Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Draco následoval Grangerovou do jejího pokoje. V hlavě si přehrával všechno, co o té osobě, s níž se měl setkat, věděl. Nebylo toho moc, ale neustále myslel na to, že podle Grangerové se jí měl oprávněně obávat.
„Proč jsme tady," zeptal se mudlorozené čarodějky. V její ložnici za ním zavřela dveře a zamkla, aby je zjevně nemohl nikdo rušit. Pak se zničehonic zastavila zády k němu a zírala na protější stěnu.
„Pořád si to můžeš rozmyslet," odpověděla a podívala se mu do očí. On v těch jejích spatřil nejistotu. „Ještě pořád to můžu udělat sama, ale jakmile se vy dva setkáte, nebude cesty zpátky."
Jenže Draco už byl rozhodnutý. „Chci se s tou osobou setkat. Nerozmluvíš mi to, Grangerová."
„Tak dobře," souhlasila viditelně neochotně. Pak přešla ke své skříni a ze skrýše ve dně vytáhla jednu z dýk. Vrátila se znovu na místo, kde předtím stála a bez zaváhání si rozřízla dlaň levé ruky. Krev skanula na dřevěnou podlahu. Grangerová si klekla a krví nakreslila na podlahu jakýsi symbol, který nepoznával.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(tajemný symbol)
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermioně nervozitou bušilo srdce. Tohle všechno změní. Jakmile se ti dva setkají, bude Malfoy už vědět všechno. To ji děsilo, ale zároveň jako by jí z ramen spadlo těžké břemeno. Jediný další, kdo znal pravdu, byl Blaise a ani tomu neprozradila to nejpodstatnější.
Dokončila krvavé znamení přesně tak, jak si ho pamatovala. Znovu se postavila na nohy. Už stačilo udělat jen jedno. „Zjev se," zašeptala a čekala.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Draco sledoval, jak po Grangerových slovech její krev zaplála světlem. Následně zčernala a pokoj potemněl a zchladl, jako by slunce zakryl obrovský stín a ze světa vymizelo veškeré teplo.
Následně symbol splynul do jedné velké temně černé louže a potom se ta kaluž krve začala zvedat od podlahy, jako by ji někdo očaroval kouzlem Wingadium Leviosa.
Postupně se tvarovala, až se změnila do podoby neznámé ženy v podřepu. Zbylá krev na jejích zádech vytvořila dvě mohutná křídla černá jako havraní peří. Stejná jako její šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(křídla neznámé bytosti)
Potom se ta žena postavila. Měla tmavě hnědé vlasy a duhovky očí černé jako uhel. Na krku se jako náhrdelník houpala část symbolu původně namalovaného krví Grangerové.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(neznámá bytost)
Nejdříve se usmála na mudlorozenou čarodějku zvláštním přátelským úsměvem, ale v jejích očích stejnou laskavost nespatřoval. Jako by jí nebyla ani schopná.
Pak obrátila pohled na něj a než stačil vyslovit jediné slovo, promluvila ona: „Draco Malfoy." Její hlas zněl ledově.
Draco ztuhl. Odkud znala jeho jméno? Prohlížel si ji a snažil se přijít na to, kdo byla.
Ona se jen vševědoucně ušklíbla. „Nepokoušej se zjistit, kdo jsem podle vzhledu," pravila znovu chladně, „já mám mnoho tváří a podob."
Popošla ke stolku a zvedla z něj rámeček s fotografií Pottera, Weasleyho a Grangerové ještě z dob školy. Přejela černým dlouhým nehtem po smějící se trojici a pak ho položila zpět.
Až tehdy se znovu obrátila k stále napjatému Dracovi. „Jedni si myslí, že jsem démon. Druzí mě nazývají andělem." Při těch slovech jí pobaveně zacukaly koutky úst. „Dokážu vzbudit strach, ale jsou i tací, co se mi nebojí pohlédnout do očí." Přitom se její pohled střetl s Dracovým. Zatnul pěsti a donutil se necouvnout. Jako by v odrazu jejích černých duhovek spatřil veškeré svoje hříchy. „Znají mě všichni," pokračovala ta žena v monologu, který mu snad měl napovědět, s kým měl tu čest se zrovna seznámit, „přesto je jen velmi málo těch, co by ti o setkání se mnou mohli vyprávět. Když se objevím, vždy přináším bolest, ale daruji i klid duši." Na moment mlčela a znovu na něj pohlédla. „Mám různá jména Anubis, Anup, Donn, Hádes, Hel, Kálí, Mara, Mors, Orcus, Osiris, Pluto, Thanatos... A ještě jedno, pod kterým mě znají všichni, nehledě na svůj původ a víru."
Tehdy mu to došlo. Byl chytrý a přečetl dost knih, aby věděl, co všechny ty bytosti, které jmenovala spojovalo. Překvapeně ucouvl od té ženy zpět. „Ty jsi Smrt," řekl Draco třesoucím se hlasem. Grangerová měla pravdu. Teď, když věděl, kdo její spojenec byl, měl neskutečný strach.
„Ano, to jsem," zazněla mrazivá odpověď. A teplota v pokoji jako by ještě více klesla.
