Babysitter

25. Posledních pár dnů

Čekala jsem na Petera ten den před školou. Bylo to pár dnů po Silvestru a já měla ještě celý týden na to, abych byla Tonymu osina v prdeli a zároveň Peterova chůvička. Opírala jsem se o Audi, když se kolem mě Peter prosmýkl.
Na chvíli jsem se zamračila, než jsem zamkla telefon a pořád stála na sněhu. Auto jsem nechala zamčené. Peter se do něj nemohl dostat a po chvíli to vzdal, přesně jak jsem si myslela.

,,Poslouchej. Do toho auta tě pustím, až mi vysvětlíš, co to máš za malůvku na obličeji," položila jsem kozačku do sněhu a upravila jsem si koženou bundu. Mávla jsem na něj a počkala, dokud nepřijde ještě blíž. Vzala jsem ho na čelist a začala jsem mu obracet obličej jako Tonyho 3D návrh.

,,Nic to není, bouchnul jsem se na těláku." Vyškubl se mi Peter a já vydechla.

,,Hezká pohádka, Petere. Nezkusíš teď tu o princezně a drakovi?" Vzala jsem ho do auta a odemkla. ,,Tak kdo to byl? Mluv, nebo tě zavezu za Tonym a ten už to z tebe dostane."

,,Ne, prosím ne, tohle pan Stark nemůže vědět," zaprosil Peter a já sice zařadila, ale koukala jsem na něj a čekala, dokud si pan Parker nezapne pásy. ,,Je to děsně trapný a jak znám tebe, i ty se mi za to vysměješ."

,,Cos provedl, Petere? Bude May hodně naštvaná? Ona mu to řekne, jestli k tomu dostane šanci, víš o tom?" Zeptala jsem se upřímně a Peter přikývl.

,,Flash to dneska trochu přepískl." Řekl Peter a já skoro auto zastavila a vrátila se zpátky na parkoviště. Rychle jsem vydechla a Peter začal honem honem kroutit hlavou. ,,Nedal by mi pěstí. Na to je moc velkej posera... Jen... Řekl něco, co se mi nelíbilo a já jsem hodil s kalkulačkou."

,,A kalkulačka se ti vrátila zpátky?" Zeptala jsem se už o něco málo klidněji. Peter přikývl, ale já už i tak vytáčela Starka. Peter se mohl skoro zbláznit, a já mu slušně řekla, že když nebude ječet, že se to Tony nesmí dozvědět, možná se nebude ani ptát, co se vlastně nesmí dozvědět.

,,Co zase potřebuješ. Nestrávili jsme spolu až moc času na Vánoce? Pořád mám ten tvůj hrníček." Ozvalo se po chvíli. Naklonila jsem se k telefonu a pozorovala ulici před námi. ,,Pepper mi odmítá dát jakejkoliv jinej, i když jsem se už několikrát zkoušel proplížit do kuchyně. Nemám ho... Dobrovolně."

,,Ale nekecej, chybím ti každou chvíli. Měli bychom spolu trávit víc času, si myslím, protože za chvíli mě zase třeba... Pět let neuvidíš."  Odpověděla jsem elegantně.
,,Ale k meritu věci, chci se zeptat, jak moc se budeš zlobit, když plánuju udělat něco zatraceně zlýho a pravděpodobně i ilegálního?" Zařadila jsem se do levého pruhu a Peter vedle mě zase vypadal na to, že má v kuse žábu a že jeho jediným úkolem je nepustit ji ven.

,,Plánuješ přestřelku? Chceš někoho unýst? Ukrást tajný dokumenty SHIELDu? Nebo CIA?" Zkoušel Tony slepě, ale nakonec přestal, když jsem mu za každým jeho pokusem řekla ne. ,,Tak co plánuješ udělat tak nelegálního? Odplivnout někde na ulici žvýkačku? Promenádovat se někde s flaškou chlastu? Ne že by se mi  něco z toho dvakrát líbilo, ale hádám, že ti stejně nezabráním. Chci se alespoň pobavit s tebou."

,,Chci vyzkoušet plán Játrová specialita, jenom mimo základnu. Můj plán zahrnuje dům jednoho frajera, který mě neuvěřitelně točí a od tebe potřebuju tu nechutnou paštiku, která chutnala Bartonovi a baseballku, tu kterou si Nataša zamkla v pokoji. Myslíš, že bys to pro mě udělal?" Promnula jsem si obličej a podíval se na Petera. Ten vrtěl hlavou a snažil se mi říct, co za blbost tu vlastně vymýšlím.
,,Adresu si najdu sama. Je to... Něco jako... Pomsta." Vysvětlila jsme krátce a čekala na to, až mi Tony odpoví. Chvíli na to se začal přímo šíleně smát.

,,Ale jestli tě chytěj chlupatý, já pro tebe na celu nepojedu, s tím počítáš taky?" Zeptal se Tony hravé a já přikývla a zamručela, protože mi pak došlo, že to nemůže vidět.

,,Umím docela rychle běhat. Nevím, jestli ti to už někdo řekl, ale jsem jen o chlups rychlejší než Bolt." Odbočila jsem směrem na Westchester a pořádně šlápla na plyn.

,,A podle mýho zase kecáš. Takže se nenecháš zatknout? A dáš u toho pozor na mladýho?" Ujistil se Tony naposledy a já mu to potvrdila.

,,Dík. Ještě se ozvu." Ukončila jsem hovor. Peter na mě zíral jako na totální monstrum a sotva se zmohl na jediné slovo.

,,Co plánuješ dělat s paštikou a pálkou na baseball? A proč chceš najít Flashův dům? Co je Játrová specialita?" Zeptal se, ale já měla moc práce s tím, abych pustila rádio.

,,Kdybych ti to řekla, nebude to překvapení a ty pak nebudeš mít radost." Ozvala jsem se tiše a Peter ono rádio zase utlumil. ,,A já říkala Tonymu, že lepší jméno pro náš plán je Játrová ofenzíva, ale neposlouchal. Tohle zní prostě směšně."

Podařilo se mi z Petera dostat Flashovu adresu, a dokonce jsem ani nemusela použít hrubé násilí ve formě Toma Jonese - zadala jsem ji do Rachel a vystoupila na základně. Jak Tony slíbil, tak byly naše dárečky už připravené - byl to koš plný těch nejhnusnějších paštik, jaké si dovedete představit. Někde na dně byl i kaviár, měla jsem ten dojem.

Aby toho nebylo málo, Tony to nechal celé zabalit do fólie a z malých foliových balónků udělal dárkový koš, jehož střed tvořila pálka newyorského baseballového týmu, kterou pro změnu štípl zase Nataše.

,,Ty jeden parchante," zasmála jsem se, když jsem si přečetla malý lísteček a strčila si ho do kapsy. Vzala jsem koš a zase se rozešla směrem k autu.
Při cestě zpátky jsem se podívala na Petera a ukázala na koš za námi.

,,Tohle, Petere, jsou speciality našeho kolegy Clinta. Ten chlápek miloval paštiky, mohl se po nich utlouct. Ale, jak sám víš, v Německu se postavil na špatnou stranu. A jelikož my s Tonym jsme skejskli na tomhle přenádherným místě, vymyslel si, že to chce Bartonovi nějak vrátit." Začala jsem vysvětlovat.

,,Tu noc jsme do jedné do rána seděli na střeše bývalý Avenegers Tower a on odpaloval jednu paštiku za druhou a nadával, zatímco já mu nadhazovala. Vylekali jsme při tom pár holubů." Vyprávěla jsem dal a Peter vážně přikývl.

,,Nakonec, jak už to tak s Tonym od přírody je, se že zábavného večera stala přednáška o atomové a jaderné fyzice, nebo o čem to, a my zjistili, že těma paštikama by se dal někdo zabít nebo omráčit. Chtěli jsme to vyzkoušet, až zemi zase jednou někdo napadne, ale tohle je taky dobrý důvod. Navíc... Ty paštiky jsou zatraceně starý, bude to stát za to, to ti slibuju." Odpřísáhla jsem a dřív, než bych se nadála, jsme stavěli přes mohutným sídlem. Věnovala jsem Peterovi raubířský pohled.
Abychom měli na co střílet, pustila jsem písničku, kterou mě naučil poslouchat Peter. Pořád jsem nevěděla, jestli se jmenuje Portugal. The Man anebo Feel It Still, ale byla to jednoduše bomba, při které mi házení šlo jednoduše od ruky.

Celou dobu jsem mu nadhazovala a povzbuzovala ho tím, že jsem četla úryvky z Flashových příspěvků. Ježíši, ten kluk byl ale kretén. Ani jsem se necítila špatně, když se Peter poprvé pořádně trefil do trpaslíka.
Abych sečetla finální škody, zvládli jsme hodit víc jak polovinu fasády, jejich nového Rolls Royce, skoro vysklili dvě okna a nechali pár smradlavých bomb na trávníku.

Když jsem ho pak vezla domů, bylo vidět, že se mu neuvěřitelně ulevilo. A že byl připravený na jednu z našich úplně posledních, společných hlídek.