Valkýra - Dárkyně života a smrti

12. kapitola

„Proč jsi mě sakra zastavil," zaječel Draco na Blaise a vyškubl se z jeho držení, „ona je Valkýra. Zabila mou matku! Musí za to zaplatit!" Prudce gestikuloval rukama a rychle přecházel sem a tam. Jako zvíře zatlačené do kouta. Jeho reakce na vše, co mu černovlasý čaroděj mohl říct na svou obranu, byly nepředvídatelné a nebezpečné.

Blaise ho sledoval smutnýma očima. Nakonec uznal, že mohl povědět jen jedno. „Ona tvou matku nezabila," hlesl tiše a ukončil Dracův zuřivý monolog.

„Cože," zavrčel nevěřícně blonďák.

Blaise mu odvážně pohlédl do rozhněvaných očí. „Vím, že to Hermiona neudělala."

Dracův pohled se ze vzteklého změnil na zmatený. „Jak bys to sakra mohl... Věděl si to?!"

„Ano... věděl." Ta odpověď přiměla Draca nevěřícně zakroutit hlavou a couvnout od Blaise.

„Jak dlouho," zamumlal a odmítal se na svého kamaráda podívat.

„Od chvíle, co se jí stala," řekl Blaise pravdivě.

Draca to ale jen znovu naštvalo. „Takže celé ty roky, co jsem po ní pátral a přemýšlel, kdo to je..." Posadil se stále ještě nahý do křesla. „Celou tu dobu, kdy si stál vedle mě a podporoval mě... si věděl, že Valkýra je ona?!" Pohlédl na Blaise s očima vytřeštěnýma bolestí z pocitu zrady. „Co jsem ti udělal, že si mě takhle kolosálně podrazil?"

Blaise se svezl do druhého křesla vedle něho a promnul si spánky, než odpověděl: „Jsi můj nejlepší přítel, ale tohle je větší, než jsme my dva." Podíval se na Draca, který pozorně poslouchal. „Pokud chceš znát odpovědi, musíš se zeptat Hermiony."

„Kdo je ten její spojenec," zeptal se Draco, „kdo je tak informovaný o všem, co smrtijedi a můj otec dělají?"

Blaiseův pohled se ze starostlivého okamžitě změnil na ostražitý. „Věř mi, že to rozhodně nechceš vědět."

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Asi po hodině letu přistála Hermiona na nějaké louce. V lidské podobě se zhroutila na zem. Cítila se, jako by jí něco paralyzovalo a nemohla dýchat. V hlavě se mísily vzpomínky na poslední noc s Malfoyem, na mrtvé přátele z nočních můr a na smrtijedy, které zabila.

Možná bych tě měl ještě naposledy ošukat, než tě pomalu zabiju!

Prořízla totální myšlenkový chaos Malfoyova slova a jí se prudce rozbušilo srdce. Myslela si, že má infarkt. A pak, když už začínala být bolest v hrudi nesnesitelná, jí zamrazilo černé pírko nad levým prsem.

Uklidni se!

Ostrý tón ji přiměl konečně se nadechnout a tep se ji zklidnil.

Pokud umřeš na panický záchvat, ničemu nepomůžeš.

Zazněla další slova už mnohem jemněji.

Podělala jsem to! Malfoy ví, kdo jsem. Nevím, co s tím parchantem mám teď udělat.

Ptát se jejího spojence, nebyla zrovna nejlepší volba. Momentálně tu však nikdo jiný nebyl a ona potřebovala pomoc.

Parchantem? Včera to tak ani trochu nevypadalo.

Zazněla odpověď doprovázená sarkastickým smíchem.

Byla si tam?

Hermiona nevěděla, jak tu nesmírně komplikovanou osobu brát, protože neznala její pravou tvář. Vídala ji jako ženu a tak ji i oslovovala.

Drahá, naše spojení je silné. Kam jdeš ty, tam jsem i já.

Hermiona zrudla. No super! Takže celý ten nesmírně sexuální večer měl nečekaného pozorovatele.

Co mám tedy dělat?

Potlačila nutkání ještě více se začervenat a raději místo toho trapasu požádala o radu.

Někdy je lepší říct i tu nejkrutější pravdu, než tu nejmilosrdnější lež. 

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Tak tu zase máte další kapitolu.

Případné dotazy pište jako vždy do komentářů, určitě Vám na ně odpovím.

Vaše Elisabeth226 :-)