Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Před válkou

Po pár dnech se začali ulice plnit loděma jiných měst. Na své straně máme více jak 200 tisíc vojáků. Všichni ví moc dobře do čeho se upsali, co je čeká. Dnes se mám sejít z vůdcema jednotek a projednat s nimi strategii. Vše co se děje ve městě sleduji z mého pokoje. Válka bude krutá, ale to války bývají. Vím jak má matka nechtěla, abych toto poznala. No, ale Temnota je holt Temnota. Na dveře mi zaklepe nějaký voják.

,,Ano?"

,,Již na vás čekají.."

Já kývnu na souhlas a on opustí místnost. Po chvilce se rozhodnu jít k těm, kteří na mne čekají. Dojdu za nimi do místnosti a oni sedí okolo kulatého stolu. Jakmile mě uvidí, postaví se. Já jim servem pokynu, že mají sedět. Sama se usadím na jedno volné místo.

,,Takže... Jak to vypadá z vybavením?"

Optám se vojáka po mé pravici.

,,Lodě jsou vyzbrojeny na maximum. Vojáci dopilovávají svá umění či zbraně. Budou připraveni snad do dvou dnů, maximálně."

,,To ráda slyším. Jak to vypadá z obranama?"

,,Slibně, ještě se zjišťuje zda nepudou vylepšit."

,,Co femme, sparkling a youngling?"

,,Ti jsou již na zabezpečených místech. Tam je nenajdou."

,,Dobře, musím uznat, že jste dobří."

Pousměju se, poté se oni zeptají mě na otázku: Budou s náma predaconi? A můj úsměv zmizí.

,,Nejspíše ne, nebudou s náma bojovat."

,,Lady, bez nich to nezvládneme!"

,,Zvládneme..."

Všichni se mi mé rozhodnutí snaží vymluvit. Jenomže já jsem rozhodnutá. A pomalu mi začala docházet trpělivost, až mi po chvilce došla.

,,Dost!"

Z celého stolu se zhodí všechny věci, vinou mé moci.

,,Já se rozhodla a nikdo, nikdo to nezmění!"

,,A co udělali tak strašného?"

,,Proč myslíte, že je má teta mrtvá, a ve stejnou dobu odešli i predaconi?"

,,To oni?"

,,Ano! Ariah jí zabila!"

,,A nevlezla jí ta Temnota do hlavy?"

Já pokrčila rameny.

,,Ale i tak ji zabila! I tak zabila mou tetu!"

Zvednu se a odkráčím si to ven, venku se transformuju a odletím na jednu ze střech. Dívám se na celý Feon, najednou mě vyruší hlas.

,,Věděla jsem, že tě zde najdu."

Otočím se na Fireline.

,,Co tady děláš?"

,,Chci se ti omluvit. Vím, že jsme nezačaly nejlépe."

,,No to nezačaly."

,,Omlouvám se ti, jak jsem na tebe vyjela. Jenom mi chybí."

,,To chápu Far. A omluvu přijímám, ale jedno je pravda... nic jsem neudělala, proto abych jí zachránila."

,,Nemohla si. Bylo by to příliš riskantní. Teď je důležité zachránit Feon. Matka i strejda by si to přáli."

,,A Fireline?"

,,Hmmm..."

,,Ty znáš mého otce?"

Lehce se zasměje, věnuje mi pohled a poté se koukne před sebe.

,,Osobně ne. Nikdy jsem jej neviděla naživo. Vždy mi o něm vyprávěla matka a nebo otec."

,,A jenom v dobrém? doufám."

,,No z matčiny strany to bylo jak kdy, ale z otcovy..."

Zasmály jsme se obě.

,,Tak naši tátové se nenáviděli. To je jasné, že o něm nebude mít dobrý mínění. A co si myslíš ty?"

,,Až jej poznám, tak ti to řeknu."

Zasmějeme se tomu obě, protože pravda je taková, že jej asi nikdy neuvidí.