Valkýra - Dárkyně života a smrti

14. kapitola

Draco po následující čtyři dny neopustil svůj pokoj. Spal velmi málo, a když se mu konečně podařilo usnout, jeho myšlenky se stále vracely k matce.

Jedna jeho část byla šťastná, že byla naživu, ale ta druhá zuřila, protože se ho za ty tři roky nepokusila ani jednou kontaktovat.

Ležel na posteli a zíral na strop, když se najednou prudce otevřely dveře. „Nemám náladu na promluvy do duše, Blaisi," zamumlal a čekal, až jeho nejlepší kamarád odejde. Koneckonců nikdo jiný se neodvážil takhle vstoupit do jeho pokoje.

„No můžeš se dál litovat, nebo půjdeš se mnou," promluvil ženský hlas a přiměl ho zvednout hlavu. O rám dveří se opírala Hermiona Grangerová. Její jantarové oči zářily odhodláním, jaké u ní vídal v Bradavicích. Málem by skoro zapomněl, že mohly být i mrazivě nenávistně chladné.

Uvažoval, zda přijmout její nabídku. Pak s povzdechem vstal. „Dobře. Kam jdeme?"

Místo odpovědi k němu natáhla ruku. Zaváhal, než se jí dotkl a potom se díval, jak v druhé ruce sevřela nějaký přívěšek a něco zašeptala.

Ucítil známé škubnutí a tak poznal, že se přemístili. Okolo něj teď stálo několik budov a to celé obklopoval les.

„Vítej v Chrámu," řekla Hermiona a Draco vykulil oči. O tomhle místě se mezi smrtijedy neustále debatovalo, ale všichni předpokládali, že nejvíce utajená skrýš rebelů mohla skutečně existovat.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Hermiona postřehla zaujetí, jaká její slova vyvolala. Nesmírně riskovala, když se rozhodla uposlechnout Blaiseovu radu. Reakce Draca Malfoye však potvrdila, že by mohl být pro rebely přínosem, kdyby jen začal vidět svět alespoň trochu z jejich úhlu pohledu.

Sledovala, jak jeho pozornost upoutalo několik dětí, co zrovna byly venku. Ve stínu mohutných stromů seděl malý hlouček v kruhu společně s Hannah Abbottovou a zjevně se učilo o magických tvorech nebo bylinkářství.

Před jednou z budov zase Adrian Pucey s několika dalšími vařil nějaký lektvar. Na chvilku zvedl hlavu od kotlíku, a když si všiml Hermiony, ušklíbl se. Jakmile však spatřil Draca, radost z jeho pohledu se vytratila. Pak se mladý čaroděj okamžitě zase věnoval směsi v nádobě před ním. Všude okolo byly podobné skupinky.

„Když jsme začínali, byla tady jen malá skrýš s pár členy Fénixova řádu a několika dětmi," pokračovala Hermiona ve vyprávění a nechala blonďatého čaroděje, aby si mohl místo prohlédnout, „teď je tu kolem tři sta dětí a místo chrání Fideliovo zaklínadlo a obranný magický štít. Všechno proto, aby se k nim nedostal Lucius Malfoy a nemohl je zotročit."

Malfoy přestal zkoumat místo a pohlédl na ni. „Nikdy jsem žádné dítě..."

„Stačí už jen to, že si jeden z lidí, kvůli kterým si kladou tu samou otázku. Jak je může někdo tak strašně nenávidět kvůli jejich krvi," utnula jeho pokus o obhajobu, „ale nejsme tady jen kvůli tomu."

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Draco vnímal těch pár posledních slov jen napůl, protože jakmile ji spatřil, jeho mozek jako by vypnul.

Stála tam a vypadala pořád stejně. Drahé šaty vyměnila za pár modrých kalhot a bílou halenku. Dlouhé vlasy měla v úhledně upraveném copu a jakmile si ho všimla její oči se zaplnily slzami. Nikdy předtím svou matku neviděl plakat.

V ten moment se přestal starat o to, že byl na ni naštvaný a rozběhl se směrem k ní. Jakmile se jí dotkl, pevně ho objala.

Za sebou uslyšel kroky. Věděl, že k nim přidala Grangerová. Tušil, že asi byla jediný důvod, proč se všichni zdejší rebelové chovali, jako by Draco Malfoy zrovna nevstoupil do jejich nejbezpečnějšího úkrytu místo toho, aby na něj okamžitě zaútočili.

„Děkuji ti, že si mi ho přivedla, Hermiono," pronesla jeho matka vděčně a mudlorozená čarodějka jen přikývla a usmála se. Grangerová a jeho matka si zjevně dobře znaly.

O hodinu později seděl Draco s matkou v jejím pokoji a v krbu plál oheň. Grangerová zjevně něco řešila a nechala je osamotě.

„Proč si mě nikdy nezkusila kontaktovat," zeptal se. Toužil znát odpověď od chvíle, co věděl, že žila.

Jeho matka ho vzala za ruku. „Nemáš ponětí, jak moc jsem chtěla. Jenže to by tě jen vystavilo nebezpečí a tak jsem tě raději nechala věřit, že jsem mrtvá, než abych tě ohrozila."

„Takže si raději věřila Valkýře? Zabijáku smrtijedů?" Draco se vší silou snažil o klidný tón a zatím se mu to dařilo.

„Pro tvého otce a smrtijedy je to možná jen vrah. Pro tyhle lidi a pro mě, však představuje úplně něco jiného," řekla mu a jemně se usmála, „je andělem pomsty, co přichází tam, kde spravedlnost neexistuje."

Draca tahle slova přiměla sice k možnému přehodnocení jeho názorů na Valkýru. Jenže stále ještě nevěděl pro něj to nesmírně důležité proč. Proč se zrovna Hermiona Grangerová stala Valkýrou? 

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Tady je další kapitola.

Příjemnou zábavu.

Vaše Elisabeth226 :-)