Babysitter

3. Udělat dobrý první dojem na puberťáka je zatraceně těžký

Tu noc jsem na posteli v Thorově posteli seděla jako tělo bez duše. Ani pořádná vana a desetiminutové čištění zubů mi nepomohlo se z toho dostat. Přemýšlela jsem, jak to mám celé uchopit, co budu vlastně dělat, protože Tony mi řekl jenom "Hlídej toho kluka". Neřekl mi, že bych s ním měla dělat cokoliv jiného.

Jak jsem se mu měla vůbec představit? Co jsem mu měla říct? Jak bych to měla Peterovi polopatě vysvětlit?

,,Čau Petere. Pamatuješ si, jak v roce 2013 vypadl v New Yorku proud a na Lexington Street se objevil záblesk modrého světla? To jsem byla vlastně já, čau." Zkoušela jsem si představit samu sebe. Sledovala jsem se v zrcadle s rukama v bok, ale pak jsem zavřela hlavou. Pořád jsem neměla dobrou představovací techniku.

Pak jsem se otočila do zrcadla a předvedla ve vzduchu dvě pistolky.

,,Čau Spider-Mane. Jsem Lee. Budu s tebou teď další tři měsíce. Máš radost?" Zakvrdlala jsem s obočím, ale to bylo ještě trapnější, než cokoliv, co jsem vyzkoušela před tím.

,,Rachel?" Natáhla jsem se do postele jen ve velké košili, kterou jsem našla ve skříni, protože moje prádlo bylo k dispozici až zítra, a položila jsem si polštář na lokty.

,,Ano, slečno Semptonová?" Ozvalo se okamžitě. Usmála jsem se, měla jsem ten systém doopravdy ráda.

,,Jak bych měla zapůsobit na kluka, kterému je patnáct? Znáš to, mladí jsou jiní, než za mojí doby. Nechci vypadat jako vykopávka." Přiznala jsem stydlivě. Nechtěla jsem být divná teta hned od začátku; poprvé v životě jsem chtěla na někoho zapůsobit, udělat dojem a představit se jako třeba Thor nebo Stark. To byl můj jediný cíl.

,,Moje databáze, co se týká charisma a správného vystupování, říká, že první dojem dělá neuvěřitelné věci. Myslíte, že by to mohlo pomoct?" Zeptala se Rachel jemně, ale vzápětí promluvila znovu. ,,Ovšem, pokud to není výsledek, se kterým jste stoprocentně spokojená, můžu se poohlédnout po dalších alternativách. Moje zdroje jsou takřka neomezené."

,,Ne, to bude stačit. Děkuju, Rachel." Otočila jsem se na druhý bok a zavřela jsem oči. Takže první dojem? Na tom možná něco bylo. Nikdy jsem nevypadala jako někdo, kdo by měl být respektovaný nebo důležitý; s mým účesem hozeným do stylu rozfoukané slámy, temné kruhy pod očima a make-up používaný jen v případě nejvyšší nouze jsem většinu času vypadala jako bezdomovec, který vylezl z nejzazších hlubin pekel. ,,Dobrou noc."

,,Dobrou noc, slečno Semptonová. Pořádně se vyspěte." Řekla Rachel a všechna světla v pokoji se náhle ztlumila.

Ráno jsem z postele vylezla s novou vůlí v žilách. Kvůli časovému posunu jsem usnula v jednu ráno, ale v šest ráno jsem už byla zase vzhůru. A musela jsem se nachystat doopravdy důkladně; čekalo mě asi šest bodů na nabušeném programu.

Jako první jsem se vydala na ranní běh v lesích kolem základny. Chybělo mi běhat tam se Stevem, rozeběhnout se a běžet do té doby, než mi po čele tekly potůčky potu a svaly na zadku se mi neproměnily v malé, palicí kuličky.
Následovala sprcha, vyzvednutí věcí z prádelny a pěkně velká snídaně. Přecpala jsem se k prasknutí. A taky jsem si vyzvedla všechny věci z prádelny.

Další na programu byl kadeřník a nakoupení si správného odstínu make-upu, což, alespoň podle internetu, bude s mou pletí víc záludné, než jsem si zpočátku myslela.

,,Vypadáš, jako kdybys měla fakt napilno," překvapil mě v zádech známý, ženský hlas. Zastavila jsem se, mělce vydechla a otočila se přímo na Dianu, po jejímž boku kráčel Tony.
Otevřela jsem pusu i náruč a pořádně jsem ji na sebe namáčkla. Ale i tenhle okamžik musel Tony zkazit.