Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Draca probudily sluneční paprsky pronikající oknem do pokoje. Chvilku se cítil zmatený, protože nikdy nezapomněl zatáhnout závěs.
Zamžoural očima a otevřel je. V mžiku si uvědomil, že nebyl ve svém pokoji na základně rebelů a hned na to ucítil příjemné teplo na jeho levé straně.
Otočil hlavu a vteřinu na to zjistil, že ten nesmírně erotický sen, který se mu zdál, nebyl vůbec snem. Zíral na spící Hermionu Grangerovou.
Hnědé vlasy už dávno nebyly tak kudrnaté jako ve škole. Místo toho ležely v jemných vlnách okolo její hlavy. Na tváři měla klidný andělský výraz.
Pokračoval ve zkoumání jejího těla. Většinu zakrývala deka, ale pod ní definitivně byla nahá. Nad levým prsem spatřil vytetované černé pírko. Natáhl se, aby se ho dotkl, ale centimetr od její kůže se zastavil a odtáhl se.
Jedna jeho strana mu nadávala, aby okamžitě vypadl z postele Grangerové a smyl ze sebe dotek mudlovské šmejdky. Ta druhá, které rozuměl ještě mnohem méně, věřila, že ji prostě nechtěl vzbudit.
Rozhlédl se po pokoji. Jeho pozornost upoutala lehce pootevřená skříň. Nejspíše o ni včera večer zavadili, když se přemísťovali na postel.
Jeho pohled se zasekl na dně toho dřevěného nábytku. Z místa, kde by neměl být žádný úložný prostor, vyčuhoval malý kousek černé látky.
Zvědavost zvítězila nad ranní únavou. Tak se zvedl a za onu látku zatáhl. Uslyšel, jak skryté víko falešného dna povolilo a otevřelo se.
Vytřeštil oči překvapením. Ten malý kousek látky patřil k mnohem větší úhledně složené kupce oblečení. Na jeho vršku spatřil masku. Vedle toho ležela středně velká kožená taška.
Prudce sebou nevěřícně cukl. Vybavil se mu nenávistný jantarový pohled Valkýry. Ty oči přece znal, jen se na něj nikdy nedívaly s tak chladnokrevnou nenávistí. Jen s hněvem smíšeným s výzvou nebo s chtíčem.
Když se vzpamatoval, otevřel koženou tašku a jeho podezření se definitivně potvrdilo. Na vrcholu nepochybně ostrých zbraní našel dýku, která se mu společně s jinými vzpomínkami vryla do paměti.
Tu noc, kdy Valkýra zabila Dolohova, toho moc neviděl, ale stříbrně zbarvené ostří s půlměsícem na konci rukojeti, od níž se odráželo měsíční světlo a jež mu tehdy přitlačila na hrdlo, si pamatoval přesně. Vytáhl dýku z pouzdra a sevřel kolem ní své prsty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(dýka Valkýry)
˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙
Hermiona se cítila odpočatá, jak už dlouho ne. V noci jí poprvé po letech nesužovala žádná noční můra.
Její klid netrval dlouho. Když si vzpomněla na včerejšek, prudce sebou trhla a posadila se.
Nebylo to však její nahé tělo, co ji nejvíce vyděsilo, ale stejně nahý Draco Malfoy u její otevřené skrýše s její dýkou v ruce.
Accio hůlka.
V napřažené ruce jí okamžitě přistála jediná zbraň mocnější, než ostří v Malfoyových rukou.
Napřáhla hůlku jeho směrem. „Polož to," pronesla pevným hlasem.
V momentě se Malfoy otočil a zíral na ni. Tak nenávistně se na ni ještě nikdy nedíval. Jeho oči ji probodávaly s mrazivým chladem.
Na moment zaváhala a to neměla dělat, protože se ve vteřině ocitl nad ní s dýkou pod jejím krkem a druhou rukou sevřel obě její ruce i s hůlkou nad hlavou.
„Bavila ses," zasyčel jí s hněvem do obličeje a dýkou jí přejel po hrdle, „bylo to dost zábavné, šukat se smrtijedem, kterému si zabila matku?!" Sevření na jejích pažích se stalo ještě bolestnějším. Vztek nad ním získával čím dál větší kontrolu. „Možná bych se mohl taky pobavit," uvažoval Malfoy nahlas a jeho šílený úsměv ji přiměl, aby se zatřásla, „možná bych tě měl ještě naposledy ošukat, než tě pomalu zabiju! Neznám lepší způsob pomsty." Znovu jí přejel dýkou po hrdle a ona s hrůzou zjistila, že se nemohla ani pohnout. Až takový byl jeho vliv na ni.
V tom najednou někdo rozrazil dveře a Malfoy byl někým silným odtažen z jejího těla. Když se zvedla, spatřila starostlivé oči Blaise Zabiniho, jenž držel pevně zuřícího Draca Malfoye a zároveň pohledem kontroloval, jestli se jí nic nestalo.
Nečekala na nic. Popadla první oblečení, co jí přišlo pod ruku, vylezla střešním oknem ven a znovu v podobě hipogryfa letěla pryč z bezpečného domu, aby zase uprchla před Dracem Malfoyem. Jenže teď znal její tajemství a chtěl ji zabít.
