Co kdyby Voldemort zemřel při bitvě o Bradavice, ale světlo přesto prohrálo válku?
Před pár lety Harry porazil Voldemorta. Jenže pak nastalo to pravé peklo. Smrtijedi nastolili teror pod velením Luciuse Malfoye. Vzdorují už jen poslední zbytky Fénix...
Stoupala po známých kamenných schodech. Chladné chodby byly nezvykle tiché. Pokračovala tam, kam jí nohy nesly. Procházela směsí destrukce a smrti.
Pár minut trvalo, než dosáhla svého cíle. Tam na zemi ležel. Oči zavřené jako by spal. Podél tváře obklopené jasně zrzavými vlasy mu stékal pramínek rudé krve.
Poklekla k němu. Chtěla něco udělat, jenže bylo pozdě. Dotkla se jeho chladného obličeje. „Je mi to líto," zašeptala a odvrátila od něj pohled.
Náhle její zápěstí sevřely smrtelně ledové prsty. Leknutím nadskočila a podívala se na něj. Jeho oči byly mrtvolně mrazivě modré. „Nezachránila jsi mě," zachraptěl a z bledých rtů se vyhrnula další krev.
Hermiona se prudce zvedla do sedu. Tričko měla promočené potem stejně jako deku, prostěradlo i polštář.
Opřela se o zeď a hluboce se nadechla. Další z mnoha strašlivých nočních můr, které ji sužovaly každou noc.
Po její úspěšné noční misi byla tak unavená, že doufala, že prospí alespoň pár hodin. Jenže nehledě na to, jak moc svou mysl a své tělo uštvala, nikdy se těch děsivých snů plných smrti nezbavila. Pokaždé v pobořených stěnách Bradavic našla jiného studenta. Jiného přítele, kterého ztratila a dávala si to za vinu, i když za to nemohla. Tentokrát to byl Fred Weasley.
Vešla do své koupelny a dala si sprchu. Dlouhou dobu jen stála a nechala vodu, aby jí stékala po celém těle. Zatímco se snažila uklidnit, když v ní sváděly boj dvě odlišné osobnosti. Stará Hermiona nadevšecko laskavá, přátelská, milující a Valkýra, jež byla silná, bojující za každých okolností a občas chladnokrevná.
Po koupeli sešla dolů do kuchyně. Většina z obyvatel jejich úkrytu už seděla u stolu a snídala.
„Dobré ráno," pozdravila je. Cítila se, jako by si nasadila masku. Čím dál více si připadala přirozenější jako Valkýra než jako její staré já.
„Dobré ráno," odpověděli jí všichni sborově. U stolu spatřila George, Angelinu, Lenku, Ginny a Seamuse. Paní Weasleyová stála u plotny a chystala další lívance.
Hermiona se posadila mezi Lenku a Ginny. Pustila se do jídla.
Její přátelé si začali znovu povídat. Mluvili o všem možném, ale Hermiona je nevnímala. Uvažovala o tom, co teď asi dělali Ron a Harry. Ron zůstal ve Francii s Billem a Fleur, kde se pokoušeli získat pro rebely pomoc francouzských čarodějů. Harry s Viktorem Krumem usiloval v Bulharsku o totéž.
Po celém světě měli ještě několik čarodějů a čarodějek, kteří se snažili čarodějnou společnost informovat o tom, co se ve Velké Británii dělo.
Zbytek rebelů zůstal v zemi a bojoval se smrtijedy, prováděl důležité zásobování nebo se ukrýval po strategicky umístěných úkrytech jako tenhle.
„Zabila dalšího," informoval všechny přítomné George a přiměl Hermionu, aby mu věnovala pozornost.
Už se ani necítila nervózní, když někdo zmínil Valkýru. Před lety ano, protože nikdo z přítomných nevěděl, že je to ona. Ale teď, i když netušili, že Valkýra je s nimi v místnosti, se s naprosto nečitelnou tváří otočila na George a poslouchala.
„Koho," zeptala se ho Ginny.
„Macnaira," hlesl George.
„Bylo na čase," pronesl chladně Seamus, „zasloužil si to. Za to co provedl Katie."
Hermiona zavzpomínala na věčně milou Katie Bellovou. Macnair ji mučil a zabil před dvěma týdny. Hermiona kamarádku a jeho ostatní oběti pomstila obzvlášť bolestivým způsobem.
Chtěla něco říct, ale najednou ji zamrazilo nad srdcem. Věděla, co to znamenalo. Spěšně se omluvila a odešla do svého pokoje.
Sundala si tričko a odhalila černé pírko na hrudi. Znamení, které získala tehdy při bitvě v Bradavicích, sloužilo mimo jiné jako spojení s jejím informátorem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Pírko na Hermionině hrudi)
Dlouho přemýšlela, jak tu osobu brát. Nebyla přítel a neoznačila by ji ani za někoho, koho alespoň částečně znala. Nakonec usoudila, že pro ni sedělo jen jediné slovo. Spojenec. Spolupracovaly už od samého počátku, kdy se poprvé setkaly.
Nebyla to naivita, co přimělo Hermionu, aby jí nakonec důvěřovala, ale pouhý fakt, že neexistoval důvod ke lži. Koneckonců by Hermiona nic z toho nedokázala bez ní. Nedělala to ale z laskavosti srdce. Potřebovala Hermionu stejně jako Hermiona ji. Jedině tak se mohl uskutečnit jejich plán.
Zavřela oči a ponořila se do myšlenek, neboť tak navazovala spojení.
Dobrá práce.
Pochvala. Takhle rozhovor začínal vždycky. Občas byl delší, ale dnes ne.
Kdo je další cíl?
Šla přímo k věci, aby se mohla začít připravovat a naplánovat to.
Antonin Dolohov.
Hermiona se nadechla a uvolnila se, aby se mohla více soustředit.
