem se. Položil mě na záda vecpal se mezi mé nohy. 

,,Budeš mi to muset asi ukázat," spojí naše rty, které dosud od sebe byli snad jenom dva milimetry od sebe. Vášnivě jsme se líbali a různě u toho ošahávali. Bylo to velmi vášnivý a intenzivní. Tohle jsem už dlouho nezažila. Naposledy s Fredem, když jsem ho ještě milovala. 

Ani nevím jak, ale už mi šahal po zapínaní podprsenky. Nazdvedla jsem se aby to měl jednoduší. Neváhala a podprsenka byla někde na zemi v obýváku. Stáhli si kalhoty i s boxerkami a mě stáhl kalhotky.

Přiložil mi dva prsty na klitoris a lehce začal kroužit. Když jsem více zvlhla, tak do mě vnikl. Postupně se svými přírazy dostával hloubjeji. Oba jsme se blížili k vrcholu. Nash zrychlil a já se mohla zbláznit. Velice rychle mě dostaval na vrchol a já čekala až přeteču a vyvrcholím v úžasný orgasmus. Nenadála jsem se a klepala jsem se pod vlnou té vášně a rozkoše.

------------------------------------

Zaklepala jsem na jeho dveře. Vešla jsem dovnitř. Jakmile si mě všimnul, tak se postavil. Nechci tady žádný dlouhý postávání a formalitu. Musím si však zachovat svoji ženskost.

,,Jdu si pro tu výpověď," řeknu mu tvrdým hlasem.

,,An, nechceš si to ještě rozmyslet. Já-já nechtěl jsem minule tak vyletět. Úplně mi to zatemnilo mozek a prostě jsem měl moc přehnanou reakci. nechci abys mě opustila," došel ke mně a chytil mě za ruce. Okamžitě jsem se mu vytrhla.

,,Frede, to jak jsi se zachoval mě velice zaskočilo a to nemile. Stejně sem budu muset ještě chodit, ale to jistě víš. Chci abys věděl, že je definitivní konec a ještě si chci vzít teď na čtrnáct dní dovolenou," trošku od něho odstoupí.

,,Vem si dovolený kolik chceš. Všechno ti pošlu emailem. Kdyby ses chtěla kdykoliv vrátit, tak tady máš dveře vždy otevřené," usměje se na mě. Ja se otočím a s lehkým ahoj odejdu z místnosti.

Jediný člověk který mi teď dokáže pomoc je Lena.

Váš názor mě velice zajímá.

Chtěl by třeba někdo věnovat část?

Přemýšlela jsem nad nějakým askem. Co vy na to?

Vaše Vall