Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Dá se vyhnout?

Po tréninku jsme zamířily domů, kde jsem usla hned jak se podemnou oběvila postel. Teď je o pár dní později ráno a já si uvědomím, že se mi blíží souboje. Sotva vstanu, tak jdu trénovat. V hale trávím už skoro půlku dne, a je to jenom dobře. Jde znát, že se lepším a to dost. Teta mi už v trénincích nestačí. Podle ní bych měla jít trénovat z dědou, jenomže ten mě moc nemusí. Nemá mě v oblibě kvůli mého táty.

Ani netuším proč jej vlastně rád nikdy neměl. No ale to je asi další důvod, proč žiju z tetou a strejdou, nikoliv z dědou a Castelline. Samozřejmě když musím, tak s nimi jsem. Castell proti mě nic nemá, podle ní jí připomínam chováním spíše tetu Electru, než jednoho z mých rodičů. Z jedné stránky je to asi dobře, ale... bez uražky.. nechtěla bych být dcerou Optima Prima.

,,Vše v pořádku?" Zeptal se mě jeden voják. Pomalu jsem se na něj otočila. ,,Ty si kdo?" Zeptám se jej, on se opře o rám dveří. ,,Já hlídám halu. Ty?" Zeptal se on mě přihloupě.

,,Nevidíš? Trénuji."

,,Nejsi ty ta, která má bojovat proti Whinterm?"

,,Ano to jsem opravdu já. Proč?"

,,Chtěl jsem se zeptat. Tvými rodiči jsou opravdu Addeath a Lockdown? Dva výjímeční vůdci Feonu?"

,,Eeee... Jasně, že jo." Pohodila jsem servama z mečem v servu, on si jej všiml a trochu se zarazil.

,,Vy máte meč Optima Prima?"

,,Ano, ano mám ho."

,,Jak jste se k němu dostala?"

,,Přes mou tetu. Ostatně Optimus byl rodinný známý."

,,Takže to jste vy? Ta která má zavést na Cybertronu mír mezi všemi obyvateli."

Absolutně jsme netušila o co tady právě teď šlo. Nerozumněla jsem co to tady říkal.

,,Promiň nerozumím ti."

,,Ach... vám to ještě nikdo nezdělil. Pak nechci být ten první."

Já zamyšleně hleděla na jedno místo, a když se podívám na místo kde stál ten mech, tak tam již nebyl. Řekla jsem si, že jsem už přetrénovaná, že to byla halucinace. Pak jsem tedy zamířila zpátky domů. Bylo to úchvatné místo, myslím tohle město. Tolik si toho obyvatelé vytrpěli a o tolik přišly, a přesto patří k prvnímu nejvyspělejšímu městu.

Teta na mne již nedočkavě čekala, chtěla mi něco oznámit. ,,Tady si. Mám pro tebe novinu." Rozjasnily se jí optiky. ,,Nuže? poslouchám." Natočím audioreceptor a poslouchám jí. ,,Musely by jsme porušit ovšem rozkazy radních aby to mohlo všechno vyjít a klapnout, tak jak má." Zbytečně okolo toho říká nepodstatný věci, zatím. ,,Není problém. Já ráda porušuji." Usměju se na ni. ,Jde se vyhnout souboji."