Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Draco otevřel oči a rozhlédl se. Místo, kde se nacházel mělo jasnou šedobílou barvu a stěny se pomalu vlnily. To musel být ten pokoj, o kterém mu Hermiona vyprávěla.
„Teď už tě čeká jen jedna cesta," ozvalo se vedle něho.
Obrátil svou pozornost ke Smrti. „Jo. Rovnou do pekel, já vím," hlesl a postavil se, „tak už mě tam pošleš?"
Smrt se k němu obrátila zády a pokynula rukou směrem k jedné z pohybujících se zdí. „Chci ti něco ukázat," pravila a mávnutím paže rozhrnula ten zvláštní závoj před nimi.
Draco za ním spatřil stejnou místnost jako tu, v níž se zrovna nacházel. Uvnitř se před děsivě vyhlížející bytostí, jež nepříjemně připomínala něco mezi Voldemortem a mozkomorem, krčil jeho otec. Lucius Malfoy vypadal vyděšeně. Pak se najednou pod jeho nohama propadla podlaha a on zmizel v ohnivé jámě.
Tehdy se Smrt opět otočila k Dracovi a závoj se vrátil na své místo, jako by někdo zatáhl závěs. „Pouze těm, jenž si zaslouží věčná muka, se zjevuji jako jejich nejhorší noční můra," řekla mu a rty se jí zkřivily do toho podivně přátelského úsměvu. „Jestli si stále myslíš, že patříš do pekla, tak se podívej na ten meč a zeptej se mě znovu."
Draco si ani neuvědomoval, že ho stále měl v ruce. Pohlédl na něj a vytřeštil udiveně oči. Místo temně zbarveného ostří držel zbraň planoucí jasným světlem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Luciferův meč zbavený prokletí)
„Co se s ním stalo," zeptal se zaujatě a nepřestal hledět na Luciferův meč. Zbraň už nepůsobila chladně. Z její rukojeti proudilo do jeho těla příjemné teplo.
„Znáš Luciferův příběh," tázala se ho Smrt a Draco záporně zavrtěl hlavou. To jméno předtím, než se setkal s ní, nikdy neslyšel. „Lucifer byl nejjasnější anděl, ale jeho vlastní pýcha zvítězila nad láskou a zapříčinila jeho pád do temnoty. Tehdy byl ten meč proklet společně s ním," vyprávěla mu, „ten den se z něho stal ďábel."
Draco sebou překvapeně cukl. Takže celou tu dobu měl v rukou zbraň toho nejtemnějšího stvoření, co existovalo.
„Ty jsi dnes obětoval vše včetně tvé pýchy pro lásku," promluvila zase Smrt a on jí znovu věnoval pozornost, „tvůj čin tu kletbu zlomil." Mávla rukou a meč zmizel. „Prošel si mou zkouškou."
Ta slova Draca šokovala. „Byl to test? Chtěla si vědět, jestli to dokážu?"
Smrt se znovu usmála. „Já jsem to věděla. Rozhodnout se, si musel sám." Draco mlčel, protože netušil, co na to měl odpovědět.
„Měl si v rukou zbraň mocnější než bezová hůlka," pokračovala Smrt, „přesto si odolal síle, která se ti nabízela a nešel si ve stopách svého otce."
Draco byl stále potichu, v hlavě se snažil utřídit neskutečné množství myšlenek. „Svět se vrátí k rovnováze, ale k tomu ještě potřebuji tebe. Takže pro jednou učiním výjimku," řekla nečekaně.
Překvapeně na ni vytřeštil oči a poprvé si všiml, jak blízko k němu stála. Její nečekaný dotek na hrudi byl chladný, ale to Draco vnímal jen malou chvíli, než svět okolo něj zčernal.
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona stále ještě vzlykala, když najednou ucítila, jak se blonďatý čaroděj v jejím objetí pohnul. „Draco," hlesla tiše.
„Hermiono," odpověděl jí a otevřel oči.
Nevěřila tomu, co se dělo. „Vrátil ses."
Draco se prudce posadil. „Jak je to možné? Ušetřila mě," pronesl zmateně.
Hermiona záporně zavrtěla hlavou. „Smrt nešetří nikoho." Pohladila ho po tváři. „Proč ses pro mě obětoval?"
Spatřila v jeho pohledu nejistotu. „Zachránila si svět," prohlásil nakonec, „já chtěl zachránit tebe." Jemně se dotkl její tváře a jejím tělem projela vlna radosti. „Když souhlasila, že to pro tebe můžu udělat, tak jsem vyměnil svoji duši za tvou. A tak nějak v procesu jsem zlomil prokletí Luciferova meče. Ale stejně nechápu, proč jsem..."
Hermiona ho přerušila polibkem. „Nezáleží na tom, co ji k tomu přimělo," zašeptala. Díval se na ni zvláštním pohledem a ji děsilo že mu právě ukázala, jak jí na něm záleželo. „Já..."
„Miluji tě," přerušil ji zasněně znějícím hlasem.
Hermiona ztuhla. „Je ti dobře," zeptala ho. Určitě ještě nebyl v pořádku, protože jinak by určitě nemohl vyznat city mudlovské šmejdce. „Před pár vteřinami si byl mrtvý, asi ti to ještě nemyslí jasně..."
Tentokrát ji políbil on, aby ji umlčel. „Ne," odporoval jí, „nikdy jsem si ničím nebyl jistější. Trvalo mi to dlouho, než jsem si to uvědomil. Miluji tě, Hermiono," zopakoval ta slova znovu.
V jeho jindy hlídaném pohledu spatřila nesčetné množství emocí, ale když mezi nimi lásku opravdu zahlédla, konečně se uvolnila. „Taky tě miluju," špitla těsně předtím, než se znovu začali líbat.
„No do hajzlu," ozvalo se kousek od nich a úspěšně přerušilo jejích vášnivý moment, „kdo jsi a co jsi udělal s Dracem Malfoyem," křičel nadmíru šokovaný Theodore Nott.
Blaise, co se v mžiku objevil vedle něj, vlepil Theovi pohlavek. „Omlouváme se," promluvil s úšklebkem na tváři, „bitva před pár minutami skončila. Vyhráli jsme mimochodem. A já a tenhle idiot, jsme se chtěli ujistit, že to tak dopadlo i tady. No a vstoupili jsme do téhle vaší líbačky. Kdyby Theo držel hubu, tak bychom potichu i odešli."
Hermiona netušila, zda Blaise přesně věděl, co se před pár minutami v místnosti stalo. V žádném případě si však nemohla nevšimnout, jak mu v očích problesklo poznání, když spatřil černé pírko na Dracově hrudi těsně předtím, než ho schoval pod kouzlem rychle opravené tričko.
