Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Co to?

,,Co bude teď?"

Zeptá se Castelline, já pohlédnu na mámu a to přejede pohledem po mě, Ariah a zahledí se na místo kde jsou památníky.

,,Máš šanci. Teta ti sice neřekla jak, ale na to máš predacona."

,,Na co?"

,,Ona to sama ví. Vyslyší tě, jen jí řekni co chceš."

Všichni se podíváme na Ariah, která upře optiky na mě a odfrkne si. Já tedy zkusím to co mi poradila máma. Přijdu k Arii, ona mne obmotá krkem a hlavu dá ke mě. Naslouchala mi.

,,Chtěla bych zpátky rodinu."

V momentě se její optiky rozjasnily, ona se postavila na zadní nohy a natáhla se do plné výšky, u toho vydala hluboký hrdelní zvuk a odletěla.

,,Kam to míří?"

Zeptá se Castelline, já nemám sice také ani tušení, ale nechávám to být.

,,Mami?"

,,Ano, Azy?"

Pomalu se vrátím pohledem k ní.

,,Už mě nenechávej samotnou!"

,,Sama si nebyla."

,,Jediný kdo tu zůstal je děda... a umíš si představit jak by to vypadalo?"

,,Pročpak, vždyť byl vzorný ne?"

,,No to právě, že nebyl. Šoupnul mě k tetě a Optimovy. Jakmile ti dva byli fuč, tak mě dostala na starost teta Fanner a strejda Garlind."

,,Kdo že tě hlídal?"

Všimla jsem si jak se v jejích optikách oběvily jiskřičky zlosti.

,,Strejda Garlind."

Zopakovala jsem to, ona se otočila na Megatrona. Ten jakmile spatřil její pohled, tak se posunul o dva kroky dozadu.

,,Máš štěstí, že mám dobrou náladu a jsem tady už já."

Sykne po něm, ona a Castelline jsou snad jediné které po něm dokážou řvát a vůbec mu dokáží odporovat.

,,Měl jsem hodně práce."

,,Myslíš nic nedělání? To byla fakt práce."

,,Ty máš se mnou držet za jedno."

Sykne po Castelline děda. Já se jenom pousměji.

,,Odpovíte mi? Kam míří?"

Podívá se Castelline směrem za Ariah. Všimnu si jak se máma pousmála, ale nechtěla jsem to řešit.

,,Jde změnit budoucnost."

Podívám se za Ariah a sleduji jí dokud nezmizí za budovou.

,,Co bude s námi teď, mami?"

Zeptám se jí.

,,Myslím, že je nejlepší abychom začaly odznovu.... Všichni."

Přejede pohledem po dědovi, Castelline i strejdovi.

,,Všichni potřebujeme nový začátek. V tom máš, Addeath, pravdu."

,,Děkuji Castelline."

Máma se poté zaměří na mě. Já jí na chvíli nevnímám, ale po té chvilce se na ni zaměřím.

,,Copak? Něco vadí?"

Pousměju se na ni.

,,Ne, nevadí..."

Najednou si všimnu nějaké skupiny mechů jak jdou ke mě. To snad není pravda. Pomyslím si a vykročím jim naproti.

,,Co chcete?! Lépe řečeno... Co chceš Elenoore?!"

,,Částečně se ti omluvit."

,,Omluvit?"

,,Ano... Nelhala si v tom, že je tvá matka Addeath. Ovšem to s tím tvým otcem ti pořád nevěřím."

,,Si nevěř."

Otočím se k němu zády a vyrážím k rodině.

,,Hele!"

Vyhrkne najednou Deaneira a ukáže na něco ve vzduchu. Já se tam také podívala a všimla jsem si jak se k nám těžce nese predacon. Netušila jsem co se děje. Až se najednou za ní objevila i stíhačka a v dálce šel slyšela zvuk motoru.

Tak jo :D kapitolka pro KvenaMoon znovu vše nej, nej, nej a NEJ!