Max Tears [1] ✔️ Avengers

8 | Maska laskavosti

- Max, dva dny poté -

,, Být tebou, spolupracuju děvče."
Prudké trhnutí pouty na rukou. Z mých úst se vyhrne syknutí.
,,Děvče říkej svý starý, ne mě." přecedila jsem skrz zuby na gorilu, která mne surově táhla k výslechu. Gorila zmlkla a mou poznámku se rozhodla ignorovat. Ostražitě jsem se rozhlížela kolem sebe a snažila jsem se si alespoň trošku pamatovat z toho, kde se nacházím.

Když jsme s gorilou procházely kolem různých laboratoří a nejspíše zasedacích místností, všechny hlavě se na mne zděšeně otáčely.
A najednou jsem je viděla. Stáli tam oba dva. Bruce Banner a Anthony Stark.
Nemyslete si, že jsem v cele jen marnila čas, můj "společník" toho o Avengers věděl hodně.

A měl velikou touhu mi to sdělovat když jsem se chystala jít spát..
Bruce si mne všiml a poplašeně se na mne obrátil. Obrátil se i Stark s pytlíčkem něčeho v ruce.
Stark se zamračil a pytlíček položil. Došel ke dveřím a chystal se je otevřít.
,, Tony, já si nemyslím že je to dobrý nápad.." natáhl za ním ruku Banner a nejistě se po mě podíval. Zazubila jsem se směrem k nim, načež jsem si vysloužila další škubnutí rukama ze strany gorily. Otráveně jsem se opět začala věnovat cestě přede mnou.

Došli jsme před dveře, kde mi byli sundány pouta a byla jsem doslova vhozena do prostřední výslechové místnosti.  Rozplácla jsem se na zemi a hodila po gorile výhružných pohled. Chlap se jen zasmál a se slovy Buď hodná, zabouchl dveře. Zvedla jsem se a rozhlédla se. Místnost se zrcadly, jak originální. Začala jsem se soustředit na svůj sluch, abych zaznamenala alespoň nějaké známky lidí za oným děsně tajným zrcadlem.

,, Natasho, ona je nebezpečná. Navíc o ní nic nevíme, pošlete tam mě. Zná mě a dokážu ji přesvědčit." Mužský hlas. Jelikož byla celá místnost z mojí strany zvukotěsná, musím uznat vcelku slušně, měla jsem problém rozeznat komu hlas patří.

,, Ale já to potřebuji vědět, ona měla úplně totožný styl boje jako já. Musím si to ověřit." ozval se ženský hlas. Byl velice naléhavý, žena byla pevně rozhodnuta jít si za svým, ale proč?
Byla to snad ona zrzka, se kterou jsem bojovala na Triskalonu a až po jejím menším záseku, se mí ji podařilo sejmout?

,, Natasho..potřebujeme dostat ty informace. Tvoje problémy jdou automaticky stranou, chápeš? "

,, Možná bych se jí mohla dostat do hlavy, ale bylo by to moc vyčerpávající. Navíc bych zjistila jen útržky informací. Spíše vzpomínky než informace." ozval se sametový hlas.
Dostat do hlavy? To bude určitě Wanda Maximoff. Scarlet Witch.

,, Wando.." ozval se další hlas který se po chvilce odmlčel.
,, To nebude třeba, dostaneme to z ní sami"

Dostaneme? To ze mne chtějí ty informace vymlátit?

Po chvilce, kdy už jsem nic neslyšela, vrzly dveře a dovnitř vešla vdova. Měla na čele náplast a její pravá ruka byla něčím obvázána. Má tvář se zkřivila do falešného úsměvu. Stoupla si tak dva metry ode mne a zírala na mne. Pokaždé, když chtěla něco říci, ústa zase zavřela a slova se tak rozplynula bůh ví kam.

,, Tohle je ten nejhorší výslech, který jsem kdy viděla.." protáhla jsem a uchechtla se. Otočila jsem se a sedla si na židli, která byla naproti té druhé. Mezi židlemi se nacházel stůl a zabraňoval tak případnému nechtěnému styku mezi vyslýchajícím a člověkem, jenž byl vyslýchán. Vdova, budeme jí tedy říkat Natasha, mne celou dobu pozorovala. Věděla jsem to. Sledovala každý můj pohyb, nádech, sledovala i mé občasné pohledy, jenž jsem posílala právě jí. Usadila se naproti mne a položila si ruce na stůl. Všechny hlasy za zrcadlem rázem utichly. Všichni totiž chtěli vědět, co si zločinec s vdovou poví.