Azeret... Darkness Comes Alive [DOKONČENÉ]

Mírová dohoda... atd...

Po vřelém přivítání s tátou jsem se i z oběma rodiči vydala nazpátek k ostatním. Jakmile jsme se přidali k ostatním, tak táta mě i mámu objal okolo ramen. Všimla jsem si jak si mě teta Electra prohlížela, její pohled začala utíkat na mámu, poté na mě a nakonec na tátu. Zkoumala na koho jsem více podobná. Zda mámě nebo tátovi.

,,Azeret.."

Oslovil mě děda, já na něj upřela pohled. Nemusela jsem ani nic říct.

,,Omlouvám se ti jak jsem se k tobě choval. Mýlil jsem se v tobě...."

Pohledem přejel i po mých rodičích.

,,...Ve vás všech."

Na dědově tváři jsem spatřila nepatrný náznak úsměvu.

,,To je v pořádku, dědo."

Usměju se na něj a nadále jej pozoruju.

Pohled Addeath

Po chvilce tichého stání jsem šla k Megatronovi. Jakmile si všiml, že miřím k němu, tak znejistěl. Měl snad strach? Ne... byl nervózní? Možná..

,,Chci se ti omluvit tati, za všechno co jsem kdy způsobila. Nebyli to pěkné věci, ale snad to..."

,,Pochopím? Ano, jednala si, tak kvůli němu."

Dořekl za mne větu a zároveň mi na ní odpověděl.

,,Ne, kvůli němu ne. Kvůli sobě. Doufám, že mi odpustíš."

Tu poslední větu až skoro zašeptám, tak aby ji slyšel jen a pouze táta.

,,Ovšem, že ti odpustím Addeath. Si má dcera a tou navždy budeš."

Já mu na to kývla, poté se vedle mě oběvila má sestra Electra.

,,I já se ti, tati, omlouvám."

Obě jsme šly za ním se stejným úmyslem.

,,Pojďte ke mě."

Obě nás vzal okolo ramen.

,,Nikdy jste mě neranily. Zklamaly jste mne možná trochu, ale obě..."

Přejel pohledem po Primovi a Lockovi.

,,Obě jste šly za svou jiskrou. Lepší dcery jsem nikdy nemohl ani po Primusovi chtít."

Obě jsme se podívaly na sebe a pak na otce. Pochvíli jsme odstoupily od něj a postavily jsme se z Electrou naproti sobě.

,,Děkuji." Poděkuji Electře za výchovu mé dcery.

,,Za co?"

,,No za to, že ty a Optimus, jste se ujmuli Azeret."

,,To nestojí za řeč."

,,Lock by to nikdy neřekl, takže to říkám i za něj. Děkuju, vám oběma."

To vám oběma jsem zdůraznila a podívala se na Optima, který mi na to pouze kývl.

,,Budeme zase sestramy Ady?"

Její otázka mě lehce zarazila, ale nemohla jsem neodmítnout.

,,To je samozřejmost, Electro."

Pohled Azeret

Po nějakém tom kliku se usmířila má matka z tetou Electrou. Poté se obě vrátily ke svým sparkmatům.

,,Nuže? Smím mít prozbu?"

Obrátím svou otázku na všechny, tedy hlavně na tátu, strejdu a dědu. Všichni mi věnujou pozornost a tak spustím.

,,Moc vás prosím, zkuste se mi nepozabijet, takže chci mírovou dohodu."

,,Není problém."

Řeknou téměř jednohlasně.

,,A taky mám jednu prosbu na vás."

Otočím se k rodičům.

,,Jakoupak?" Optala se mě máma.

,,Už žádného sourozence, prosím."