Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Pasuji tě na..

Dva dny ubíhaly opravdu nejpomaleji jak mohly. Během dvou dnů se toho moc nestalo, až na to, že všichni v Feonu uvítali "nové" vůdce nic zajímavého. Já se tak různě ochomítala Feonem a přemýšlela jsem nad tím co asi strejda myslí tím překvapením. No ale nyní už jsou dva dny pryč a všichni se společně dostavíme do Iaconu k společenské hale. Před halou stáli snad všichni obyvatelé Cybertronu.

,,Nervózní?" Dojde k nám teta Electra, já pokrčím na odpověď pouze rameny.

,,Nebuď... nemáš se čeho bát. Budeme tam všichni."

Lehce mě uklidnila, ale stále jsem byla nesvá.

,,No, ale k věci... Addeath, Lockdowne..." poukázala na mé rodiče.

,,...Vy dva pudete jako první. A Azy." Otočila se na mě. ,,Ty pudeš jako úplně nakonec."

Já jí to odsouhlasila. Teta od nás odešla a zamířila dovnitř do haly. ,,Dopadne to dobře. Nemáš se čeho bát." Řekne mi máma, takže o tom něco ví. Ona ví o tom co se přichystalo.

,,Vy to víte co se chystá?" Položím oboum lehkou otázku na ní mi oba zakývou, že to vědí. Oba dva se poté společně rozejdou do haly.

,,Máma pro tebe přijde. A neboj zvládneš to." Otočí se na mě táta, já nervózně pouze kývnu, že to snad zvládnu.

,,Tati..." zavolám na něj, on se ke mě nazpět otočí a dorazí za mnou.

,,Copak?"

,,Nepůjdete oba dva. Budu radši."

,,Tak dobrá, jak si přeješ." Věnoval mi úsměv a vrátil se za mámou, společně pak šli do haly. Jakmile zmizí z mých optik, tak začnu přemýšlet co se může dít. Neměla jsem ani tušení co se dít mohlo, a ani mě nic nenapadalo. V myšlenkách jsem se zaobírala asi dlouhou dobu, protože mě poté vyrušili mí rodiče, že mám jít už dovnitř. Rozejdu se k nim a s nimi po boku vcházím dovnitř. Byli tam všichni... řekněme, že tam byl celý Cybertron.

Mnoho tváří jsem poznávala, ale mnoho také ne. Podívám se dopředu před sebe a uvidím jak na vyvýšeném místě stojí Optimus, na jeho pravé straně Megatron, Castelline z Electrou stáli kousek od nich. Když jsem procházela uličkou, tak si mne všichni prohlíželi. Lehce jsem se pousmála, úsměv mi opadl až když, jsme dorazili k jevišti.

,,Běž před něj." Řekla mi máma a šla za Castell a tetou. Táta došel k Megatronovi a kývl jak mu, tak Optimovi na pozdrav. Já se postavila před Optima s tím, že jsem absolutně netušila o co jde.

,,Azeret Addeath Downová. Za velmi velkou statečnost, kterou si projevila během poslední bitvy. Za tvou obětavost pro obyvatele. Za to, že si dokázala zachránit Cybertron. Za tvé činy... a proto tě žadám poklekni."

Já chvíli váhala, poté jsem se podívala na tátu, který kývl. Já tedy poklekla na jedno koleno a serva jsem si položila na to druhé. Optimus vzal svůj meč a přiložil mi jej k ramenu.

,,Pasuji tě..."

Přiložil meč na druhé rameno.

,,Na rytířku Cybertronu."

Poté meč zabodl před sebe a já se postavila. Naznačil ať přiložím serva na konec meče, to jsem také udělala.

,,Slib, že nezneužiješ svou moc..."

,,Slibuju."

,,Budeš velet spravedlivě..."

,,Slibuji."

,,Azeret Addeath Downová od této chvíle se to podrobují všichni obyvatelé Cybertronu!"

Najednou se rozhostil otevřený potlesk, já byla štěstím bez sebe.

,,Nech si jej."

Řekl mi, a tak jsem si vzala jeho meč do serva.

,,Děkuji."

Strejda mi na to pokýval hlavou a odstoupil dozadu, poté za mnou dorazila teta, Castelline, máma a děda. Oni mi popřáli. Jako poslední ke mě došel i táta.

,,Vždy jsem ti věřil a vyplatilo se."

,,Děkuji, tati. Jenom díky tobě... a samozřejmě mámě, jsem tam kde jsem. Bez vás bych nebyla nic víc."

,,Nemáš zač."

Já jej objala a on mi objetí oplatil.