Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Hermiona si bleskurychle zakryla tvář kapucí a nasadila masku. „Confringo," zašeptala, ale její protivník zareagoval a instinktivně uskočil stranou z místa, kde stál. Obrátila pozornost ke dveřím a znovu je kouzlem zavřela. Naštěstí díky hlučné hudbě ze sálu nikdo další nepřišel.
„Revertis fortis," zaznělo z druhé strany pokoje a ona se překulila za pohovku, aby se kletbě, která s ní mohla pořádně praštit o zeď, vyhnula. Tiše vyčkávala a pak neslyšně vykoukla, aby se mohla na vetřelce podívat.
Místnost osvětlovalo jen nepříliš silné měsíční světlo, ale i tak ho poznala. Světlé krátké blonďaté vlasy. Výrazné modrošedé oči. Právě bojovala s Dracem Malfoyem.
„Vzdej se," křikl čaroděj. Jeho oči ostražitě zkoumaly prostor, ale v tmavší části pokoje ji nemohl vidět a zatím nepoužil kouzlo Lumus. To hrálo v její prospěch. Potichu se plížila, až se díky vytrénovaným a magií vylepšeným smyslům ocitla za ním.
Nedala mu šanci zareagovat. Prudkým kopem do pravého lýtka a ranou loktem do zad ho poslala k zemi. Chytla ho za paži, otočila ho a klekla si na jeho hruď. Vteřinu na to mu mířila hůlkou na obličej a v druhé ruce svírala dýku pod jeho hrdlem.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
„Kdo sakra jsi," zasyčel Draco na maskovaného útočníka, když se ocitl zády na podlaze. Jeho hůlka ležela kousek od něj, ale nedosáhl na ni.
„Ty víš, kdo jsem," odpověděl mu ženský hlas.
Draco se na moment znovu rozhlédl po pokoji a pak spatřil to, co hledal. Nehybná postava v křesle. Mohl to být jedině Dolohov, kterého sem přišel hledat, protože se po něm začal shánět jeho otec a zároveň jako jediný chyběl.
Znovu se podíval do maskované tváře cizinky. „Valkýra," hlesl nenávistně. Žena se k němu nakláněla tak blízko, že viděl její jantarově zbarvené oči. Přísahal by, že je odněkud znal, ale nemohl si vzpomenout.
Její rty se zkroutily do úšklebku. „Deset bodů pro Zmijozel," pronesla posměšně.
Dracem projela další vlna hněvu. „Zabiješ mě taky," zeptal se s ledovým pohledem upřeným na ni, „jako si zavraždila mou matku? Jako mou tetu?"
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona ztuhla. Ten den si pamatovala naprosto přesně. Skoro teď litovala, že mu nemohla říct pravdu, jak to tenkrát bylo.
Znovu se podívala na čaroděje, který ležel pod ní. Tohle byl smrtijed a nepřítel. Přesto vypadal po těch letech pořád stejně. Jako padlý anděl.
Hlavou jí proběhly vzpomínky na šestý rok v Bradavicích. Na Harryho posedlost tím, co Malfoy dělal. Sledovala ho také, jenže Harrymu a Ronovi nikdy neřekla, že zašla mnohem dál, než měla.
Udělej se pro mě, Grangerová.
Jeho slova z té noci jí znovu zazněla v hlavě. Bylo to jen jednou, ale nikdy na to nezapomněla. Ten den ho tajně následovala do Komnaty nejvyšší potřeby. Než mohla něco podstatného zjistit, tak ji nečekaně našel.
Následovala prudká hádka, jak bylo jejich zvykem. Pak se stalo něco nečekaného. Stáli u sebe blízko a on ji v nestřežený okamžik políbil. Ne jemně a pokusně, ale vášnivě a majetnicky, aby dokázal, kdo měl nad tím kontrolu. Pořád přemýšlela, proč ho tenkrát nezastavila a poprvé zažila sex zrovna s ním.
Zničehonic se sklonila a políbila ho na rty. Namlouvala si, že to bylo vyjádření lítosti za to, co se stalo s jeho matkou. Že na ni neměl žádný vliv. Že to s jejich vášnivou nocí v šestém ročníku v Bradavicích, když na ni chtivě zíral a zároveň tvrdě přirážel, nijak nesouviselo. On to určitě musel vnímat jako polibek smrti od Valkýry.
Poté se naklonila k jeho pravému uchu, jak to udělala s Dolohovem předtím, než ho zabila. „Dnes ne," špitla mu do ucha, „ale pokud se mi příště připleteš do cesty, tak možná už tak milosrdná nebudu." Rychle vstala, vyčarovala znamení Valkýry nad tělem Dolohova a vyběhla na balkón. V podobě hipogryfa odletěla do noci.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Když Draco ucítil rty, okamžitě zavřel oči. Ten pocit, který v něm vyvolala, byl stejně povědomý jako její oči.
Zamyslel se natolik, že její slova vnímal jen částečně. Ani si nevšiml, kdy tlak na hrudi zmizel. V momentě, co si to uvědomil, se zprudka posadil a rozhlédl se. Byla pryč. Jen vítr si pohrával se závěsem u otevřených dveří na balkón, kudy musela utéct. Zvedl se z místa, popadl hůlku a vyřítil se ven.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V dálce už jen spatřil odlétat nějaké zvíře. Vrátil se do místnosti a odešel nahlásit, že Dolohova našel. Celou tu cestu přemýšlel. Proč ho nechala naživu? Proč ho políbila? A hlavně, odkud ji sakra znal?
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona přistála na střeše úkrytu a po proměně oknem vlezla do svého pokoje. „Co si to do hajzlu udělala," křikla sama na sebe a byla ráda, že svůj pokoj okouzlila, aby nikdo zvenčí žádný hluk nemohl slyšet.
Svezla se na postel a položila si hlavu do dlaní. Co jí sakra přimělo políbit Draca Malfoye? Jak mohla být tak hloupá? Mohl ji zajmout nebo dokonce zabít!
Náhle ji prudce zamrazilo nad srdcem.
Dobrá práce. Dolohov je pryč.
Hermiona nečekala, že se ještě dneska ozve.
Proč si nechala naživu Draca Malfoye?
Hermiona polkla. Doufala, že si toho nevšimne, ale to byla hloupost u někoho, kdo jí před časem řekl, že věděl všechno. Její spojenec se o každé smrti, kterou způsobila, dozvěděl velmi brzy a pravděpodobně znal i odpověď na otázku, kterou jí položil. Proto se rozhodla pro pravdu. Alespoň pro tu část, kterou si byla jistá.
