Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Draco naštvaně praštil pěstí do zdi. Od jeho rozhovoru s Grangerovou uplynulo pár dní a od té doby ji neviděl. Nejen, že nedostal odpovědi, které chtěl, ale ještě k tomu se mu vyhýbala. Kromě Blaise to byla jediná osoba v domě, která s ním promluvila a nechovala se, jako by neexistoval. Tedy alespoň předtím.
Zjistil, že jeho pokoj členové odboje nezamykali, ale to neznamenalo, že ho nebrali jako vězně. Stále mu nevrátili jeho hůlku. Navíc ho ubytovali v méně obydlené části budovy, kde podle všeho žili jen Blaise a jen o kus dále Hermiona Grangerová.
Nesmírně se nudil a tak se snažil něco dozvědět o Valkýře. Předpokládal, že mohla patřit k odboji, jenže neměl přístup nikam, kde by o ní mohl hledat nějaké informace. Proto zatím její hledání s nechutí odložil a ocitl se tam, kde zrovna byl.
Popošel po místnosti a posadil se do křesla vedle malého stolku. Znovu se rozhlédl. Tahle místnost vypadala dost podobně jako jeho, ale byla větší. Na jedné straně uviděl stůl s dvěma lavicemi poblíž malé knihovny vedle dveří do koupelny a u protější stěny postel. Vedle lůžka stála velká skříň a ve stropě spatřil střešní okno.
Jeho průzkum přerušilo vrznutí dveří. Podíval se na ženu, která vstoupila. Četla nějakou knihu. Zatím si ho nevšimla a tak vyčkával.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona vešla do svého pokoje a zavřela za sebou dveře. Když se otočila, leknutím sebou trhla. V místnosti si v křesle hověl Malfoy a intenzivně na ni zíral.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Psychicky se nakopla, že svou ložnici nezabezpečila kouzly. Normálně to ve skrýši nikdo nedělal, protože si všichni mohli věřit. Ona tak učinila ještě z důvodu, který se dal jednoduše shrnout jedním mudlovským příslovím. Pod svícnem bývá největší tma. Nikdo by nehledal Valkýru tam, kam mohl jednoduše nakráčet každý v domě.
Jenže teď tu byl Malfoy a ona věděla, že po Valkýře nikdy nepřestane pátrat. Nenápadně pohlédla směrem ke skříni, aby se ujistila, že všechno zůstalo tak, jak to nechala. Ulevilo se jí, že Malfoy zjevně její úkryt neobjevil a nezjistil tak její tajemství.
„Víš, přemýšlel jsem," promluvil zničehonic a upoutal na sebe její pozornost.
„A neublížilo ti to," pronesla sarkasticky. Čím dříve si odbudou tu pravděpodobnou hádku, tím dříve odejde. „Co tu vůbec děláš, Malfoy?! Vypadni z mého pokoje!"
Malfoy na její výzvu vůbec nereagoval a ani ji nijak neurazil. Místo toho se zasmál. „Musíš mě nenávidět ze všech nejvíc."
„Páni, je to tak zřejmé," pokračovala s ironickým tónem v hlase.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Draco si důkladně prohlédl její tělo, než se vrátil k jejím světle hnědým očím. Vypadala naštvaně a zároveň nervózně. Ušklíbl se. Tenhle rozhovor nebyl zdaleka u konce. Tentokrát ji nehodlal nechat předčasně utéct.
„Nebo je tu druhá možnost," prohlásil, vstal a přiblížil se k ní. „Skrýváš to, co cítíš skutečně." Vzdálenost mezi nimi se opět zmenšila. „Co začalo tehdy před lety v Bradavicích v Komnatě nejvyšší potřeby."
Naklonil se k ní, aby ji políbil. Chuť jejích rtů měl pevně vypálenou v paměti, stejně jako pocit jaké to bylo, když byl úplně pohřbený uvnitř jejího těla.
Nezáleželo, jak moc se snažil zapomenout na jejich noc. Nešlo to. Jakoby si ji nezvratitelně otiskl do sebe a už nikdy ji nemohl smýt. Na okamžik ho přestalo zajímat všechno ostatní.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona odolala pokušení uhnout, když se naklonil, aby jí políbil. Srdce jí bilo jako o závod, ale vyčkala, než se přiblížil těsně k jejím rtům.
„Někdo jako ty nemůže chápat, co cítím," řekla chladně a chtěla okamžitě opustit místnost, dokud mohla. Jenže on ji chytil za paži a vtáhl do pevného objetí.
„Možná ne, ale vždycky dostanu, co chci," hlesl a věnoval jí vášnivý polibek.
V tu chvíli byla všechna její obrana ztracena. Valkýra v hlavě ztichla a vzpomínky na tu noc v Bradavicích se vrátily v plné síle. Valily se ven, jako kdyby se protrhla přehrada a mísily se s novými pocity, které vyvolával. Tušila, že dělala chybu, ale nemohla se zastavit.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Jakmile se jí po těch letech znovu dotkl, ucítil, jak znovu zažehl plamen touhy po ní v jeho nitru. Líbal ji a hladil její ochotné tělo, než oba úplně ztratili kontrolu. Roztrhané oblečení létalo všemi směry, dokud nebyli oba nazí.
V té zuřivosti, se kterou spolu bojovali o nadvládu, zvládl jen rychle obsadit její hůlkou antikoncepční kouzlo na její podbřišek. Pak hůlku odhodil a spěšně rukou zkontroloval, jestli byla mokrá. Vteřinu na to ji bez jakékoli předehry zvedl, opřel o zeď a nabodl na svou erekci.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermionou projela vlna rozkoše s každým tvrdým přírazem. Obmotala mu nohy kolem nahých boků a on do ní pronikl ještě hlouběji a rychleji. Jeho ruce jí pevně svíraly stehna.
V ten moment veškeré zbylé varovné signály, že by to dělat neměla, utichly. Okolní svět zmizel. Válka. Nenávist. Bolest. Všechno vybledlo. Existoval jen muž, který jí naprosto ovládl a přinutil její mozek vypnout.
Tehdy, když se dostala téměř na vrchol, ji opět políbil a jeho oči intenzivně hleděly do jejích. Rty se mu zkroutily do vítězného úšklebku. „Udělej se pro mě, Grangerová," přikázal stejně jako před lety.
Její okamžitý intenzivní orgazmus ho přiměl vyvrcholit s ní. Potom ji odnesl na postel a ona vyčerpaně usnula v jeho objetí.
