Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

To je překvapení...

Po mé otázce se rozlehl polotichý smích. Podívala jsem se po všech, po celé mé rodině. Z pohledu mě vyrušil děda, který oslovil mého tátu. Ti dva si tedy šli promluvit, pravda je, že jediné co jsem slyšela byla věta od dědy a zněla:

,,Mýlil jsem se v tobě."

Poté oba dva upřeli pohledy na mě a mámu. Obě jsme jim věnovaly úsměv, bylo fajn vidět, jak se vše srovnává. Jakmile si dořekli co potřebovali vrátili se na svá původní místa.

,,Azeret..."

Osloví mě Optimus, hlavu tedy natočím na něj.

,,Ano?"

,,Chtěl jsem s tebou probrat jednu důležitou věc."

,,Můžeš... poslouchám."

,,Dobrá... Nuže... Rozhodl jsem se pro jeden krok."

,,Jaký?"

Po mé otázce nachvíli stichl, pak mi pouze řekl, že to bude překvapení. Ovšem nemám se prý bát. Já kývla a udělala jsem pár kroků dozadu.

,,Za dva dny v Iaconu."

Oznámí nám všem Optimus, všichni přikývneme na souhlas.

,,Co letíme domů?"

Slyšela jsem otázku mé mámy.

,,Jasně."

Usměju se a přijdu k Ariah. Ona se skrčí, nastaví mi své křídlo a já po něm vylezu na její hřbet.

,,Chcete svézt?"

Podívám se na rodiče, ti mi odpoví že ne. Ariah se tedy vzepře na zadní, roztáhla křídla a z její tlamy vyšlehly plameny, já se chytnu jejího krku. Poté prudce několikrát máchla křídly a vznesly jsme se dovzduchu. Domů, Ari.

Obě jsme zamířily i z naší armádou domů. Máma s tátou letěli v jedné lodi. Do Feonu to nebylo daleko, naopak blízko. Dorazili jsme tam tedy skoro všichni. No, to jste mrli vidět jak feoňané byli šťastní, že se jim vrátili vůdci. Po přistání seskočím z Ari a dojdu k rodičům.

,,Vemete to za mě? Nejsem připravená je vést."

U poslední části se podívám po všech kteří nás přišli uvítat. Samozřejmě jsem měla na mysli i ostatní, kteří byli v nedohlednu. Máma nic neříkala, pouze, tak jako já, věnovala pohled tátovi. Táta se naopak koukl na mámu, která nenápadně kývla, a pak na mě.

,,Vememe to na sebe, Azy."

Já pomalu kývnu a u toho mu poděkuju. Všichni jsme šli krokem uličkou, kterou udělali ti, kteří se na nás šli podívat. Došli jsme tedy až k paláci, kde čekala již nějaká femm, byla to ta poradkyně rady.

,,Vítejte zpět. Město je jen ve vaší režii."

Lehce se mi poklonila, mířila tu větu na mě. Já jí řekla, že vůdkyní nejsem já, ale mí rodiče. Ona je tedy přivítala a po chvilce nás nechala již napokoji. Společně jsme se šli nejprve ubytovat, a tím, že já přenechala rodičům jejich starý pokoj a já si vzala od tety Fanner.