Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Dynasty

,,Naplň svůj osud, Azeret."

Z touto poslední větou, tetě uhasla jiskra. Klečím vedle její bezduché protoformy, uslzenýma optikama jsem nic neviděla jenom několik šmouch jak míří k nám. Po chvilce mi dojde, že to jsou vojáci Feonu. Z jejich pomocí jsem se dostala domů a zalezla jsem do pokoje na pár dní. Nechtěla a nemohla jsem z nikým mluvit.

Na dveře mého pokoje někdo zaklepe. Já zrovna posedávám na jedné z beden, které mám dané u okna a koukám ven. Neodpovím, chci být vklidu a bez toho aniž by mě někdo rušil. Dveře se otevřeli, já otočila hlavu ještě více k oknu. Neviděla jsme tedy kdo přišel.

,,Lady, chceme aby jste se zúčastnila rozloučení z vaší tetou."

,,Přijdu tam."

,,Začíná zítra. V 10 cyklů."

,,Dobře, děkuji."

Podívám se letmo na vojáka, který zrovna zavíral dveře a šel pryč. Já se vrátila zpět ke své předešlé činnosti. Znovu jsem zírala z okna a užíralo mě svědomí. Neměla jsem to dopustit. Teď už musím bojovat, musím pomstít nejen tetu, ale také celou mou rodinu. Tohle všechno mi vzalo více než cokoliv jiného. A mám pocit, že to je má vina.

Že já jsem ten důvod proč všichni umírají. Že za to mohu prostě já. Každý by mi řekl, že nemohu... jenomže... mě to tak přijde. Já mám zachránit Cybertron a nedokážu ochránit ani svou rodinu? To nedokážu. Nyní to vím více jak na 100%.

**

Je devět cyklů a padesátpět cyklů a já, společně z dalšími přihlížíme obřadu. Kdyby jsem tu nebyla kvůli tety, tak tu ani nejsem. Po obřadu přijdu k jejímu památníku, byl hned vedle máminého a tátového. Naproti tetinému stála má sestřenka.

,,Upřímnou soustrast."

Řeknu jí.

,,Díky." Osočí mě.

,,Hele. Já vím, že mě nemusíš. Ale teď budu potřebovat abychom jsme se usmířily a byly za jedno."

,,S tebou? Nikdy! Nebýt tebe tak by žila!"

,,Teď je čas to napravit. Vím, že to je těžké... ale strašně tě prosím. Přece nechceš aby zemřela zbytečně?"

Nadále mě neposlouchala a odešla pryč, já tam zůstala naproti otcovému památníku.

,,Nedokážu to. Poprvé si se zmýlil, tati."

Hlavou mi v tenhle moment projížděly všechny mé vzpomínky na rodinu. Nejen na rodiče, ale i na tetu Fanner či Electru... chyběli mi všichni.

,,Ale kvůli vám to zkusím. Zkusím vás pomstít!"