Valkýra - Dárkyně života a smrti

6. kapitola

Jakmile Blaise Zabini vešel do pokoje Draca Malfoye, věděl, že se něco stalo. Veškeré informace týkající se Valkýry se vznášely chaoticky ve vzduchu. Uprostřed toho stál Draco a zuřivě pročítal poznámky, prohlížel fotografie a něco si pro sebe mumlal.

„Kámo, seš v pohodě? Od chvíle, cos našel Dolohova, se chováš divně," promluvil na něj Blaise.

Při vyšetřování Draco vypověděl, jak objevil Dolohovovo tělo. Pak zmizel ve svém pokoji. Jedinému Blaiseovi došlo, že na někoho, kdo byl Valkýrou posedlý, vůbec nechtěl zůstat na místě činu.

„Celou tu dobu jsem uvažoval špatně. Myslel jsem, že prostě zabije toho, kdo je zrovna poblíž, protože nenávidí smrtijedy a mého otce," řekl Draco zamyšleně.

„A ne snad," zajímal se Blaise a přiblížil se k Dracovi, aby se mohl podívat, co jeho přítel zkoumal na poznámkách, které musel číst už nejméně tisíckrát.

„Ne," prohlásil Draco.

„Jak tě to napadlo," zeptal se Blaise zaujatě.

Draco ztuhl a pak se na Blaise podíval. „Protože dneska nezabila mě."

Blaise vytřeštil oči. „Tak počkat, říkal si, že si přišel do místnosti a našel mrtvého Dolohova. Neřekl jsi, že tam Valkýra byla. Proč?"

„Nechci, aby se v tom otec šťoural. Chtěl by mě skrýt a já bych tak přišel o možnost, abych ji dostal," odpověděl Draco naštvaně.

Blaise stále nechápal, co k tomu Draca vedlo. „A to víš, protože..."

„Políbila mě," konstatoval Draco.

„Cože?!" Podruhé ten den Blaise vykulil překvapením oči.

„Bojovali jsme spolu a měla šanci mě zabít, ale místo toho mě políbila a utekla," vyprávěl mu blonďatý čaroděj.

„Dobře, ale jak to pomůže při jejím hledání," uvažoval Blaise.

„Momentálně nijak, ale zjistil jsem i něco jiného. Buď je to někdo z nás a nebo má komplice." Blaise na něj zůstal nechápavě zírat. „Když zabila Macnaira, tak jen málo lidí vědělo, že bude na tom místě. Dneska se přeměnila na Daphne a obrana panství to nezaregistrovala. Nikdo nevěděl, že jsme kouzlo na odhalování vetřelců přidali kromě mého otce, mě a tebe. Navíc ani neznám způsob, jak je možné ho obelstít."

Blaise se zamračil. „Předpokládáš, že jsem zrádce?"

„Ne," odporoval mu Draco okamžitě, „kde byl Macnair si vědět nemohl, protože na schůzi, kde se to řešilo, si nebyl a otec přísně zakázal, aby o čemkoliv, co se tam probíralo, někdo mluvil. Dolohovova posedlost Daphne taky není přesně známá všem a navíc tys byl celou dobu se mnou nebo na tanečním parketu."

„Co budeme dělat, Draco," tázal se Blaise a Draco se na něho usmál. Očividně potěšen, že se jeho kamarád chtěl angažovat v hledání.

„Musíme najít toho, kdo Valkýře pomáhá. Ten nás k ní dovede."

                                      ˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Hermiona seděla v zasedací místnosti úkrytu. Se spojencem se dohodla, že se Valkýra na chvíli stáhne. Dolohovova smrt rozproudila nervy podporovatelů Luciuse Malfoye i jeho smrtijedů, přesně jak předpokládali.

Valkýra tím vyslala jasný vzkaz. NIKDO Z VÁS NENÍ V BEZPEČÍ. A o to přesně šlo. Lucius Malfoy měl podporu, protože jeho věrní věřili, že je dokáže ochránit. Vražda na Malfoyově panství přímo při večírku, dokázala pravý opak.

„Naši zvědové hlásí, že se Malfoy dozvěděl o té skupince v Salisbury," informoval shromážděné rebely Neville a tím přerušil Hermioniny myšlenky, „je jen otázka času, kdy najdou jejich skrýš a proto je musíme, co nejdříve přesunout."

Věděla, o čem mluvil. V Salisbury byl jeden z mnoha úkrytů mudlorozených dětí, na něž pořádal Malfoy hon. Jeho představa v mnoha ohledech překonávala tu Voldemortovu. Vraždil celé rodiny a z jejich dětí činil otroky v domácnostech čistokrevných čarodějnických rodů. Hermiona se účastnila už několika útoků na vězení, kde tyto děti byly, než je vydražil jako zvířata. Ne vždy však akce byla alespoň částečně úspěšná.

„Navrhuji přesunout je do Chrámu," promluvila Lenka a ostatní souhlasně přikývli. Chrám byl nejutajenějším útočištěm řádu, kde byly rodinní členové rebelů, jenž nebojovali ve válce a další mudlorozené děti. Nikdo neznal přesné informace, kde se nacházel a přemístit se tam dalo jen díky speciálním přenášedlům, která se aktivovala heslem, jenž jeho nositelé každý den měnili. Sama přenášedla byly nenápadné předměty.

Hermiona se po schůzi rebelů zamkla ve své pokoji a začala si připravovat věci. Přesun dětí byl domluven na příští den, nebyl čas to odkládat. Chvilku zaváhala a potom ze skryté zásuvky ve skříni vylovila jednu z Valkýřiných dýk. Vteřinu na to pocítila známý chlad.

Pamatuj, zítra tam jdeš jako Hermiona Grangerová. Nesmíš se prozradit. 

Skoro zapomněla, že její spojenec ji dokonale znal.

Nebojím se Luciuse Malfoye ani jeho přisluhovačů.

Nelhala. Její nenávist byla silnější.

A co Draca Malfoye?

Ztuhla, ale její odhodlání se tím nezmenšilo.

Draco Malfoy mě nezastaví od toho, abych chránila ty děti.

Znělo to mnohem jistěji, než si myslela.

Jen pamatuj, za co bojuješ. Nenech svými emocemi zaslepit vlastní instinkt.

Bylo zvláštní, že se její spojenec tak moc zajímal o Draca Malfoye. Ale potlačila touhu se zeptat proč.

Co ty víš o emocích? 

Nepředpokládala, že ta osoba dokázala vůbec něco cítit hlavně proto, kým byla.

Víc, než si myslíš.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Příště se v příběhu přesuneme zase o kousek dál, protože dojde k důležitému zvratu.

Přeji příjemnou zábavu. 

Vaše Elisabeth226 :-)