Babysitter

8. Když si přijdeš jako stalker, i když máš být jenom pitomá chůva

Ten den jsem byla před střední zase ve čtrnáct hodin a čtyřicet minut. Tentokrát jsem zvolila něco méně nápadného, než obří a nabouchanou motorku; nevěděla jsem, jestli se moderní Audi dalo považovat za méně nápadné, ale už jsem si nepřišla jako totální stalkerský exot, když jsem upíjela vanilkové kapučíno a projíždela internetové novinky.
Nebylo toho dvakrát moc na čtení; jenom hrubý program letošního Stark-Expa, oznámení o možných bouřkách a článek o pokroku v biologickém programování - neměla jsem jedinou představu o tom, co to sakra znamená, ale ty obrázky byly doopravdy hustý. Nic tak nechutnýho nebylo ani v Predátorovi. 

Tentokrát mě příval děcek už jenom vyděsil, jelikož jsem díky včerejšímu odpoledni věděla, co mám čekat. Pootevřela jsem dveře, abych vystoupila na jednu nohu a zamávala Peterovi. Už jsem nevypadala tak drsně, když jsem na sobě měla jenom tu starou šedou flanelku a obyčejné džíny. První dojem jsem už udělala a byla jsem líná vymýšlet něco drsnýho i dneska.

Peter s Nedem mě viděli už když vyšli ze dveří. Zalichotilo mi, že to vypadalo, jako kdyby mě hledal ještě před tím, než vyšli ze dveří. Bylo to milé. A taky jsem byla zvědavá, jestli jsem mu objektivně pomohla s tím referátem. 

,,Dobrý den, slečno Leah." Zapřel si Peter dlaně do popruhů batohu a usmál se na mě. Poznala jsem, k čemu se schyluje; chystal se mě představit Nedovi. Poznala jsem to z jeho nervózního pohledu, kterým těkal ze mě na jeho. 

,,Nede, tohle je slečna Leah," ukázal na mě Peter dlaní, ale měl při tom posvátný výraz; jako kdyby obdivoval, že jsem dospělá, nebo to, že se znám s Tonym. Ale u Petera to bylo těžké říct; měla jsem za to, že by byl schopný obdivovat mě za oboje. ,,Slečno Leah, tohle je Ned." 

,,Moc mě těší, Nede," nabídla jsem mu dlaň před pootevřená dvířka Audi. Ned vypadal jako kluk, kterého si všiml někdo, kdo se mu už pěkně dlouho líbí. Přišlo mi, že jsem na něj udělala docela dojem. ,,Budeš chtít hodit domů?" Poplácala jsem Audi po střeše a pokývla na zadní sedačku. On s pootevřenou pusou několikrát rychle přikývl. 

,,Tak si nastupte, mládeži. Ať už jsme na cestě." Nasedla jsem si zpátky na sedadlo řidiče a s připitomělým úsměvem jsem se zapřela do sedačky. Proč jsem si nikdy nevšimla, jak jsou kožené sedačky měkké a poddajné? Bylo to jako kdyby mě objímala babička a já se cítila neuvěřitelně dobře.

Ned něco mumlal Peterovi a Peter zase jemu, když se soukali do auta tak, aby neodřeli okolní auta. Bylo to jako bzučení hmyzu, jenom mnohem rychlejší a na frekvenci hlasu pubertálního kluka. 

,,Co si to špitáte? Nějaké tajemství?" Zeptala jsem se, když jsem se otáčela a chytala se mého opěradla, protože jsem potřebovala vidět za auto. Peter se usadil na sedadlo spolujezdce a hodil si batoh opatrně mezi nohy, zatímco Ned si ho poslušně postavil na nohy a posadil se tak rovně, že jsem se bála, jestli náhodou nespolkl pravítko. 

,,Jenom jsme se bavili o tom, že máte moc pěkné auto," pochválil ho Peter a já se pobaveně vyzubila. Dala jsem se do couvání a bylo to jako hrát kriket; snažila jsem se zajet do branek, které byly mezi studenty tak, abych ani jednoho z nich nesrazila. 

,,To není moje. Mám ho půjčené." Rozjela jsem se směrem z parkoviště, zastavila jsem až na malém odpočívadle u silnice a podívala se na Neda. ,,Kam to bude, mladý pane?" Vytáhla jsem telefon s Rachel a opatrně ho nandala do držáku připevněném přes klimatizaci, aby mi posloužil jako navigace. Po chvíli už jsme se zase řítili vpřed. 

,,Mám na vás jednu otázku," naklonil se mi Ned k hlavě a já se v ten moment skoro lekla. Jen tak tak jsem netrhla s volantem na stranu. 

,,Bože Nede, chceš vidět, jestli dokážeš přežít bouračku, nebo co?" Vyjekla jsem, aby si pořádně uvědomil, jak blbý manévr právě provedl.