Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Draco prohlédl místnost plnou lidí v přepychovém společenském oblečení. V sálu Malfoyova panství probíhala další slavnost, kterou naplánoval jeho otec. Příliv bohatých návštěvníků dokazoval, jakou moc Lucius Malfoy měl.
Čarodějky v hedvábných či saténových šatech a muži v drahých hábitech lichotili jeho otci, momentálně nejmocnějšímu čaroději Velké Británie, jen aby získali jeho přízeň.
Všude okolo něj Draco spatřoval nejvěrnější smrtijedy. Poblíž velkých otevřených balkónových dveří spolu mluvili Avery, Rowle a Travers. U stolu, který se prohýbal pod tíhou všemožných druhů jídla a nápojů stáli Goyle a Crabbe. Jeho otec něco probíral s Rookwoodem, Runcornem a Selwynem. Vzadu v sálu se o zeď opíral Dolohov a držel skleničku s ohnivou whisky. Jeho oči těkaly po tanečním parketu plném lidí. Pak zničehonic něco upoutalo jeho pozornost a Draco otočil hlavu, aby zjistil, na co černovlasý čaroděj tak zíral. V otevřených dveřích stála Daphne Greengrassová v neuvěřitelných ružovočervených nařasených šatech bez ramínek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Daphne Greengrassová)
Její přítomnost Draca překvapila, protože nikdo další z její rodiny zatím nedorazil. Pak znovu obrátil pohled na Dolohova, aby zjistil, že se mezitím dotyčný čaroděj pomalu přesouval k Daphne. Když se k ní dostal, o něčem mluvili a potom se přidali k tančícím párům uprostřed sálu.
Draco je chvíli pozoroval. Věděl, že Dolohov se o Daphne zajímal, ale nikdy ji neviděl projevit zájem o něj. Tohle chování ho značně udivovalo, ale po pár minutách se jeho myšlenky opět stočily k Valkýře. Jak moc chtěl být ve svém pokoji a pátrat po ní, než tvrdnout na slavnosti, kde se nudil, jelikož jeho přátelé Blaise a Theo zrovna tančili s dívkami. On sám všechny žádosti o tanec zdvořile odmítal. Když ho po nějaké době znovu napadlo podívat se na Dolohova a Daphne Greengrassovou, zjistil, že oba někam zmizeli.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona procházela chladnými chodbami snobského sídla. Její plán fungoval. Bezpečně se dostala na Malfoyovo panství v převleku, který byl podle jejího informátora naprosto dokonalý. Ochranná kouzla kolem sídla byla silná, ale Hermiona si s nimi poradila, jak její spojenec předpokládal.
Pak už stačilo se jen objevit v tanečním sále s tváří Daphne Greengrassové a přesně podle informací ji Dolohov okamžitě vyhledal. Její spojenec měl pravdu, že smrtijed byl k Daphne alespoň fyzicky přitahován. Proto, když ji požádal o tanec, potlačila znechucení a přijala nabídku, jako by to dělala každý den. Když hudba na chvilku utichla, zeptala se ho, jestli by nechtěl někam, kde by měli soukromí. Dolohov to okamžitě přijal.
Došli k jednomu z pokojů. Když za nimi Dolohov zavíral dveře a kontroloval, jestli je nikdo nebude rušit, vrhla potichu na celou místnost Silencio. Nikdo ji nesměl zastavit.
Dolohov se posadil do jednoho z křesel, Hermiona se na něho svůdně usmála a on ji vtáhl do jeho klína. Chvilku ho nechala, aby se jí dotýkal a nepojal tak podezření, že ve skutečnosti Daphne není.
„Zavři oči. Chci, aby to bylo překvapení," zašeptala falešně vášnivým hlasem a Dolohov jí vyhověl. Koneckonců netušil, že kouzlo na odhalování vetřelců, které mělo zrušit účinky mnoholičného lektvaru či magické přeměny vzhledu, jakou použila ona, na ni díky jejímu spojenci prostě nefungovalo.
Ve chvíli, kdy měl oči úplně zavřené, pomalu vytáhla z tajných kapes na šatech dvě dýky s rozdvojeným ostřím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Hermioniny dýky)
Potichu napřáhla obě paže a pak vší silou probodla obě Dolohovovy ruce na opěrkách křesla. Smrtijed okamžitě zaječel bolestí a věnoval jí šokovaný pohled.
Její šaty se proměnily zpět na její černý oblek Valkýry. Stejně tak se změnilo celé její tělo a díky jejímu odkrytému obličeji bez masky a kápě Dolohov konečně zděšeně poznal, kdo ho přechytračil. Pokusil se volat o pomoc, ale nikdo stále nepřicházel.
„Nenamáhej se," zasyčela na něj nenávistně, „tenhle pokoj je celý očarovaný Silenciem. Nikdo nás rušit nebude." Spatřila hněv v Dolohovových očích, ale bránit se nepokusil. Věděla proč. „Je zajímavé, jak určitá míra bolesti dokáže člověka ochromit," pokračovala v proslovu, zvedla se z místa na jeho klíně a postavila se mu za záda. Vytáhla další dýku a přiložila mu ji na hrdlo. „Ti, co jsem zabila, se ke konci smrti báli, což je paradoxní při tom, kolikrát sami vraždili, " pravila a sledovala, jak sebou trhl. Naklonila se k jeho pravému uchu. „Dělali chybu, měli se bát toho, co nastane po ní. Protože se teď věčně smaží v pekle. Stejně jako to čeká tebe."
Zvedla nůž a podřízla mu hrdlo. Potom vytáhla i obě ostří z rukou, všechny zbraně otřela do jeho drahého hábitu a znovu zasunula do pouzder v záhybech jejího obleku Valkýry.
Zničehonic se ozvaly kroky a klika dveří zavrzala. „Nox," zašeptala a místnost potemněla těsně předtím, než někdo otevřel.
