Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Proč zvolila přezdívku Valkýra? Pravděpodobně proto, že v legendách z dob dávno zapomenutých se tak jmenovaly válečnice, které určovaly na bojištích, kdo zemře a kdo bude žít.
Ale tenhle příběh není o těchto mýtických udatných bojovnicích sloužících severskému bohu Ódinovi, jež jezdily na okřídlených koních a svou krásou si podmaňovaly muže. Já Vám budu vyprávět zcela jiný...
Chaos. Křik. Bolest. Krev. Smrt. To bylo to, co si Hermiona Grangerová pamatovala naprosto přesně. Co ji probouzelo z nočních můr i po těch strašlivých pěti letech.
Nikdo pořádně nechápal, jak se to tenkrát stalo. Ani ona ne. V jednu chvíli objímala Rona a Ginny, protože Harry konečně porazil Voldemorta. Pak nastal absolutní masakr.
Až později, když se zbytky studentů a členů Fénixova řádu ukryly, se v Harryho domě, co zdědil po Siriusi Blackovi, dozvěděla pravdu. Lucius Malfoy nějak zorganizoval smrtijedy a ti, místo zoufalého úprku, zničili Bradavice. Z hradu zůstaly jen trosky a v nich pohřbení jejich spolužáci, profesoři a přátelé.
Hermiona sama se odtamtud dostala za cenu, o které si myslela, že nikdy nebude muset zaplatit, ale stalo se. Na druhou stranu ji, ale ta událost poháněla vpřed. Pro ty, co zůstali naživu, válka neskončila. Lucius Malfoy se stal novým pánem smrtijedů a celé ty roky urputně likvidoval poslední vzpoury proti jeho teroru. Zatím je nezničil úplně.
„Ty mrcho," zachraptěl dusící se smrtijed, který ležel před ní na zemi a vytrhl ji ze vzpomínek. Krvácel z rozšklebené rány na koleni, kde ho bodla jedním z jejích speciálních nožů. Přesně mířený útok čepelí napuštěnou účinným neurotoxickým hadím jedem. Dívala se, jak temný čaroděj před ní pomalu umíral.
„Máš strach," zeptala se ho a naklonila se nad jeho obličej, aby mu viděla přímo do očí.
„Jdi do hajzlu," zavrčel v odpověď.
„Ano, máš strach," konstatovala, „přesně jako měli ti, které si bezcitně zavraždil," zasyčela mu do obličeje a vstala.
„Najdou mě," zasípal, „a pak seš mrtvá, šmejdko."
To slovo už dávno přestala vnímat jako urážku. Přesněji od chvíle, co jí ho Belatrix Lestrangeová vyřezala do paže. Jizva nikdy nezmizela, ale po tom, co se stalo při zničení Bradavic, se stala něčím víc, než vzpomínkou na mučení v Malfoyově panství. Byla to připomínka, proč se nesměla vzdát.
„Až tě najdou, bude už pozdě. A oni budou vědět, že jejich nejhorší noční můra neskončila," promluvila znovu a probodla ho chladným pohledem.
„Ne," hlesl, „ty..." Jeho tělo se přestalo třást a z očí se vytratil život. Jed dokonal své.
Hermiona zvedla hůlku. „Flagrate," zašeptala a vedle těla se na zemi objevilo zářící ohnivé V. Znamení, které označovalo samozvance, co zabil toho parchanta. V jako Valkýra. Zabiják, kterého se všichni smrtijedi obávali, protože ho neviděli přicházet a ani odcházet. Protože jeho tvář zůstávala neznámá. Ale ne pro Hermionu. Tvář Valkýry spatřovala každý den, když se podívala do zrcadla.
Naposledy pohlédla na mrtvého, než pečlivě uložila otrávený nůž do pouzdra. Přes hlavu stáhla koženou kapuci, nasadila si masku přes oči a vyšplhala na střechu budovy. Tam se přeměnila na hipogryfa černého jako noc.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Hermiona jako hipogryf)
Stát se zvěromágem pro ni bylo nesmírně výhodné, když potřebovala rychle zmizet. Z počátku létání nesnášela, kvůli strachu z výšek, ale po čase si na něj zvykla. Vlastním křídlům věřila více, než letu na koštěti. Černé zbarvení jí připomínalo její oblečení, co používala jako Valkýra.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Hermionino oblečení Valkýry)
Roztáhla svá obrovská křídla. Poslední, co slyšela, než tiše zmizela na noční obloze, bylo rozbíjení dveří a výkřiky několika osob.
Flagrate je kouzlo, které vytvoří ohnivé čáry ve vzduchu a slouží ke psaní do prostoru. V překladu znamená spálenina. Ve druhém díle ho použil Voldemort k napsání svého jména v Tajemné komnatě a v knize Harry Potter a Fénixův řád ho Hermiona využila k označení dveří na Odboru záhad.
