Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Si stejná jako táta...

,,To není možné..."

Hlesne děda a pomalu se rozejde k té femme. Já zůstanu stát vedle strejdy, všimnu si jak si děda schoval zbraň a zastavil se těsně za ní. Já se chci rozejít k němu, ale to mě zastaví strejda.

,,Nechoď tam."

,,Ale strejdo, vždyť..."

,,Žádné vždyť a ani ale. Nech je nachvilku samotné. Na tebe přijde řada, to se neboj."

,,Fajn, přemluvil si mě. Ty ji poznáváš?"

Strejda se prvně podíval na ni a poté zpět na mě.

,,Je jasné, že já i Megatron ji poznáme. Ovšem ty...."

Ukázal na mě.

,,Co? Co já?"

Zarazím se, netuším co tímto gestem myslel. Ba naopak, ještě více mě to zmátlo.

,,Ty si tu dotyčnou nemůžeš jen tak pamatovat. Ikdyž možná ti přijde povědomá."

,,Jí bych měla znát?"

,,Ano. Měla by si. A teď ti řeknu jedno... zrak tě nebude šálit. Je to pravda koho uvidíš."

,,Dobře. Děkuji, ale toto mě vůbec neuklidnilo."

Společně se bavíme i nadále, pak nás vyruší děda, když si mě zavolá k sobě. Doplnil tam poznámku, kterou mířil k Optimovi.

,,Ty stůj tam, kde si!"

Já dojdu k dědovi.

,,Víš kdo to je?"

,,Mám tušení, Azeret."

Mé jméno poměrně zdůraznil. Jakmile jej ovšem řekl, tak se ta femme napřímila a poslouchala to. Šlo vidět, že něco není v úplném pořádku jak se může zdát. Děda se poté natočil k ní.

,,Otoč se a ukaž zda si ta, kterou myslím."

Ani ve snu jsem netušila na koho děda teď myslí a nikdo mě nenapadal. Poté se na nás ta femme pomalu otočila. Její optiky byli velmi zvláštní, měly ohnivě oranžovou barvu. Na servu si zasunula meč a místo toho aby pohled směřovala od nás pryč, tak jej na nás upřela. Ikdyž... teď si uvědumuju, že mi někoho pekelně moc připomíná.

,,Jak je to možné?"

Zeptá se děda a nepřestává udiveným pohledem sledovat tu femm. Já se na ni zaměřila a snažila jsem si vzpomenout odkud jí mohu znát. Ta dotyčná na tu otázku neodpověděla, pouze upřela zrak na mě. Já se zadívala na ni. Udělám dva kroky kupředu.

,,Azeret.."

,,Ne!"

Zabrzdím jej uprostřed věty. On od nás poté odstoupí dál, zajde až k strejdovi.

,,Si stejná jako tvůj táta..."

Já se trochu zastavím. Nejspíš... nebo spíš určitě mi došlo kdo to je.

,,Jak to můžete vědět?"

Pronesu roztřeseným hlasem. V optikách se mi nahrnuly slzy, protože mi jej připoměla.

,,Nepoznáváš mě, ale matka pozná své sparkling vždycky."

,,Ma.. ma... mami?"

Nedokázala jsem to slovo ze sebe dostat. Ona mi na ti kývla a já neudržela slzy.

,,Pojď sem."

Já okamžitě vpadla do její náruče, po deseti letech.... po tak dlouhé době, jsem ji znovu spatřila. Nás obě přemohly slzy radosti.

,,Jak je možné, že si tady?"

,,Nejsi připravená velet a ten dole mi dal další šanci. Jsem tu jenom kvůli tobě, Azy."

,,Tolik si mi chyběla a táta... ten mi chybí taky... strašně moc."

,,Neboj se. On tebe nikdy neopustí."

Od sebe se odtáhneme a dorazíme za Optimem a Megatronem s Castelline.