Valkýra - Dárkyně života a smrti

13. kapitola

Když se Hermiona konečně vrátila do bezpečného domu, slunce už zapadlo. Převlékla se ve svém pokoji a sešla dolů do kuchyně, která byla propojená s obývacím pokojem, aby si dala něco k jídlu.

Po večeři umyla nádobí a po zaváhání vytáhla ze skříňky láhev s ohnivou whisky. Naplnila skleničku do poloviny a celou ji vypila. Už to dlouho neudělala, ale dnes byla psychicky vyčerpanější mnohem více než obvykle.

„Nemyslel jsem si, že tě někdy uvidím pít tvrdý alkohol," ozvalo se zničehonic a ona sebou leknutím trhla.

V jednom z křesel seděl Malfoy. Za celou dobu, co pobýval v domě, ho tady dole ještě neviděla. Přišel sem pravděpodobně jen proto, že ostatní už spali.

Pro tentokrát nevypadal, že by jí chtěl ublížit a proto jen umyla skleničku a chystala se, co nejdříve zmizet z místnosti.

„Počkej," řekl a ona se zastavila, „Blaise mi řekl, že si moji matku nezabila. Proč si mi to neřekla?"

Ta otázka ji naštvala více než jakákoli urážka, kterou mohl vyslovit. „A kdy jsem to jako měla stihnout," zavrčela na něj, „před nebo během toho, jak si mě chtěl naposledy ošukat a zabít?!" Rozhodla se, že rozhovor byl u konce.

„Omlouvám se," zašeptal a ona znovu zůstala stát. Nečekala, že by se někdy někomu omluvil a zvláště ne jí. „Můžeš mi říct, co se stalo s mou matkou... prosím."

Ta prosba ji překvapila. Musel být opravdu zoufalý. Dnes jistě pokořil dvě ze svých tabu chování vůči mudlovským šmejdům.

„Tvá matka vyhledala Fénixův řád, aby nám poskytla důležité informace," promluvila a podívala se na Malfoye. Pozorně ji sledoval očima dychtícíma po informacích, ale mlčel. „Neřekla tehdy proč," pokračovala ve vyprávění, „ale hodlala nám pomoci. Na oplátku se chtěla setkat s Valkýrou. Jednala se mnou, takže jsem jí slíbila, že se Valkýru pokusím zkontaktovat."

Hermiona oblečená jako Valkýra tiše vyčkávala na jedné ze střech velkých budov v Dartfordu. Nakonec se rozhodla poslechnout si, co Narcisa Malfoyová potřebovala sdělit Valkýře. Čistokrevná čarodějka řekla Hermioně, aby smluvila schůzku s Valkýrou na dnešní večer v Dartfordu, pokud by se maskovaná bojovnice rozhodla nabídku přijmout.

Náhle dole na chodníku zpozorovala ženu, na níž čekala a seskočila na zem do jedné z postranních uliček. Počkala, až kolem ní Narcisa prošla a pak vystoupila z úkrytu.

Narcisa musela slyšet hluk, který úmyslně udělala, protože se starší čarodějka zastavila a podívala se na ni.

„Děkuji, že jste přišla," hlesla Narcisa Malfoyová.

Hermioně pobaveně zacukaly koutky úst. „Páni! To je poprvé, co mi tohle někdo řekl."

Narcisu zjevný sarkastický tón neodradil, protože vzápětí se váhavě přiblížila směrem k ní. „Dala jsem Fénixovu řádu jisté informace o mém manželovi a jeho stoupencích."

„Vím to, ale nechápu, proč mi to říkáte," odpověděla Hermiona a pevněji sevřela svou hůlku.

Jakmile Narcisa spatřila ten pohyb, okamžitě se zastavila. „Chtěla jsem, abyste si mě všimla a já Vás mohla požádat o laskavost."

Hermiona zvědavě naklonila hlavu na stranu. „Záleží na tom, co..."

„Ty krvezrádkyně!" Najednou kousek od nich stála Belatrix Lestrangeová a nenávistně se dívala nejdříve na Narcisu a potom na Valkýru. Třásla se vztekem a neustále postupovala směrem k nim.

Hermiona vyčkala na vhodný okamžik a potom Belatrix okamžitě podtrhla nohy. „Expeliarmus," křikla a odzbrojila smrtijedku. Moment na to jí druhou rukou vrazila dýku do srdce, zatímco Narcisa to jen s vyděšeným pohledem sledovala.

Hermiona vytáhla zkrvavené ostří a otřela ho Belatrix do šatů. „Řekněte mi, proč tu jste a možná Vás nezabiju," zasyčela podrážděně na Narcisu.

„Na mě nezáleží," zašeptala Narcisa klidně a Hermiona zůstala jen udiveně zírat, „ale můj syn Draco. Doufala jsem, že díky tomu, co jsem udělala, ho ušetříte."

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Draco napjatě poslouchal vyprávění Grangerové a šokovaně zíral před sebe. Jeho matka zradila otce kvůli němu.

„Potom se už Narcisa nemohla vrátit zpátky a tak jsem s její pomocí upravila místo činu, aby si všichni mysleli, že je taky mrtvá. Pár věcí jsme přeměnily na falešné tělo a to jsme pokapaly její krví. Pak jsem obě mrtvoly zapálila." Při těch slovech sebou Draco trhl, ale na Grangerovou se nepodíval. „Narcise jsem řekla, aby zase vyhledala Fénixův řád a nechala se jimi skrýt. Upřímně věřila, že tvoje duše stojí za záchranu. Proto jsem jí slíbila, že tě nezabiju," dokončila Grangerová vyprávění.

„Takže moje matka je naživu," zeptal se jí po chvíli ticha a konečně se odhodlal zvednout hlavu. Nečekal, že by někdy spatřil soucit v očích Hermiony Grangerové.

„Ano," řekla mudlorozená čarodějka, „tvoje matka žije... musíš pochopit..."

„Nemusím chápat nic," zavrčel na ni a doslova vyběhl z pokoje.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Hermiona poraženecky svěsila ramena. To vůbec nešlo tak, jak chtěla.

„Dej mu čas. Potřebuje si to srovnat v hlavě," promluvil Blaise, který se opíral o dveře na druhé straně místnosti. Zjevně ji s Malfoyem slyšel. „Pro něj jeho matka zemřela před třemi lety."

„Kéž by to dokázal pochopit," zašeptala Hermiona. Netušila, proč jí najednou záleželo na tom, aby se Malfoy cítil lépe.

Blaise chápavě pokýval hlavou. „Třeba tomu porozumí, když ho vezmeš do Chrámu."

Hermiona si Blaise skepticky prohlédla. „Ty ho znáš dobře. Myslíš si, že je to opravdu dobrý nápad?"

„Co ti radí ona," zeptal se Blaise, „tuším, že si s ní o Dracovi mluvila."

Hermiona věděla, koho tím myslel. „Řekla mi, že někdy je lepší říct i tu nejkrutější pravdu, než tu nejmilosrdnější lež." Už byla rozhodnutá, ale nemohla tušit, jak Malfoy zareaguje. To, co se mu chystala ukázat, mohlo všechno změnit, nebo naopak ještě více zhoršit. 

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Přidávám další kapitolu.

Bavte se.

Vaše Elisabeth226 :-)