Fight...

29 8 6
                                    

Oblétaly jsme Cybertron, když teta vypla najednou motory a přistály jsme. ,,To už jsme tady?" Zeptala jsem se jí a ona mi na to pouze kývla. Otevřela nákladový prostor a mě se naskytl pohled na polorozpadlou, obrovskou, válečnou loď. Vyšla jsem tedy ven a zůstala stát těsně před srázem, který onu loď lemoval.

,,Být tebou tam nechodím. Né teď, musíme vyřadit systémy."

,,Proč?"

,,Na téhle lodi šmejdili kdysi autoboti s decepticony a aktivovali její obranné systémy. Takže je musíme vyřadit."

,,A kde je vyřadíme?"

,,Támhle vzadu."

Ukázala na polorozpadlý kokpit, bylo mi jasné že se tam musíme dostat vzduchem, ale i přesto tady byla možnost že nás zabijí obranné systémy. Teda upřímě se divím, že to ještě funguje.

,,Teto? Jak je to dlouho, kdy tady byli autoboti a decepticoni?"

,,Strašně dlouho, to bylo před válkou v Praze. Takže nějakých 10 vornů zpět to je určitě."

,,Ahá..."

,,Plán jak se tam dostat?" Zeptala se mě, já se na ni pouze podívala a usmála jsem se.

,,Co tam musím udělat?"

,,Stačí vyřadit hlavní panel, pak se to deaktivuje."

,,Nech to na mě, teto."

Úsměv jsem prohloubila. Vyskočila jsem dovzduchu a u toho se transformovala. Letěla jsem nad loď a poté jsem začala klesat, to mě odmrštilo nějaké silové pole. Vrátila sem se tedy zpět a rozstřílela jsem ony panely, které silové pole vyvolávaly. Jakmile byly zničeny, zamířila sem přímo k kokpitu. Začaly na mne střílet obranné zbraně, já se transformovala a chvíli sem běžela po střeše. Do serva si vemu meč a začnu kosit zbraně, které po mě pálí.

,,Dá..ej ..zor mě.. ... tam být.. strá... vo...áci..."

Vysílačka se mi sekala, takže jsem skoro nic nepochytila. Po chvilce jsem zjistila co mi teta říkala. Naproti mě se oběvilo osm vojáků, ze zbraněma v servech šli proti mě. Já se tedy zastavila a chvilku je pouze pozorovala, do jednoho serva jsem si vzala blaster a v druhém si nechávám meč od strejdy. ,,Tak jo..." pousměju se.

Rozběhnu se tedy na ně, jeden po mě skočí, já se sklouznu pozemi pod ním. Druhého seknu mečem přes nohy, ten spadne tedy k zemi. Z dalším začnu šermovat, čtvrtého trefím blasterem do obličeje. Poté vystřelím dvě rány a zasáhnu dvě jiskry. ,,Zbývá 6..." řeknu pro sebe.

Zprudka se otočím a jednomu obránci uštědřím ránu do obličeje, ten odletí na dalšího a oba dva skončí na zemi. Mečem se tedy rozmáchnu a zasáhnu další dvě jiskry. ,,Čtyři..." pousměju se. Jeden se na mne rozběhl zepředu, já jsem jej chtěla skopnout před sebe k zemi. On to ovšem vychytal a stihl se sklonit k zemi. Poté mi uštédřil péknou ránu. A já se dostala do sevření.

Jeden mě chytl zezadu a začal mě přiškrcovat, další dva měli nachystané bodné zbraně a mířili s nimi na mě. Ten poslední se připravoval ukončit nejspíš můj život. Meč mi vyhodily z serva. ,,Ne...š po..." znovu se mi sekala vysílačka, takže jsem tetě ani neodpověděla. Místo toho jsem hledala možnosti. A hle našla jsem je. Ten co mě držel, mě chytl (pro něj) blbě. Rychlým pohybem jsem si ho přehodila přes záda na jednoho.

Oboum jsem poté uštědřila kulku do jisker, aby toho nebylo málo tak zůstali stále dva, ale ty už zabiju rychle... snad... kotoulem jsem se dostala ke svému meči. V ten moment dorazila teta a přistála předemě. Já klečela na jednom koleni a sledovala jsem zem. Meč jsem pouze otočila hrotem za mé záda a udělala jsem prudký pohyb za sebe. A zásach, trefila jsem jednu jiskru a druhému jsem propíchla hlavu.

,,Zvládám to." Usměju se na tetu. Poté se postavím a vyrážím k kokpitu. Meč schovám a nechám si pouze blaster. Namířím, nabiju a pálím.

,,Si jako tvůj táta." Prohlásila teta, já jí věnovala pouze úsměv až pochvilce jsme něco řekla.

,,To víš, jsem jeho sparkling."

Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat