Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Je to ono?

,,Tak jsme tady."

Teta ukázala na jedny dveře. Zadala své heslo a dveře se otevřeli. Vevnitř ovšem nic nebylo.

,,Vždyť tady nic není."

,,To si jenom myslíš."

Teta i já jsme si procházeli místnost. Já se rozhlížela kolem sebe a teta hledala ono žezlo. Vše bylo nejspíš uschované.

,,Azeret, pojď sem za mnou."

Dojdu za ní a všimnu si nápisu. Tato strážná hůl nebo také Feonské žezlo, je majetkem Vibrala Prima. Přečetla jsem si to a všimla si tetiného výrazu. Nejspíš si vzpoměla na svého tátu, tedy na mého dědu.

,,Chybí ti?"

Zeptám se jí, ona mi na to pouze kývne.

,,Jako nikdo..."

Řekne smutným tónem v hlase.

,,Teto... On je navždy tady. Nikdy nezemřel navždy."

Ukážu na jiskru a usměju se.

,,A to kdo ti řekl?"

,,Vybavuju si jak to řekla má matka, tehdy když jsem se ptávala vždy na tátu."

,,Tak tvoje máma byla chytrá a silná femme. A ty seš po ní, aspoň v něčem nejsi po otci."

Usměje se na mě.

,,Tím chceš říct co?"

,,Že máš někdy vezvyku dělat to co můj bratr, tvůj otec."

,,Se nediv když je to můj otec. V mé rodině nenajdeš nikoho plně normálního. Teda snad až na Castelline, ta aspoň trochu normální je."

,,No to máš vlastně pravdu. U tebe v rodině někdo normální? To by nebyla už tvá rodina."

,,A kde je to žezlo?"

,,Uschováno. V době kdy tady pobývali boti z conama spustili ochraný protokol a všechny relikvie byli uschovány do bezpečí. Včetně žezla."

,,Pak to jo."

Teta začala posunovat z divnýma kroužkama a začla něco skládat. Vypadalo to, ze skládá nějaké písmo.

,,Co to děláš?"

,,Je nutné, abych dobře seskládala tento nápis. Je to takový zámek, kteremu rozumím jenom já. Můj otec jej nechal udělat podle mě."

,,A proč podle tebe?"

,,Řekněme, že mého bratra nemusel. Netuším ani pořadně proč, no ale to zase někdy jindy."

Jakmile se tetě podařilo sestavit ony slova jak mají náležet. Schránka se otevřela a navrch pomalu vyjíždělo ono žezlo. Bylo strašně pěkné, hezčí než z obrázku.

,,Páni."

Hlesnu a žezlo obejdu kolem dokola.

,,Vem jej do serv."

Já kývnu a udělám co mi teta řekla. Do serv jsem uchopila žezlo a chvíli si jej prohlížím zblízka... až pak najednou...

,,Je to pravda..."