Max Tears [1] ✔️ Avengers

16 | Thor two series

Au. Doprdele.

Přijdu si jako po hrozně velké a zvrácené chlastačce. Otevřela jsem omámeně oči a než si moje oči zvykly poměrně ostrému světlu, musela jsem otevírání očí několikrát odložit na neurčito.

Tak si to shrnu. Za dva dny. Za ty pitomé dva dny jsem stihla spoustu věcí. Ukrást sérum, malém přejet pár lidí na motorce, nechat se malém zabít Starkem, pak málem přizabít Starka, zdrogovat Starka, málem se utopit ve vaně kvůli vymyšleným věcím mého mozku a nakonec..Scarlet Witch mne uspala a uložila do něčeho měkkého, abych náhodou nabubřelému miliardáři nerozbila ksicht.

Znovu jsem opatrně otevřela oči a rozkoukala se.
Kolem mne nikdo nebyl. Všude bylo ticho. Tělo se mi pomalu zvedlo do svislé podoby a ruka vjela opatrně do vlasů, za účelem srovnat jemný rozcuch. Tichou místnosti se ozval můj unavený výdech, který nabudil mou mysl. Nabudil ji natolik, že se mi do hlavy opět vrátila vzpomínka. Ta vzpomínka, která mě posledních pár hodin skutečně děsila.
Bolestivě jsem si mnula spánky a vzpomínala na ten skvělý pocit, když se má pěst dotkla Starkova obličeje. Pro sebe jsem se usmála. Stále jsem ve formě.

„Byla to pořádná rána, proč jsi mu takhle vrazila?" ozvalo se za mnou. Poznala jsem ten hlas. Hawkye.
„Nestarej se." odsekla jsem hrubě a vstala z měkké pohovky.
„Brečel alespoň?" uchechtla jsem se pro sebe a natočila se přímo k lukostřelci. Byla to spíše odlehčující otázka, nechtěla jsem před tím být tolik hrubá. Navíc mi došlo, že to on je ten agent, který s nebojácnou vdovou figuruje v mých vizích..
Mohl by se mi hodit.
„Ani ne, ale stálo to hodně přemlouvání, aby to ihned po plastice neroztroubil Furymu..Nechápu, kde se to v tobě vzalo." začal mě kárat, když jsem k němu přisedla na barovou stoličku.

„Vy nic nechápete." ušklíbla jsem se a vzala mu ještě nenačatou vodu, která ležérně postávala před ním. Otevřel ústa, aby něco namítnul, ale když jsem si ji přiložila k puse, abych smočila své rty, zase sklapnul a místo toho rezignovaně vzdychl.
„Kde jsi tu věc vzala?" zeptal se po chvíli, kdy jsem petku zavřela a položila ji zpět. Kolem ní se utvořil malý flíček vody, kvůli kapce, která po flašce stekla a přilepila se na linku. Tázavě jsem se po něm podívala a když jsem zaregistrovala, že hypnotizuje kapsu se sérem, semkla jsem rty do úzké linky.

„Nic ti do toho není." snažila jsem se ho odbýt, ale byl jako žvýkačka na podrážce. Lepil se a bylo těžké ho setřást, nebo otřít o trávu. Navíc hrozilo, stejně jako při odstraňování žvýkačky o trávník, že si něco našlápnete...
„Je, pokud budeš jedna z nás. Avenger." svraštil obočí a opřel se loktem o desku, při skenování mé osoby, snažící se nepotopit celou předešlou snahu.
„Vy s tím všichni naděláte..Jste vlastně jenom parta podivínů ve směšných oblečcích, co si říkají ochránci Ameriky a světa. Vůbec nic nevíte o lidech jako jsme my, ale stíháte nás všechny odsuzovat."
vydechla jsem otráveně, při čemž jsem si mohla všimnout jeho měnícího-se výrazu.
Chystal se na odpověď, ale místo toho jsem mu do ksichtu vpálila tu jedinou větu. Nedokázala jsem si pomoct. Věta mi stále v hlavě naskakovala.
„Co víš o mne a Natashe." až s překvapením jsem pozorovala, jak byl z mého hlasu najednou cítit tak chladný tón. Věta zazněla jako břitva a značně překvapila i jeho. Propalovala jsem ho až nepříjemným pohledem, pod kterým se podivně vrtěl na židli, která při každém tom pohybu nepříjemně zavrzala.

„Jak jako?" uchechtl se pobaveně, ale moc dobře jsem si všimla té malé kapičky potu, kterou si utřel o hřbet ruky. „Nech toho, Bartone." zasyčela jsem podrážděně jeho jméno.

„Ale já nevím čeho.." zasmál se nervózně.
Dělá si ze mě......ach..
„Slyšels?! Nech toho! Moc dobře to vím, okamžitě mi koukej vyklopit všechno co-" měla jsem štěstí, že jsem nekřičela tak, jak jsem měla v úmyslu.
Díky zaregistrování Clintova bleskového úhybu zrakem ke dveřím, jsem já zaregistrovala osobu mezi futry. Slyšela jsem ji přicházet, nejspíše to byla žena, střední postavy. Nasupeně jsem se tím směrem podívala.