Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Hermiona sledovala Malfoye ostražitýma očima. Potom, co mu vyprávěla o jejím prvním setkání se Smrtí, zůstal nepřirozeně tichý.
„Blaise mě našel ve chvíli, kdy jsem byla vzkříšena. Odvedl mě odtamtud a přidal se k rebelům. Proto ví všechno," dodala, když si byla opravdu jistá, že blonďák nic neřekne.
Malfoy se posadil vedle ní a obličej schoval do dlaní. „Teď už mi jeho chování dává smysl," zamumlal a podíval se na ni, „jasně, že ti bezmezně věří, když jsi před ním vstala z mrtvých, abys svrhla nepřítele." Zvedl ruku a jemně ji pohladil tvář, zatímco ji studoval šedomodrýma očima. „Ale proč? Proč si to udělala? Mohla si konečně najít mír, pryč z téhle zpropadené války, ale ty si..."
Hermiona nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Nečekám, že to pochopíš."
Malfoyova následná reakce ji opět překvapila. Neutekl z jejího pokoje jako vyděšené dítě a ani nezůstal na místě paralyzovaný šokem. Místo toho se k ní přiblížil a znovu se jí něžně dotýkal.
Když už mu pocit její kůže pod jeho prsty zjevně nestačil, pomalu z ní stáhl oblečení a položil jí na postel. Znovu ji jemně hladil a líbal jako při jejich posledním sexu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeho přírazy po vniknutí do jejího těla byly nezvykle pomalé a vzbuzovaly v ní neskutečnou rozkoš. Jeho intenzivní šedomodrý pohled nikdy neopustil její oči.
Pak, když přišel ten okamžik dokonalého splynutí, jako by přestali existovat samostatně a stali se jedním v dokonalé harmonii. Přísahala by, že tehdy ho slyšela šeptat Hermiono.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Dlouho po té, co Grangerová usnula, ležel Draco vedle ní a zíral na její uvolněnou tvář.
Byli tak odlišní. Ve světě, kde vládlo zlo s přátelskou tváří a zjizvené dobro trpělo jeho rukou.
Už nevěděl, kam patřil. Cítil se jako démon lačnící po míru. Ona byla jeho andělem rozsévajícím chaos. Jeho? Kdy o ní tak začal uvažovat?
Potichu se zvedl z postele. Oblékl si na sebe kalhoty a tričko. Pak na ni znovu pohlédl. Nevěděl, co ho k tomu přimělo, ale zvedl ruku a jemně přejel prstem po její tváři, než zastrčil pramen vlasů, co jí padal do obličeje, za ucho.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
