Babysitter

16. Blbý a blbější

Jestli se Tonymu muselo něco nechat, tak to bylo to, že mě doopravdy šoupl na nadstandard. A kdyby jenom to - personál dostal specifické úkoly k tomu, jak se mnou zacházet. A Bůh ví, co jim o mě ten hajzl napovídal, protože kdykoliv mě někdo přišel zkontrolovat, vypadal jako kdyby se měl každou chvíli rozbrečet.
Ale mohla jsem vůbec protestovat? Teoreticky jsem mu za to měla líbat nohy, ale tak moc jsem samu sebe ponižovat nechtěla. Nechal mě operovat, a že ty kousky kulky šly prý ven pěkně špatně, pak mě personál dovezl na pokoj. A nechtě mě říct, že byli pořádně vylekaní, když jsem se už druhý den vydala sama na záchod. 

Ta starší paní, která mě měla celou dobu na starosti, mi vyhrožovala tím, že mi píchne do zadku pořádně dlouhou injekci a jako každý správný člověk jsem se i já skoro posrala strachy a raději jsem celý den koukala na Přátelé, zatímco ona mě koukala kontrolovat.
Nebylo vůbec nutné, abych ležela celý den v posteli a ona, já i Tony jsme to moc dobře věděli Tohle byl Starkův způsob trestání a zatraceně dobře to zabíralo, protože jsem se po dvou dnech pod Aliciným drobnohledem dušovala, že nic takového už nikdy nevyvedu. 

Petera ke mě pustil až po tom, co jsem tam seděla týden. A že za ten týden jsem toho měla už docela dost zmáknutého. Když Alice nekoukala, zvedla jsem si žaluzie a velkým oknem po levé straně jsem pomocí fixy a papíru komunikovala s malou holčičkou, která ležela na nadstandardu vedle. Na minutu přesně jsem věděla, v kolik je oběd a v kolik v noci se můžu vyplížit k automatu s kávou, abych si beztrestně dopřála zakázané potěšení. Uměla jsem docela slušně házet zmuchlaný papír do koše vedle dveří a přes Rachel jsem objevovala nové a nové hudebníky, z nich jsem si téměř každého přidala do play listu. Vítězili Fleetwood Mac. 
Abych se vrátila k Peterovi, přišel tam i s May a já ho podezírala z toho, že tam s sebou někde má i Starka. To jsem zapomněla ve chvíli, kdy ten obrovský pugét plný tulipánů prakticky odhodil a šel mě obejmout. Celá ta moje týdenní záležitost s karanténou proti blbosti od Tonyho byla ihned zapomenutá. 

Byla jsem ráda, že toho kluka vidím - dokonce tak ráda, že jsem ho jenom objala a natiskla na sebe jako matka, které se najednou neuvěřitelně ulevilo. Byl naživu, celý, zdravý a nic mu nechybělo. Ani prst. 

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se, když jsem ho konečně pustila. Snažil se nedávat najevo, jak moc je nervózní. May se usadila z druhé strany a zasunula květiny do vázy vedle mojí postele. Až doteď byla prázdná, takže teď už jsem doopravdy vypadal jako někdo z americké rodinné komedie.
S úlisným úsměvem jsem si vysunula košili a ukázala mu to místo, které před týdnem krvácelo - teď tam nic nebylo, ani škrábanec, ani modřina, ani jizva. 

,,Říkala jsem ti, že já jen tak neumírám. Nenechám tě jen tak na pokoji. To tys mi nevěřil." Zvedla jsem obočí a Peter přikývl. Pořád to vypadalo, že se s něčím nemůže srovnat. A na May jsem viděla, že ví, co ho žere. 

,,Hele, mladej, mám pro tebe úkol," zvedla jsem obočí a ukázala na peněženku. Vytáhla jsem mu pár mincí a všechno mu strčila do dlaně.
,,Běž najít nějakej automat na kafe a vezmi mi nějaký velký. A taky si něco vem, platí?" Rozcuchala jsem mu vlasy druhou dlaní a usmívala jsem se na něj, když pomalu opouštěl místnost. Pořád to vypadalo, jako kdyby nevěřil tomu, že jsem naživu. Jako kdyby se měl otočit a já se... Měla rozpadnout na prach, nebo něco takového.

,,Tohle není kluk, kterýho znám," podívala jsem se na May zmateně. ,,Peter Parker je možná stydlivej kluk, ale rozhodně není zakřiknutej. Doslova neumí zavřít pusu. Kde jsou narážky na Star Wars a Pokémony?" Zeptala jsem se naprosto vážně. 
May počkala, dokud Peter nezmizel za rohem - ten kluk neměl tušení, kde měli v nemocnici automaty. Pak se přisunula blíž a opřela se do postele taky. 

,,Víš, když se před týdnem vrátil domů, lekla jsem se. Protože Pete takhle vyděšený nebyl, co si pamatuju, už pěkně dlouho. Sotva jsem z něj dostala, co se stalo..." Vzdychla si May a podívala se do země. Chvíli si kousala ret pohrávala si s prsty, zatímco se odhodlávala k tomu, aby mi to něco řekla. Já tam seděla, pozorovala jí a mlčela jsem. 
,,Zastřelili mu strýčka, víš? Nerad o tom mluví a já ho chápu, ale tak to je. Takže i když jsi ty prakticky nezničitelná... Střelili tě. A to, co se stalo Benovi... Pořád si to dává za vinu. Je to jenom kluk, Lee," zašeptala v tu chvíli měla na krajíčku. Pomalu jsem jí položila ruku kolem ramen a též jsem ji objala. Zavřela jsem oči a držela jsem ji dokud jsem si byla jistá, že se nerozpláče.

,,Neřekl mi to," začala jsem tiše, když se zase posadila do židle. ,,Nechtěla jsem, aby ho to takhle vzalo. Já... Prostě mi došlo, že mi na tom klukovi dost záleží, zrovna když ten chlap vystřelil. Jen jsem nechtěla, aby se mu něco stalo." 

,,Bože, není to tvoje vina, nikdo ani netuší, co by se stalo, kdyby ses mu nevrhla do cesty. Jenom ti vysvětluju, proč mu bude pár dnů trvat, než se zase srovná. Je to citlivej a moc hodnej kluk. Donutil mě, abych ti koupila obrovskou kytku," podívala se na bílé tulipány a já se potěšeně zasmála. Natáhla jsem se pro vázu a zasunula jsem si ji mezi stehna, abych si ji lépe prohlédla. 

,,Tak to mu raději nebudu říkat, že kytky ráda nemám," zažertovala jsem. A May to skutečně rozesmálo.
,,Je nádherná." Poděkovala jsem May jednoduše a ona přikývla. 

,,Je děsivý, že už nám spolu nezbývá pomalu ani měsíc. Za tu dobu jsme toho stihli hodně - zastavili jsme několik honiček, našli gekona-člověka v kanále, snědli čtyři kila zmrzliny, přes sto sendvičů a naučili se Piña Colada song zpaměti. Ale přísahám, že bych pro tu kulku skočila znova, kdyby se k tomu chýlilo," přikývla jsem s pohledem upřeným na kytku.
V ten moment se Peter vrátil - a nebyl sám. A když jsem viděla, že Tony drží můj kelímek s kafem, věděla jsem, že mám po srandě, jelikož mi ho právě zabavil. 

,,Nechal ses chytit jen tak?" Zamračila jsem se na Petera tak, aby věděl, že si dělám jenom legraci. Tony se rozhodně nebavil. 

,,Blbý," podíval se Tony na Petera. ,,A tamhle leží blbější. Jak se máte, May? Užila sis karanténu?" Zvedl Tony obočí, zatímco já si vytočeně zvedla obočí. 

,,Zbytečně mě tady držíš týden a pak mi ještě položíš takovouhle otázku? To je nízko i na tvojí úroveň. Moc dobře si věděl, že už v pondělí jsem byla v pohodě, protože to nebyl granát nebo bomba, ale kulka," odsekla jsem a položila jsem kytku zpátky na noční stolek. ,,Ale co já se vztekám, stejně jsi to zatáhl ty." 

,,Myslíš, že bych si tady Carreyho a Danielse mohl na dnešek půjčit?" Dal si Tony ruce do kapes, zjevně ignorující mojí otázku. Pořád byl vytočený? Po týdnu? 

,,Peter potřebuje být doma. Musí se učit." Řekla May nesouhlasně. Když jsem nad tím tak přemýšlela, taky jsem se začínala bát, co Tony vlastně potřebuje. 

,,Jde o státní záležitosti, paní Parkerová. Mají na dnešek schůzku s jedním pánem ze CIA." Podíval se na mě Tony a já v ten moment věděla, že horší už to nebude. Nemohlo to být horší. Dozvěděl se našem menším paktu s Rossem. Anebo mě Ross chtěl pokárat ze to, kolik papírů teď kvůli mě bude muset vypisovat. V ten moment jsem se začala mírně panikařit. 
May vedle mě zvedla obočí, jako kdyby se přeslechla a oba dva nás sjela pěkně kyselým pohledem. Takže jsem si oficiálně mohla přidat třetího člověka na seznam lidí, kterým jsem tím vytočila.

,,Klidně tam můžu jet jenom já, Tony. Ross už mě zná, nějakou dobu už spolu pracujeme - nemusíš do toho zatahovat i Peta," zastala jsem se Petera - nedošlo mi ale, že ten kluk nedovede držet jazyk za zuby. 

,,Jestli jedeš ty, jedu taky. V tomhle jsme společně." Postavil se dopředu a dramaticky si ukousl ze svojí Snickers. Dlouze jsem vydechla, abych nemusela Peterovi nic říkat. Čekala jsem nějaký odkaz na Metal Gear Solid, ten se ale nakonec nedostavil.

,,Když jsme se na tom výletu teda tak hezky shodli, necháte mě alespoň se převlíknout? Mám na sobě jen anděla a kalhotky, kdyby to tady někoho zajímalo," podívala jsem se na ně na všechny. Tony se zase napil z mého kafe a hodil po mě sportovní tašku, kterou skoro mě shodil z postele a srovnal se zemí. 
Přišla jsem si jako teenager, který přišel domů hodinu po večerce. A nejvtipnější na tom všem bylo, že Peter tím teenagerem nejspíš byl.