Můj EX

25.

,,Líbilo se ti tady?" zeptal se mě Justin. 

,,Jo a moc, určitě s taťkou zase přijedeme. " pohladila jsem ho po vláscích a on odběhl za Monou. Dneska večer už odlétáme zpátky do Mexica. Už se těším na moji postel. 

,, Zlato, můžu s tebou mluvit," zavolá na mě Nash. Hned se za ním otočím a odejdu za ním do našeho pokoje. ,,potřebuji abys něco věděla. Chtěl bych ti hrozně poděkovat, protože jsi mi hrozně otevřela oči. Musíš vědět to že tady chci zůstat. Justin potřebuje pravého tátu a já tady musím zůstat. Můžeš tady zůstat se mnou, už jsem pro nás našel domeček kousek odtud." 

,,Počkej," musela jsem ho přerušit. Bylo toho na mě teď nějak moc. ,,já tady nemůžu zůstat. Mám v Mexiku práci a kamarády. Já.....jsi úžasný táta, jsem moc ráda že ses takhle rozhodl, ale budeš muset tady zůstat beze mně. " dokonce mě to dohnalo k slzám. Po dlouhé době jsem potkala někoho, kdo by mě mohl milovat a být ke mně hodný, ale nejsem připravená se stěhovat. 

,,Chápu, tím pádem je asi konec co?" trochu bláhově se zeptal.

,,Říká se mi to špatně, ale bohužel ano. Třeba někdy v příštím životě. Kdybys byl v Mexicu tak zavolej," políbila jsem ho na tvář. Myslím že tady už nemám co dělat. Vzala jsem si svůj kufr a vyšla nepozorovaně z baráku. 

,,Aspoň tě odvezu na letiště," objevil se za mnou Nash. 

Odvezl mě na letiště a počkal se mnou na letadlo. Už jsem se těšila až odjedu.  Je to na mě moc emotivní. Konečně jsem nastupovala do letadla. Naposledy se podívala na Nashe a následně se slzami v očích odešla. Bude mi to přece jenom chybět.  Sedla jsem si na své sedadlo. Po vzlétnutí jsem vyndala notebook a začala dopisovat svou knihu. Abych vám to shrnula. Je to o mém životě. Není to jako biograf, ale vymyslela jsem si nějakou postavu, která prožívá podobný život jako já.  

-----------------------------------

,,Ahoj Leno, děkuji moc že jsi pro mě přijela." objímala jsem Lenu na letišti. Konečně jsme přistáli a někdo mě musel odvést domů. 

,,Kde je Nash?" zeptala se.

,,No víš, řeknu ti to v autě," nechtěla jsem o tom mluvit tady na letišti. 

Když jsme se konečně dostali do auta, tak jsem jí všechno řekla. Byla z toho stejně šokovaná jako já. Rozhodla se, že dneska bude spát u mě. 

,,Už máme termín svatby," řekla do ticha, když jsme seděly v posteli a povídaly si. Museli jsme všechno probrat a dát si dárečky. Protože Lena byla taky na dovolené.

,,Fakt a kdy?" už se na tu svatbu moc těším. Miluji svatby a různé párty.

,,,Až v srpnu, aspoň můžu zhubnout. Ale po svatbě plánujeme miminko. Jen se trochu bojím, že je to moc brzo, i když se bereme a to spolu nejsem ani rok. No nevím," je vidět že je v tom zoufalá. Já byla teda ze zprávy že chtějí mít miminko úplně nadšená.

,,Možná jo, ale tak víš že miminko není hned. Otěhotnět chvíli většinou trvá a někdy jsou s tím i problémy a víš jak jsme si říkaly. Máme na to už věk, takže není na co čekat. Za pár let by to mohl váš problém  a to nikdo nechce," objala jsem ji. Vždycky jsme chtěli mít děti stejně starý aby si mohly společně hrát.

,,Máš pravdu, ještě že tě mám."

-------------------------------------------

Po dlouhé době zase do práce. Byla jsem tam už včera, ale to byl Fred pryč a dneska se měl právě vrátit ze své dovolené. 

To vstávání mi dává teď nějak zabrat. Nevím co se se mnou děje. Možná když jsem skoro celý měsíc vstávala okolo deváté a teď najednou v sedm, takže tady bude ten problém. 

Vyhrabala jsem ze skříně pouzdrové šaty, na nohy si vzala své oblíbené lodičky a vyrazila do práce.  Po cestě jsem se stavila v kavárně pro kafe s sebou. Vzala jsem i Fredovi, on mi taky někdy přinese kafe.  Chtěla jsem mít s ním i v kanceláři dobrý vztahy, i když se nám to posledně velmi špatně vyvrbilo. Taky musím přemýšlet nad něčím jiným. Vracela bych se ke vzpomínkám na Nashe a to by mě nutilo se tam odstěhovat, ale to nejde. Má svoji rodinu a já bych tam byla jenom člen navíc. 

,,Dobré ráno," pozdravila jsem Freda. ,,tady máš kávu." dala jsem mu kafe na stůl a odešla ke svému.

,,Dobré," odpověděl mi. Byla tak moc zabořený do počítače že jsem mu neviděla do obličeje.  Potom, ale když si bral kelímek s kávou pochopila jsem proč. Měl přes pravé oko pořádný monokl. 

,,Co ti stalo?" hned jsem k němu běžela. Je tady nějaká část, která mu stále otevírá ty zadní vrátka, ale ta má druhá část ho posílá do pekla.

,,Ále, jednomu týpkovi se nelíbilo, že jsem mu očumoval starou," tohle byl jiný Fred. Nemluvil nikdy takhle. Vždycky byl spisovný a lojální.  Tenhle je jak nějaký ochlasta. Jeho strniště by taky potřebovalo oholit a o vlasech nemluvím. Dalo by se z nich vylisovat olej, jak jsou mastný.

,,Jsi opilý, nebo se mi to zdá? Podívej se jak vypadáš. Ne že si neumíš ani udržet svoji lidskost, ale ty se snad ani nemyješ. Co si myslíš, že o tobě budou říkat lidi. Můžeš mi to vysvětli? To Cynhi-" nenechal mě to doříct.

,,Přestaň, tak jsem teď na sebe neměl čas, stačí?" z naší, začínající hádky nás vyrušil jeho zvonící telefon. Okamžitě to přijmul. ,,Ano?.........Jedu hned, počkej na mě..............Sedni si něka-...........dýchej.................ano...................jedu............hned jsem tam." ukončil hovor a začal si brát na sebe bundu. ,,Cynthia rodí, já-" 

,,Běž, zruším ti všechny schůzky," podala jsem mu jeho tašku. Vystřelil odtud jako z děla. Teď ho aspoň čeká pořádná zkouška.

-----------------------------------

Už se blížil večer a mě ještě ani nepřišla zpráva, že Cynthia porodila. Začínala jsem se trochu bát, ale když mi zazvonil někdo na dveře, hned jsem to vypustila z hlavy. Šla jsem tomu nedočkavci ,co snad můj zvonek znásilňoval, otevřít. K mému překvapení tam stál Fred. Ubrečený a už od pohledu nešťastný. Pozvala jsem ho hned dovnitř. 

,,Ona, umřela. Cynthia je mrtvá," rozbrečel se a já po chvilce taky. To nemůže být snad pravda.   

Ahoj, říkáte si že je tady zase nová kapitola a že jsem nějaká pilná? Přijde mi že ty kapitoly už jsou o ničem a já se musela posunout ke konci, téhle knihy. 

Chtěla bych mít  30 kapitol a jelikož připravuji další knihu, tak to chci ukončit co nejdřív. 

Vaše Vall