Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Když Draco vyšel po schůzce s matkou ven z domu, pořád mu v hlavě zněla její slova. Netušil, jak moc velkou naději do Valkýry rebelové a Fénixův řád vkládali.
Jeho oči prozkoumávaly tohle místo. Chrám, utajený úkryt Fénixova řádu, ho všude obklopoval. Přesto jeho pohled znovu upoutala ona. V tuto chvíli to nebyly její hnědé kudrnaté vlasy, které by nikde nepřehlédl, i když je zjevně po letech trochu zkrotila. Ani její naprosto intenzivní jantarové oči, do kterých zíral už tolikrát, že to nemohl spočítat. Byla to nestřežená chvíle osobnosti Grangerové, kterou nespatřil už pěkně dlouho. Smála se. Ten zvonivý smích by poznal kdekoliv. Skláněla se k nějakému malému chlapci. Dítě se na ni usmívalo a v rukou svíralo čokoládu, kterou mu zjevně přinesla.
Draco se jen díval. Nemohl se pohnout. Naprosto fascinován tím momentem. Jak mohl někdo tak neskutečně laskavý, být zároveň i tak nemilosrdným zabijákem?
Jakmile si ho všimla, skončilo to. Její obličej opět nabral vážnost. Rozloučila se s tím dítětem a vydala se k němu.
„Připraven se vrátit," zeptala se ho, jakmile stála před ním.
Draco mlčel a natáhl k ní ruku, kterou okamžitě chytila bez jakékoli poznámky a on ucítil známé škubnutí.
Objevili se na chodbě u jejich pokojů. Grangerová ho pustila a beze slova se vydala ke dveřím své ložnice.
„Děkuju," zašeptal a ona se zády k němu zastavila.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona nevěřila tomu, co právě slyšela. Malfoy jí poděkoval. Jí mudlovské šmejdce, se kterou se příležitostně dvakrát vyspal a dokonce se jí pokusil zabít. Netušila, co na to říct, ale chtěla odsud, co nejdříve zmizet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Pokaždé," ozval se znovu blonďákův hlas a přinutil jí zůstat na místě, jako by ji očaroval, „když mám důvod tě nenávidět. Rozbiješ tu mou dokonalou představu jako nic."
Hermionu ta slova překvapila. Otočila se a zmateně se na něj podívala. „Cože?"
Malfoy ji probodával nečitelnýma očima a pohledem ji procházel celé tělo, než se jí zase podíval do obličeje. Jako by se snažil vyřešit něco, na co nemohl přijít a nehorázně ho to otravovalo. „Ve škole jsem tě nenáviděl kvůli krvi a původu, jenže tys musela být tak zatraceně chytrá a mocná," hlesl najednou a ušklíbl se, „nedokázal jsem tě umlčet urážkami a tak jsem tě označil, jak nikdo přede mnou." Při těch slovech maličko zrudla. Přesně věděla, co tím myslel. „A s tím odstartoval i vlastní zkázu." Tohle jí překvapilo. Nečekala, že ho jejich komplikovaný vztah tak zasáhl.
Pomalými kroky se k ní začal přibližovat. „Pak jsem tě zase nenáviděl, protože jsem kvůli tobě ztratil matku, ale ty si mi ji zase vrátila. „Dotkl se její tváře jemně a opatrně. Na takové chování nebyla zvyklá, byl s ní drsný i když měli sex a pokaždé jeho dotek dokazoval jeho dominanci nad ní. Při tom všem jí nepřestával intenzivně hledět do očí. „Ale ať udělám cokoliv, pořád tě chci." Tehdy jí náhle poprvé po několika dnech pokusně políbil. Neodtáhla se a místo toho ho objala kolem krku. Pak už jen ucítila na zádech měkké peřiny a letmým pohledem zjistila, že je vmanévroval do jejího pokoje.
„Proč to děláš? Tohle vůbec nejsi ty," řekl jí ten večer, když spolu leželi nazí na její posteli a Malfoy jí s fascinovaným pohledem kreslil prstem obrazce na kůži.
Hermiona si unaveně povzdechla. „Jak bys mohl vědět, kdo jsem? Válka nás všechny změnila Malfoy. Některé méně a jiné více. Tak to prostě chodí."
Malfoy se jí podíval do očí. „Ale proč Valkýra?"
Hermiona tiše uvažovala. Měla by mu to prozradit? To všechno? Nebyla si jistá. „Hermiona Grangerová je pro smrtijedy jen chytrá mudlovská šmejdka. Valkýra v nich vzbuzuje strach, protože to může být naprosto kdokoliv. Nebrali mě vážně, dokud jsem si nenasadila tu masku," řekla nakonec a doufala, že ho odradí od dalších otázek.
Malfoy se bleskurychle vztyčil na loktech a jeho pohled ztvrdl. Zjevně měla její odpověď opačný účinek. „Sakra, Grangerová jsou i jiné možnosti..."
„A to se právě pleteš," hlesla podrážděně, „dostala jsem se do situace, kdy jsem nemohla jinak, pokud jsem chtěla pomoci ukončit tuhle válku." Měla by mlčet. Už tak věděl dost.
„Co na to říkají Potter a Weasley," zeptal se a tím ji naprosto odzbrojil. Zůstala jen zírat, než odvrátila pohled. „Oni to nevědí, že?" Malfoy zjevně dokázal výborně číst její chování.
„Ví to jenom Blaise a teď ty," přiznala se a odmítla se na něho podívat.
„To kvůli tvému tajemnému spojenci," tázal se Malfoy, „kdo je to?! Nechceš mi to říct, protože se bojí odhalení?"
Hermiona na něj šokovaně pohlédla. Ani netušil, že se téměř trefil do černého. „Ne. Když to udělá, pak budeš mít strach ty," hlesla.
Pak blonďatý čaroděj udělal něco ještě více nečekaného. „Chci se připojit k rebelům a pomoci Fénixovu řádu porazit mého otce a jeho stoupence," promluvil znovu a z jeho hlasu znělo pevné přesvědčení.
„Kvůli tvé matce," chtěla to vědět. Nesmírně jí to z nějakého neznámého důvodu zajímalo.
„Ne," zašeptal a naklonil se těsně k jejím rtům. „Z mnohem sobečtějších důvodů." Pak ji znovu vášnivě políbil. Nedokázala přemýšlet, co asi jeho poslední slova znamenala. Její mozek naprosto zmlknul a svět kolem nich ten večer přestal už podruhé existovat.
Přestože tuším, že jste napnutí a nepochybně čekáte, kdo je ten tajemný Hermionin spojenec, jeho totožnost zatím neprozradím. Někde v příštích kapitolách se to však už dozvíte a pevně věřím, že budete překvapeni.
