Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Příjímání Nováčků

,,Na co je to příjímání nováčků?" Byla první otázka na kterou jsem se po příchodu domů zeptala.

,,Je to jenom na to aby představili nové členy. O nic víc nejde, ale jít tam musíš. Podstoupila to i tvá matka."

Nedokázala jsem tomu uvěřit, ale přesně kvůli tomu, že to podstoupila i má matka jsem odsouhlasila že tam budu.

,,Takže zítra v deset cyklů ráno."

,,Tak brzy?!"

,,Ano Az, tak brzy. A nesnaž se z toho vyvlíknout. Podstoupila to i tvá matka."

,,Šéfka si tady ty..."

,,Ale zachvilku budeš ty."

Protočila jsem optikami a zamířila jsem do pokoje. Musela jsem si jít lehnout, abych byla na zítřek čilá.

Příjímání nováčků

,,Vstávej Az!"

Vzbudila mě teta zavoláním já ovšem vstávat za nic na Cybertronu nechtěla.

,,Ne!"

Křiknu a zůstávám ležet.

,,Tak to v žádném případě holčičko!"

Přijde ke mě a doslova mě vytáhne z tý postele.

,,Ale no ták, teto!"

,,Co? Ne, je devět, dělej!"

Rozkázala mi já ještě celá rozespalá a co rozespalá já spala i ve stoje. Nevím z čeho jsem byla tak unavená, ale ještě bych se ráda prospala.

,,Az šup! Jinak přijdem pozdě!"

,,No jó, už lezu."

Došla jsem na chodbu a čekala na tetu.

,,Nevím kdo tu teď zdržuje, tetičko."

Hodím na ní zákeřný úsměv a ona mi řekne pouze: No jó. Poté se obě vydáváme na místo určení.

Příjímání se konalo v obrovské hale, která byla zdobena fotografiemi velkých vůdců Feonu.

,,Támhle to je?"

Teta ke mě přistoupila a kývla.

,,Ano, toto je tvůj děda. Vibral Prime, držitel Feonského žezla."

,,Feonského žezla? Co to je?"

Podívala jsem se na ni, jakmile si uvědmila co řekla, tak polkla a zašla do řad. Já už musela na přijetí, kde mě přijali. A poté o mě řekli, že jsem právoplatná vůdkyně. S tím měla problém, ale jedna jediná femme. Která se nebála vystoupit z řady.

,,Nemůžete ji nechat jen tak projít! Nemáme ani důkaz o tom, zda vám řekla pravdu!"

Můj pohled se na ni okamžitě a automaticky upřel. Jakmile domluvila, začala jsem sledovat radu ta to odkývala.

,,Jestli má být právoplatná vůdkyně, pak chci souboj!"

Rozhostilo se hrobové ticho a následně se halou rozléhal ohromný šepot.

,,Whinterm, má pravdu."

Odsouhlasil to jeden z rady, ostatní to také odsouhlasili.

,,Jdeš do toho a nebo zalezeš?"

Usmála se na mě ta femme.

,,Já nikdy neutíkám."

V ten moment jsem spatřila tetu jak se na mě dívá naštvaně a zároveň chápavě. Rychle jsme se vydaly domů, kde šla teta ještě nachvilku za mnou.

,,Víš co si právě udělala, Az?"

,,Ehm... jo?"

,,Vážně a co?"

,,Řekla jsem si o to, že chci být vůdkyní."

,,Špatně! Udělala si chybu a blbost v jednom! Udělala si přesně to co kdysi tvá matka."

,,A jak jinak bys to chtěla řešit? Vždyť to nemusí ani nic znamenat. A navíc, radni říkali, že bych proti ní stejně bojovala."

,,No uvidíme, Azy. Dobrou."

Já ji zamávala a šla jsem si sama lehnout.