Babysitter

14. Gekoni s tvrdou kůží

I když jsem se naučila, jak se houpat na pavučinometech, odmítala jsem je nosit pořád. Po incidentu s holubem jsem i tak měla strach, že bychom mohli něco sestřelit. 

Ross nám prakticky zakázal pátrat po cokoliv, co by s tím případem mohlo bát spojené; nasadil na to všechny svoje nejlepší muže a my dva jsme chtě nechtě byli pod očkem Tonyho Starka. Oba jsme se s Peterem museli dost přemáhat, abychom se neprokecli při první příležitosti. Dostala jsem za domácí úkol Petera co nejvíc krotit a držet ho při zemi - pořád dokola mi opakoval svoje teorie o tom, co jsme v těch stokách vlastně viděli a obecně pro něj bylo docela těžké zůstat při zemi. 

Takže jsem zvolila jinou taktiku - držela jsem ho zamčeného v jejich bytě, předstíraje, že jsem si natáhla sval na zadku a kdykoliv se mu na obličeji objevilo, že by se snažil proplížit na hlídku, kolem ruky se mi objevilo docela dost blesků. Pokaždé se pak zase posadil a podíval se zpátky do sešitu, který měl otevřený na stehnech.

Pak, když jsme si to celé vlastně vyjasnili, jsem ho zase začala brát na hlídky. Byl to poslední týden v listopadu, takže jsme se spolu bavili už celý měsíc a Peter už chápal moje posunky. Kdykoliv se mi tvář zakroutila špatným směrem, on to poznal a změnil téma. Věděl, jaké písničky z jeho playlistu mám ráda. Dokonce věděl, jaký typ filmů by měl pustit, když se rozhodnu u nich nakonec přespat.

S May jsme vycházely docela dobře. Naučila mě pár nových receptů a když jsem zrovna neměla co dělat, mohla jsem si být jistá, že mě dobře zaměstná, u sebe na charitě. Vznikla z toho řádka naprosto dokonalých dotek - a ty úplně nejlepší byly, když jsme k May šli pomáhat s Peterem oba dva. Vždycky, i když jsme jenom rozlévali polévku, nasmála jsem se u toho jako malá. 

Ale nebylo to tak, že bych se před ním otevřela jenom já - taky jsem toho kluka znala. Pokaždé, když mluvil o Tonym, jsem věděla, že je jeho největším vzorem. Byl naprostým bláznem do fyziky a chemie a i když jsem vůbec nerozuměla kdykoliv začal mluvit, prostě jsem se usmála a poslouchala. Zbožňoval jakékoliv pop-kulturní reference - a že já jich zrovna málo neměla. Bylo docela jednoduché ho rozesmát.
Zkrátka, začínala jsem toho kluka mít doopravdy ráda. Stávali se z nás nejenom spolupracovníci, ale hlavně přátelé. Před tím jsem věděla, že ho musím ochránit, jelikož by mě Tony vlastnoručně uškrtil, kdyby na Peterovi našel jediný zlomený vlásek nebo maličkou modřinu. Teď jsem věděla, že ho musím ochránit, jelikož bych se nesnášela, kdyby se mu něco stalo. 

Pomalu jsme tedy začali chodit na hlídky - snažila jsem se reagovat jenom na tahání kočiček ze šlamastyk, ale občas jsem si dovolila vyrazit na policejní honičku, nebo tak. Peter měl výslovně zakázáno se k tomu rádiu od Rosse přibližovat na vzdálenost menší, než jeden metr.
Skoro to vypadalo, že se všechno daří, jak má. 

Jak jsme měli ve zvyku, seděli jsme na činžáku, drželi horké čokolády a každý jsme byl zabalený v cestovní larise, aby nám nebyla taková zima. Zrovna jsme probírali, proč jsou novější Star Wars o tolik horší než ty starší a skoro jsme se dostávali na svaté teritorium Pána prstenů a Hobita, když nám rádio zase zahučeli za zády.
Naklonila jsem se a pustila ho nahlas. A v ten moment by se mně nejenže krve nedořezal, ale také se mi najednou vrátily hororové sny o gekonech.

,,Z Jamaicy směrem k St. Albans míří... Bože, ani nevím co to je! Žádáme posily!" Zavolal policistka do vysílačky. Střelila jsem pohledem k Peterovi a nemusela jsem mu ani vidět do očí, abych si byla stoprocentně jistá, že se jeho vnitřní Napoleon právě probral z dřímoty.

,,Lee..." Položil vedle sebe kelímek a se zamračila a zavřela oči. A bylo to tady. Přesně to, co jsem čekala. 
,,Slíbil jsem sice, že se budu držet při zemi... Ale doopravdy tu plánuješ jenom tak sedět a čekat na to, co se vlastně stane? No tak."