Max Tears [1] ✔️ Avengers

37 | ~ Epilog ~

První, čeho jsem si během té chvíli všimla bylo, že mi v rukách pulzuje elektřina. Bylo to mou nervozitou. Nebyla jsem ani tak nervózní, jako v tuhle chvíli ostražitá.

Pero samovolně jelo po papíru a čmáralo můj podpis na papíry, které byli snad na nekonečné hroudě papírů. „Upadne mi ruka.." zavrčela jsem si pro sebe, když už jsem podepisovala snad desátý papír o tom, že budu sloužit lidem, jako nějaký voják.

Čistě teoreticky jsem se teď upsala ďáblu. Tohle je celkem přesné popsání mého stavu. Nick Fury je svým způsobem druh nějakého démonického zla a každou chvíli mi obezřetně koukla pod ruce.

„Budete mě kontrolovat ještě hodně dlouho?" zavrčela jsem nepříjemně. Tu noc předtím jsem se moc nevyspala. Kdo by také spal, kdyby se chystal druhý den dobrovolně eskortovat do S.H.I.E.L.D.u a podepsat zde smlouvu.

Nick Fury vstal ze židle a spojil si ruce za zády, jakmile začal skrz další skleněnou stěnu koukat na New York, položený ještě v ranním duchu.
„Nemáte důvod být nervózní." řekl prostě.

„Snažíte se mě uklidnit?" uchechtla jsem se při podepisování dalšího papíru.

„Dalo by se to tak říct." pousmál se a otočil se na mne. To už jsem podepisovala poslední papír s pocitem, že mi každou chvílí odpadne ruka.

„Psychicky rozložený Avenger mi bude k ničemu." dodal posměšně a rýpavě. Kývla jsem na souhlas, propisku si zastrčila do kapsy a vstala jsem od stolu. Chystala jsem se odejít, ale zastavila jsem se. Opřela jsem se rukama o hranu stolu a zvedla jsem k Nickovi pohled.

„Ale proč já?" zeptala jsem se tiše. V kanceláři bylo naprosté ticho, které protnula pouze moje otázka. Nick Fury se ušklíbl a zasedl zpět za svůj stůl, kde si spojil ruce u sebe a významným pohledem se mi podíval do tváře.

„Protože duší, jste byla avengerem vždy. Byla jste jen navedena na špatné straně." odpověděl.

„Hm." zabručela jsem nazpátek, stále se držíc se hrany černého stolu, taženého do velkého oválu.

Pustila jsem se stolu a na svého nového „šéfa" se podívala. „Díky." kývla jsem směrem k němu.

Neočekávala jsem ani žádnou odpověď, proto jsem se pomalu otočila na patě a vydala se ven z kanceláře. Ale ještě, než jsem sáhla na kliku, zastavil mne jeho hlas, který mne donutil se znovu otočit zpátky.

„Máte zač, slečno Tears, stalo to hodně přemáhání u OSN." povytáhl jedné koutek vzhůru, než dodal:

„Vítejte u Avengers." kývl na mne, načež jsem se usmála. „Udělali jste ze mě hroznou měkkotu." utrousila jsem, když jsem za kliku opravdu brala a vydávala jsem se ven. „To byl účel." slyšela jsem ještě Furyho, než se za mnou zaklaply dveře.

„Máte mou propisku!" zaslechla jsem z kanceláře.

„Nechám si ji, budu ji brát jako suvenýr!" křikla jsem nazpátek, než jsem se otočila na nic nechápající ostatní.

Jen co jsem se ocitla na chodbě, všichni po postupně zvedli ze židle. A když všichni, tak myslím většinu. Kdo zůstal na základně byl Bucky, Wanda a Vision, což tak nějak všichni chápali, jelikož Wanda s Visionem se dlouho neviděli. Tak trochu jsem se vám v tom chaosu zapomněla zmínit, že se po té akci Vision dobrovolně uchýlil na nějaký čas od nás všech, prý, aby si srovnal myšlenky a zjistil, kdo ho tenkrát proměnil na stroj k hromadnému ničení. Nikdo mu to nebral, všichni to chápali a mne osobně to hodilo více do klidu, jelikož jsem se už nemusela bát, že se něco takového bude opakovat.
Teď jsme byli všichni tak nějak pohromadě a byť jsem se jim to snažila vymluvit, tihle se do jetu, který mířil na základnu, narvali a odmítali si vystoupit.