Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
„Co to je," zeptala se Hermiona té bytosti. Musela využít každou možnost, která se jim naskytla.
Smrt jí věnovala jeden z jejích zvláštních úsměvů. „Luciferův meč. Neexistuje nic, co by jeho ostří nedokázalo zničit."
„Dokázal by zabít i tebe," hlesl Malfoy podrážděně. Jeho pohled Hermioně napověděl, že o tom jasně uvažoval.
Smrt jeho výhrůžka nevyvedla z míry. „Nechceš vědět, co by se stalo, kdybys mě zabil, Draco," pravila a ušklíbla se.
Hermiona moc dobře věděla, kdo to Lucifer byl. V celé historii lidstva existoval jen jediný příběh, kde bytost s takovým jménem vystupovala. Tušila, že jeho zbraň mohla být to jediné, díky čemu měli naději svrhnout hrůzovládu Luciuse Malfoye. „Jak ten meč získám?"
Smrt neodpověděla. Jen zvedla ruku a v dlani se objevilo stříbrně zbarvené ostří. Takové Hermiona nikdy v životě neviděla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Luciferův meč)
„Jak to, že ho máš," přerušil její zvědavost opět Malfoy.
Smrt na něj znovu pohlédla. „Mohu přivolat jakoukoli zbraň, která někdy někoho zabila. A věř mi, že není žádná, která by měla na svědomí více mrtvých, než tahle." Její černé oči věnovaly pohled Hermioně. „Ten meč byl proklet spolu se svým majitelem. Nikdy ho neměl použít člověk. Když to uděláš, potká tě stejný osud, jako toho, proti komu to ostří obrátíš. Opravdu to chceš?"
Hermiona nezaváhala ani na vteřinu. Už byla z téhle války unavená. „Když ho zabiju, jeho teror skončí." Vzala meč do ruky. V ten moment ucítila jeho sílu společně s mrazivým chladem. V žádném případě se jí ten pocit nelíbil, ale už se rozhodla. „Pak splním svou část naší dohody."
Smrt přikývla. „Dobře. Pozítří při západu slunce na Malfoyově panství. To je tvá šance." Pak se rozplynula v černý oblak a zmizela. Po její přítomnosti nezůstal žádný důkaz.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Po odchodu té mocné bytosti opět pokoj prozářilo slunce a ten nepříjemný chlad byl pryč. Na moment oba mlčeli a Grangerová držela tu zvláštní zbraň v ruce.
Fascinovaně sledoval, jak Luciferův meč najednou obklopilo pouzdro. Jako by ostří čekalo, až ho bude třeba použít.
Tehdy Draco znovu našel svůj hlas. „Zešílela si," křikl nevěřícně na Grangerovou, „uzavřela si dohodu se Smrtí?! Co když má nějaké postranní úmysly? Co když ti tu dohodu navrhla, aby tak zahájila nějaký svůj zkroucený plán? Podívej, co z tebe udělala!"
Grangerová zůstala po dobu jeho výbuchu vzteku naprosto klidná. „Ona ze mě nic neudělala! To já jsem jí navrhla tu dohodu."
Draco po jejích slovech udiveně zíral. „Jak ses vůbec mohla spojit se Smrtí? Ten rituál, co si mi předvedla, najdu někde v knihách nebo musím získat nějaké osvícení v pokročilé temné magii?" Cítil v tu chvíli neskutečné znechucení. Jak Grangerová mohla něco takového udělat?
